Home Blog Page 17

ZDRAVÍ BĚŽCE: Co taky zlikviduje spolehlivě běžce – zánět povázky chodidla (plantární fasciitis)?

Zánět povázky chodidla (plantární fasciitis) je zapeklitá otázka. Mezi lékaři v podstatě neexistuje shoda v tom, co ji způsobuje, a dodnes není žádná léčba spolehlivě účinná. Co se týká vzniku zánětu povázky, existuje řada teorií, ale fakt, že žádná léčba není zcela efektivní, naznačuje, že nějaká informace chybí. 

Povázka chodidla je pruh pojivové tkáně, která vede po spodní straně chodidla od paty k prstům. Povázka udržuje integritu klenby, absorbuje nárazy a hraje důležitou roli v mechanice pohybu chodidla. 

Plantární fasciitis není zánět

Dříve se obecně věřilo, že plantární fasciitis způsobuje zánět povázky v místě patní kosti. Přípona – itis vždy značí zánět. Přesto ale studie prokázaly, že změny v tkáni  povázky spojované s poraněním jsou degenerativní, nikoli související se zánětem, alespoň ne v tom významu, jak lidé pojem “zánět” vnímají. Náhlý nástup bolesti v oblasti paty může být skutečně způsobený zánětem, ale při vytrvalé bolesti se spíš jedná o postupnou dlouhodobou degeneraci povázky než o zánět. To by vysvětlovalo proč v léčbě selhávají protizánětlivé léky i injekce. Je totiž třeba léčit víc než jen povázku chodidla.

Nejen povázka

Bolest při plantárním fasciitis postihuje spodní stranu paty, směrem do vnitřku chodidla. V souvislosti s tímto poraněním jsou často opomíjeny svaly, které sdílí úpon s povázkou chodidla. Když se podíváte na plosku chodidla, vidíte flexor digitorum brevis (krátký ohybač prstů), který probíhá přímo nad povázkou. Na vnitřní straně paty je zase připojen abductor halluces(přitahovač palce), který je důležitý pro stabilizaci nožní klenby. 

Není tedy jisté, že bolest v patě vychází právě jen z povázky chodidla. Kostní výrůstky, oslabená povázka atp. jsou často diagnostikovány i u lidí, kteří nemají žádné bolesti paty a naopak neobjevují se u lidí, kteří k lékaři přichází s bolestí. Je tedy jistá šance, že bolest je důsledkem problémů úponů svalů v blízkosti povázky, spíš než povázky samotné. K tomu, jakou roli tady hrají svaly chodidla nohy, se ještě v článku vrátíme.

Zranění z přetížení?

Nejběžnější teorie tvrdí, že plantární fasciitis vzniká opakovaným přílišným náporem na povázku, kdy se tvoří drobné trhlinky a ty potom vedou k bolesti. Nadměrná pronace je často uváděna jako příčina zvýšeného zatížení povázky. Přesto, jak často je pronace obviňována, není mnoho důkazů, které by potvrzovaly, že by měl mechanismus nožní klenby vliv na vznik plantární fasciitis.  Může to být částečně proto, že vědci nedokážou přesně změřit pronaci, zejména pohyb v nožní klenbě uvnitř boty. Což take může znamenat, že tahový nápor z pohybu klenby na povázku není příčinou plantar fasciitis.

Role komprese

Studie zvířat naznačují, že opakované mechanické zatížení samo o sobě nezpůsobuje degenerativní změny pojivových tkání.  Ty se objevují spíš v místech, kde dojde k přerušení zásobení krví. Velmi zajímavá je také přítomnost vazivové chrupavky v oblasti napojení povázky chodidla. Chrupavkovité úpony jsou běžnější v místech, která jsou podrobena ohybům nebo stlačením. Ohyb a stlačení mohou tedy způsobovat větší problémy, než tah a protahování. Kostní nárůstky na patě byly také přičítány problémům povázky – věřilo se, že vznikají tím, jak se povázka tlačí ven z kosti. Nové výzkumy přinesly důkazy, že výrůstky nejsou příčinou fasciitis a vznikají nikoli tahem kladeným na povázku, ale naopak kompresí/tlakem. 

Riskové faktory

Dodnes nebyl žádný z faktorů potvrzený jako hlavní příčina vzniku plantar fasciitis. Z průběžných výzkumů jsou zřejmé dva factory, kterým lze přikládat význam:

  • snížená dorsiflexe kotníku
  • vysoký BMI index u nesportující populace 

Oba tyto faktory 

  • mají vliv na zvýšenou zátěž klenby nohy
  • mají vliv na zvýšený tlak na patu

Chybí-li dorsiflexní pohybový rozsah, tělo tento nedostatek kompenzuje zvýšeným pohybem v klenbě. Snížená dorsiflexe kotníku tedy ovlivňuje pronaci a zvyšuje zátěž vyvíjenou na spodní stranu chodidla. Stejně tak velká nadváha (vysoké BMI) způsobuje zátěž – nakládá chodidlu větší zátěž, než jakou je schopné podpírat. Jak jsme již zmínili, přílišná pronace k plantární fasciitis přispívá, ale studie to jednoznačně neprokázaly.

Druhá věc, kdy spolu tyto dva zmíněné faktory souvisí, je způsob, jak lidé stojí. Omezená pohyblivost kotníku a vysoké BMI vyvíjí ve stoji vysoký tlak na paty. Působení této váhy vytváří na spodní straně paty kompresi. Zároveň však svaly a vazy nožní klenby nejsou využívány pro držení rovnováhy. Nedostatečné využívání těchto svalů a vazů je dle mého názoru nebezpečnější, než jejich nadměrné zatěžování. Jakkoli podstatné jsou oba tyto faktory, je tu další, který je oba zastíní. Obuv. Tedy to, jak obuv mění přirozenou funkci chodidla.

Hlavní faktor: Obuv

Tvar běžeckých bot (zvýšení paty, opatek, zvednuté prsty) způsobuje nepřirozenou zátěž na povázku chodidla a potencionálně přispívá ke špatnému využívání svalů chodidla.

Zvednutí prstů (Toe spring) 

Většina bot je v oblasti prstů zvednutá, toto přední prohnutí podrážky je nazýváno toe spring. U bot je zakomponováno proto, že bota je v hrubých obrysech konstruována dle struktury a funkcí nohy.

Prohnutí umožňuje houpavý pohyb, když běžec přenáší váhu z paty na přední část nohy. Toto zhoupnutí je náhražkou prohnutí chodidla při bosé chůzi – pohybu, který obuv nedokáže napodobit. 

Zvednutí prstů u bot znamená, že většinu času, kdy v nich člověk stojí nebo chodí, jsou prsty zvednuté nad zem. Zakřivení plosky drží prsty protažené a země se dotknou pouze, když se zvedne pata. Prsty v takto zvednuté pozici mohou hypoteticky způsobovat několik věcí:

  • Povázka chodidla a další struktury chodidla zůstávají v nepřirozeně protažené pozici.
  • Brání prstům zapřít se o zem
  • Brání stahování vnitřních svalů chodidla a tím znemožňuje podporu klenby
  • Brání svalům a povázce chodidla působit při absorpci nárazů
  • Velmi pravděpodobně omezuje cirkulaci krve ve spodní části chodidla

Při pohybu naboso jsou prsty při stoji i během chůze v kontaktu se zemí, než jsou –li v botě. Ale pro zapření o podklad i zpevňování klenby jsou tyto svaly potřeba.

Bez podpory vnitřních svalů je veškerý tlak přenášen na povázku, což je obzvlášť špatně i proto, že při zvednutých prstech je povázka stale v natažené pozici. Extenze palce (pohyb nahoru) protahuje povázku jako na navijáku. V okamžiku, kdy se chodidlo dotkne země a povázka je kvůli zvednutí prstů (toe spring boty) natažená, je její schopnost ještě víc se protáhnout a absorbovat tak náraz limitovaná.

Zvednutí prstů a tvrdý povrch jsou špatná kombinace. Zvýšený nápor na povázku není jediný problém spojený s omezeným pohybem prstů. Jde tu o vnitřní svaly chodidla, které jsou šlachami upnuté k patní kosti.

Ochrana před nárazy

Protinárazová ochrana bot, místo aby nohu chránila, způsobuje zranění pojivových tkání. Je totiž zřejmé, že problémy vznikají přesně v tom místě šlachy, které je díky protinárazové ochraně vystavené zmenšené míře nárazů. Toto zcela vyvrací všeobecně uznávané tvrzení, že  bolest paty způsobuje její přílišné zatížení.

Je možné, že omezený pohyb prstů nohy vede k degeneraci povázky chodidla nebo úponů vnitřních  svalů z toho důvodu, že při nošení bot nejsou vystaveny dostatečné námaze. Aby zůstaly zdravé, potřebují tkáně pohyb!  

Boty nejenom omezují schopnost prstů dotýkat se země, ale také omezují jejich schopnost se zcela natáhnout. Chodíme-li naboso, palec nohy se roztáhne asi do 48°, zatímco v botě se standardním “správným” tvarováním je to jen 28°. Kvůli tomu se tkáň plosky nemůže natahovat v plném rozsahu. Mít nohu v takto zafixované pozici po celý den, může vest k vážným problémům.

Nepotřebná podpora klenby

Nožní klenba nejen podpírá váhu těla, ale také dělá prostor procházejícím nervům a cévám. Každá, i nožní klenba, je podepřená na obou koncích, nikoli uprostřed. Podpírat tedy klenbu v jejím středu podpěrou v botě, nedává smysl. Oblouk vystavěný v botě může mít vliv na průtok krve do tkání připojených k patě a vytváří nadbytečný tlak na plosku nohy.

Neohebná podrážka

Stejně jako zvednutí prstů (toe spring), pozměňuje tvrdá podrážka přirozený pohyb nohy. Zkuste si porovnat, jak ohebná je podpůrná běžecká bota v porovnání s botou typu “barefoot” (bosá). 

Podpůrná bota dovoluje velmi omezený pohyb, což znamená, že nutí nohy pohybovat se určitým způsobem. Téměř neumožňuje vybočení, ohýbá se pouze v jednom místě v přední části chodidla. Každý člověk je ale jiný. Je tedy velmi pravděpodobné, že pár míst, ve kterých se podpůrná bota ohýbá, nebude odpovídat místům, kde se ohýbá a vybočuje vase noha. V opozici k tradičnímu smýšlení, je pro povázku horší příliš tvrdá podrážka než ohebná. Tvrdá podrážka nutí nohu hýbat ne tak, jak ji vede její anatomie, ale podle toho, jak si výrobce obuvi myslí, že by se noha hýbat měla. 

Zvednutá pata

Většina tradičních bot má patu oproti své přední části zvýšenou alespoň o 10mm. Na povázku to nemá přímý negativní vliv, ale zvednutá pata způsobuje několik nechtěných věcí:

  • Polohuje kotník do flexe (špička směřuje dolů), což může vest ke zkrácení lýtkových svalů. Jak už jsme předznamenali dříve, zkrácené lýtkové svaly jsou hlavním rizikovým faktorem pro vznik plantární fasciitis
  • Pozměňuje přirozené rozložení váhy člověka na chodidla
  • Velmi vyměkčená pata způsobí to, že patou na zem dopadáme mnohem tvrději!

Příběh mé bolavé paty

Zhruba před sedmi lety jsem začal mít problémy s plantární fasciitis. O pár měsíců dřív jsem začal používat běžecké boty s ortopedickými vložkami, které mi doporučili ve specializovaném běžeckém obchodě. “Expert” v obchodě mi vysvětlil, že boty s vložkami mi pomůžou kompenzovat moji pronaci. Tou dobou jsem moc neběhal. BMI jsem měl v normálu. Ale nosil jsem ty boty celý den do práce, chodil jsem v nich, stál – osm až devět hodin denně. Začala mě bolet pata, zkoušel jsem strečink, ledování, tejpování – všechna běžná doporučení pro úlevu při plantární fasciitidě. Ale nic nepomáhalo, bolest přetrvávala několik měsíců.

Co zabralo?

Zbavil jsem se bot. Krátce poté, co jsem ty boty s vložkami přestal nosit, bolest zmizela. Náhoda? Možná ano. Co jsem si z toho ale vzal? Přesvědčení, že podpůrné boty a ortopedické vložky nejsou správným lékem na zánět povázky. Jestli něco, jsou jeho příčinou!

Shrnutí vlivu obuvi na chodidlo

Stručně: moderní boty mají neblahý vliv na plosku nohy a povázku chodidla:

  • Omezují přirozený pohyb nohy
  • Omezují aktivitu svalů, které jsou napojené k patní kosti
  • Drží povázku chodidla v napnutém stavu
  • Omezují proudění krve v plosce chodidla
  • Způsobují tvrdé dopady na patu

Tyto vlivy jsou pozorovatelné spíš u podpůrných nebo pohyb kontrolujících typů obuvi, ale zvednuté prsty (toe spring) se vyskutují dokonce i u barefoot obuvi! I ty nejminimalističtější boty na trhu mají značně zvednutou prstovou část.

Je tedy plantární fasciilis způsobený nošením obuvi? Možná.

Ale kombinace boty, která omezuje pohyb a aktivitu svalů spodní části nohy a zároveň zvyšuje zatížení, hlavně kompresní, problémy způsobit může.

Co si odnést?

Zánět povázky chodidla, nebo přesněji řečeno chronická bolest povázky v patní oblasti, vzniká nejpravděpodobněji kombinací:

  • Stlačování (kompresí) paty: ze stoje s váhou přenesenou na patách
  • Zvýšeným zatížením nohou, které je způsobené sníženou pohyblivostí a pronací kotníku nebo vysokým BMI
  • Obuvi: zejména tvrdou podrážkou a zvednutými prsty, které narušují aktivitu svalů, omezují prokrvení a brání povázce chodidla absorbovat nárazy.

V rozporu s obecnou vírou, není plantární fasciitis (zánět povázky) způsobený zánětem v tradičním slova smyslu. Podpůrná obuv spíš k problému přispěje, než aby od něj pomohla.

Plantární fasciitis nevzniká z nadměrného užívání nebo přílišných nárazů na povázku chodidla. Vzniká ve chvíli, kdy místo správného druhu zátěže, který chodidlo potřebuje pro své zdravé fungování, dochází ke špatnému. Léčit povázku chodidla omezením zátěže tedy není vhodné. Léčba by se měla zaměřit na změnu zátěže a povzbuzení přirozené funkce chodidla.

6 věcí co odlišuje úspěšně běžce od průměru!

Nejjednodušší odpovědí na výše položenou otázku je, že intenzivní trénink. Složitější se celá věc stává, když si uvědomíme, že aby intenzivní trénink byl opravdovým přínosem a nikoliv fyzicky a psychicky zničujícím zážitkem, musí být proveden správně bez ohledu na to, v čem konkrétně spočívá. Správné provedení však nemusí být nutně něčím, co vyžaduje „laboratorní“ tréninkové podmínky a přítomnost alespoň dvou profesionálních trenérů s olympijskými zkušenostmi. Naopak, často jsou to překvapivě jednoduché a snadno osvojitelné návyky, které však mohou rozhodovat, s trochou nadsázky, právě o tom, zdali vy sami nějaké olympijské zkušenosti někdy mít budete či ne.

Elitní běžci dobře vědí, že rychlost, sílu a energii k tomu, aby se dostali do cíle (nejlépe na prvním místě), získají jedině, když budou tvrdě trénovat. Intenzivní trénink ale není pouze doménou profesionálů a týká se každého, kdo chce běhat lépe, déle a rychleji.

Rozdíl je v tom, že běžný týden špičkových běžců obsahuje několik tzv. tréninků kvality, zatímco pro nás ostatní je někdy těžké vměstnat do obvyklého týdenního programu třeba jen jeden. Má to co dělat nejenom s časovými možnostmi, ale zejména s rychlostí regenerace, která závisí na trénovanosti, dostupnosti masáží, potravinových doplňků a dalších regeneračních procedur a produktů.

Pro většinu z nás, kdo všechny tyto věci k dispozici nemáme, anebo jen v omezené míře, z toho logicky vyplývá jediné – z každého tréninku kvality bychom se měli snažit vytěžit maximum. To je však možné jedině tehdy, když všechno, až do posledního detailu, uděláme správně. A abychom pokaždé nemuseli znovu a znovu přemýšlet, co máme před, během a po tréninku dělat, nezaškodí, když budeme mít některé činnosti natolik vžité, že už o nich nebudeme muset přemýšlet, protože se stanou našimi samozřejmými návyky. Které by to měly být? Tady je moje top šestka běžeckých „profi“ návyků:

Návyk č. 1: Pořádně se před tréninkem rozcvičit a zahřát

Ti nejlepší nikdy nezanedbávají rozcvičení před tréninkem. Věnují klidně 20-40 minut rozklusávání (3-5 km), rovinkám, abecedě a také strečinku. To jejich tělo dokonale připraví na zátěž. Tkáně se dostatečně prokrví a teplota svalů se zvýší na hodnotu optimální flexibility, síly a výkonu.

Jakmile si vytvoříte svou vlastní „warm-up“ sestavu, můžete ji úspěšně použít i před každým závodem, kdy vám všechno, 688co budete mít zažité a zautomatizované, přijde v předstartovní nervozitě jenom vhod.

Máte-li nabitý pracovní, rodinný a kdovíjaký ještě program, asi vám před tréninkem občas není cizí myšlenka, že rozcvičování ošidíte nebo úplně vynecháte. Ale pokus o byť jen trochu rychlé tempo se studenými svaly vás pokaždé vystavuje nemalému riziku zranění, a to obzvláště v případě, že je brzy ráno a vy jste zrovna vstali z postele. Když nic jiného, měli byste se alespoň rozklusat (min. 10 minut) a potom, než začnete s hlavním tréninkem, byste na 2-3 minuty měli nejprve jen lehce zvýšit tempo, čímž svoje svaly uchráníte šoku z příliš prudkého zrychlení. Více k rozcvičení před tréninkem a zklidnění po tréninku v článku Warm up + cool down.

Návyk č. 2: Všechno si měřit

Profíci s sebou na tréninku většinou mívají trenéra, který se stopkami v ruce bedlivě sleduje každý jejich krok, aby běhali přesně tím tempem, kterým běhat mají, a aby měli správnou tepovou frekvenci. I tak je pro ně ale někdy těžké „nenapálit“ to hned na začátku, což je ovšem špatně, ať to udělá běžec vrcholový nebo rekreační.

U intervalového tréninku na začátku nasaďte takové tempo, které budete schopni udržet až do konce. Je mnohem lepší začít pomaleji a po celou dobu běhat rovnoměrně, než začít nad svoje možnosti, brzy vyhořet a nebýt schopen tempo po zbytek tréninku udržet. Když budete mít v polovině pocit, že máte pořád energie na rozdávání, podle toho, kolik úseků máte v plánu, si ji ušetřete na poslední jeden nebo dva.

Rovněž z psychologického hlediska je lepší končit trénink rychleji než ho začínat, protože když to tak budete dělat v tréninku pokaždé, vaše psychika si na ten pocit zvykne a totéž bude očekávat i v závodě. To vám může pomoct hlavně na dlouhých distancích, kdy nejednu fyzickou krizi překonáte právě silnou psychikou.

Návyk č. 3: Změnit plán, když je třeba

V některé dny se cítíme skvěle, jindy bychom nejraději ani nevylézali z postele. Když jste ale profík, zrušit trénink je až ta nejposlednější alternativa. Jenomže i profíci mají někdy nohy jako z olova a i jejich mezičasy mohou být na hony vzdálené těm, které měli být v tréninku schopni běhat. Profesionální pak není zatnout zuby a nesmyslným lpěním na nedosažitelném si koledovat v lepším případě o nadměrnou únavu, v horším o zranění, ale prostě přehodnotit situaci a změnit trénink.

Jsou-li to intervaly, je možné zkrátit jejich délku a současně zvýšit jejich počet, aby původně zamýšlený objem zůstal zachován. Je-li to delší souvislý běh, můžete ho buď zkrátit a běžet tak rychle, jak jste původně chtěli, nebo ho ponechat stejně dlouhý a běžet pomaleji. Cílem každého tréninku je odvést maximum, ale jen v mezích toho, na co se člověk v daný den cítí.

Máte-li před sebou např. 1500metrové úseky, ale už po prvních dvou jste mimo plánované časy, přejděte na úseky kratší – 1000 m nebo 800 m. Zkuste dva, a když se u nich budete cítit líp, přidejte další dva. Jestliže jste se pustili do tempového běhu a váš sporttester z vás šílí, uberte kilometr, dva nebo po každém kilometru na 30-60 sekund přejděte do klusu. Ať už uděláte cokoliv, trénink by pro vás měl vždy nakonec vyznít jako pozitivní, nikoliv demoralizující zážitek.

Návyk č. 4: Opakovat a porovnávat

Když se snažíme začlenit dlouhé běhy, tempové tréninky, dlouhé intervaly a krátké intervaly a kopce a bůhví co ještě do reálného života, někdy může být pořádně těžké některé tréninky dělat pravidelně, tzn. opakovat je. Opakování je však důležité, protože potom snáze zjistíme, zdali se zlepšujeme nebo ne. Elitní běžci a běžkyně dokonce neporovnávají jenom jednotlivé tréninky, ale celá tréninková období, aby viděli, jak na tom byli třeba i před rokem nebo dvěma.

Užitečnou pomůckou pro kohokoliv bez ohledu na výkonnost a ambice je v tomto případě tréninkový deník. Jestliže nemáte ani ponětí, co to tréninkový deník je a jak ho vést, a nemáte ani svého osobního trenéra, který by ho vedl za vás, přečtěte si alespoň náš článek Proč byste si měli psát treninkový deník?

Návyk č. 5: Když odpočívat, tak doopravdy

Respektujte odpočinek. Běháním příliš dlouho nebo příliš rychle ve dnech mezi těžkými tréninky neumožníte svému tělu, aby se dostatečně zotavilo a obnovilo zásoby glykogenu ve svalech. Výsledkem pak nebude nic jiného než únava a nedostatek energie pro další trénink(y).

Takže až příště vyrazíte na svůj regenerační běh a budete se cítit tak dobře, že si řeknete, jestli by nestálo zato, abyste trochu „přitvrdili“, věřte, že nestálo. Odolejte pokušení a myslete na příští trénink, který svou nedisciplinovaností můžete celý zkazit. Rovněž sebedisciplína a takovýto její projev jsou něčím, čím se výrazně přiblížíte profesionálům, kteří se běháním živí.

Návyk č. 6: Být neustále v pohybu

Když někteří elitní běžci trénují na dráze, po celou dobu tréninku se doslova nezastaví. Běží svůj úsek, otočí se a vyklusávají zpátky. O 30-40 metrů přeběhnou startovní čáru, otočí se a jakmile se startovní čáře z druhé strany zase přiblíží, zrychlí a běží další úsek. Z psychického hlediska se tímto způsobem dá zabránit myšlenkám na únavu, aby ovládly nejdříve vaši mysl a potom vaše tělo.

Množství zejména (ale překvapivě nejenom) začínajících běžců sotva dokončí interval, už stojí s rukama opřenýma o kolena nebo si kvůli vyčerpání dokonce lehnou na zem. Tím se však okamžitě připravují o pohybovou energii, kterou během získali, a zbytečně si ztěžují rozběh do dalšího úseku, nemluvě o tom, že zpomalují svou regeneraci mezi jednotlivými úseky. Takže nechodit, ale klusat. Když nemůžete klusat hned, začněte hodně svižnou chůzí a potom klusejte. Když klusání nejste vůbec schopni, zvažte, jestli úseky neběháte příliš rychle.

Z dlouhodobého pohledu jsou někdy i velké výkony výsledkem maličkostí, jimž často nevěnujeme zaslouženou pozornost, protože nevěříme v jejich účinek a důležitost. Zde jsem vás chtěl upozornit alespoň na některé z nich, jejich úplný výčet by byl mnohem delší (pochybuji však, že by ho někdo vůbec dokázal sestavit, protože množství faktorů ovlivňujících výkonnost je pravděpodobně nekonečné).

Jestliže to ještě neděláte, naučte se a zvykněte si pořádně se zejména před tréninkem kvality ZAHŘÁT A ROZCVIČIT. Vše, co můžete, si při tréninku MĚŘTE a po tréninku ZAPISUJTE do tréninkového deníku. S DENÍKEM aktivně PRACUJTE a s jeho pomocí sledujte, jak si vedete v konkrétních typech tréninku za určité časové období. Když se vám v nějakém tréninku nebude dařit plnit, co jste si naplánovali, PŘIZPŮSOBTE SEsituaci a PLÁN podle ní ZMĚŇTE. U intervalových tréninků se snažte NEUSTÁLE POHYBOVAT, tedy i mezi jednotlivými úseky, ale jen tak, abyste při tom neztráceli energii, kterou potřebujete pro úseky samotné. Ve dnech mezi těžkými tréninky pak sobě a svému tělu dopřejte REGENERACI ve formě regeneračního běhu jen v mírném tempu, jež vás v žádném případě nevyčerpá, ale naopak osvěží a nabije novou energií.

Pomůže omezení sacharidů tréninku vytrvalosti nebo naopak váš výkon utlumí?

Jack Matthews

V minulosti vytrvalostní sportovci konzumovali relativně velké objemy uhlohydrátů, aby pokryli energetickou potřebu tréninku i závodů. Tato strategie je, v kontextu toho jaké benefity uhlohydráty přináší, rozumná. To, že někteří nejrychlejší běžci světa „jedou“ na vysokouhlohydrátové stravě, není důkazem, že vysokouhlohydrátová strava je nezbytná pro pokrytí energetické potřeby vysoce intenzivní aktivity. Ale samozřejmě tam, kde je vyžadovaná vysoká aktivita, jsou uhlohydráty potřeba.

Nízkouhlohydrátová strava
Nedávný výzkum (Morton et al. 2009; Bartlett et al. 2013) prokázal, že periodicky opakované fáze nízkouhlohydrátové stravy spolu s fázemi vysokouhlohydrátové stravy jsou pro vytrvalostní sportovce přínosné. Přesněji, záměrné snížení nebo omezení přísunu uhlohydrátů na určitou dobu – sezónu/měsíc/týden nebo dokonce jen den, může vyvolat reakci, která přinese zlepšení výkonu.

Tento nárůst výkonu se jeví jako důsledek zlepšení schopnosti organizmu ve větší míře oxidovat tuk (a generovat ATP) a šetřit tak glykogen ve svalech pro intenzivější aktivity (např.sprint) a oddálit nástup únavy. Stručně řečeno: díky tréninku při úmyslném sníženém nebo nízkém přísunu uhlohydrátů, aniž by se snížila intenzita takového tréninku, se organizmus adaptuje a začne lépe využívat tuk. To povede k dlouhodobému zlepšení výkonu.

Proč jednoduše jen nezvýšit příjem tuků?
Nárazové nebo trvalé zvýšení příjmu tuků není nutné, stejně jako stále vysoký příjem uhlohydrátů. Přestože je tělo schopné zvýšit pokrytí energetické potřeby spalováním tuku, má metabolismus tuku své hranice a ty neumožní využít tuk na pokrytí maximálních nároků. Navíc se zdá, že přivyknutí těla na vysokotukovou/nízkouhlohydrátovou stravu může poškodit proces oxidace uhlohydrátů a „vrcholný“ výkon může klesnout.

Výzkum Morton et al. 20091 prokázal, že pokud byl druhý trénink zahájený za nízké disponibility uhlohydrátů, zvýšil se molekulární mechanismus odpovědný za metabolismus tuků. Tato enzymatická adaptace nevyvolala vyšší výkon, než jaký byl při dostatku uhlohydrátů. Toto zjištění ale poukazuje na to, že změny ve stravě před a po výkonu mohou – spolu s konkrétním typem tréninku – určovat tělu, jaký zdroj energie primárně využije.

Příhodnou a jednoduchou analogii můžeme najít u motoru hybridního vozidla. Hybridy spalují jak benzín/plyn, tak elektrickou energii. Místo, aby tedy sportovec „tankoval“ výlučně jeden nebo druhý typ paliva, se zdá, že je výhodnější, aby využíval obou. Být schopný využívat efektivně jak uhlohydráty, tak tuky, je pro vytrvalostního sportovce a zvýšení jeho výkonu praktické.

Jak toho dosáhnout?
Trénink na lačno2 (Van Proeyen et al. 2011) se jeví jako metoda prospěšná ve dvou věcech: sníží oxidaci uhlohydrátů a zvýší metabolismus tuků. Abyste toho dosáhli, jednoduše začněte ranní trénink, aniž byste před tím zkonzumovali nějaké uhlohydráty (tzn. nesnídejte a nepijte nic slazeného před ani během tréninku). Když si dáte nějaké proteiny, zdá se, že to nebude mít vliv na adaptivní reakci těla na snížený přísun uhlohydrátů4 (Margolis and Pasiakos, 2013). Buď tedy trénujte na lačný žaludek, nebo zkonzumujte nějaké proteiny – před nebo během ranního tréninku.

Jestli vám není příjemné trénovat s prázdným žaludkem, můžete vyzkoušet metodu omezení konzumace uhlohydrátů mezi fázemi tréninku v jednom dni, abyste si ulehčili adaptaci1 (Morton et al. 2009). V čase mezi tréninky volte tučnější jídla, proteiny, zeleninu (např. losos, vejce, řecký jogurt, syrovátka, červené maso, zelenina). Během následujícího tréninku můžete cítit nižší intenzitu, než jste očekávali. Zejména v porovnání s tréninkem na uhlohydrátech. Přestože je snížení výkonu dané probíhající stimulací metabolických cest k vybudování schopnosti využít pro energentické zásobování tuky, dlouhodobé výkony pak nejsou negativně ovlivněné (a v reálu dochází k jejich zlepšení)5 (Hawley, et al. 2011).

Pokud tréninky vyžadují větší intenzitu, bývá často doporučován zvýšený příjem uhlohydrátů. Jednou nebo dvakrát týdně je ale vhodné zvládnout ranní trénink na lačno, a jednou nebo dvakrát týdně snížit příjem uhlohydrátů mezi tréninkovými fázemi. Příprava a tréninky v různých podmínkách a dle různých scénářů jsou optimální přípravou na výkon.  Konkrétní skladba jídelníčku by měla odrážet frekvenci, intenzitu a délku tréninku, úroveň sportovce a také fázi závodní sezóny, ve které momentálně sportovec je.

Shrnu-li to, není přístup „buď a nebo“ v oblasti výživy sportovce pro zvýšení výkonu optimální. Vhodnější je vybírat skladbu stravy (vysokouhlohydrátová, středně a nízkouhlohydrátová) dle aktuální potřeby, protože tak pomůže sportovci se nejlépe připravit na nejlepší výkon. Sportovci takhle ke stravě přistupovali dlouhé roky (aniž by si byli plně vědomi benefitů). Se všemi, dnes už dostupnými, informacemi mohou vytrvalostní sportovci využít benefity různých dávek konzumovaných uhlohydrátů ve prospěch svého výkonu.

Odkazy:

  • 1 Morton et al. 2009. Omezený přísun uhlohydrátů nemoduluje přeměnu proteinů vlivem tepla vznikajícího při tréninku, ale zvyšuje enzymatickou aktivitu v kosterním svalstvu. Journal of Applied Physiology, 106, 1513 – 1521
  • 2 Van Proeyen et al. 2011. Vysoce tučná strava anuluje efekt využívání intramyocelulárních lipidů během tréninku. Journal of Applied Physiology, 111, 108 – 116
  • 3  Bartlett et al. 2013. Omezený přísun uhlohydrátů zlepšuje předávání signálů v kosterním svalstvu, což má přesah do mitochondriální biogeneze. American Journal of Physiology, 304, 450 – 458
  • 4 Margolis and Pasiakos, 2013. Optimalizace svalové adaptace na aerobní trénink: vliv omezení přísunu uhlohydrátů a proteinové suplementace na mitochondriální biogenezi. Advances in Nutrition, 4, 657 – 664
  • 5 Hawley et al. 2011. Modulace výživy pro tréninkem navozenou svalovou adaptaci. Journal of Applied Physiology, 110, 834 – 8452

O autorovi:

Jack Matthews je výživový specialista, získal kvalifikaci v oboru sportovní výživy. Žije v Londýně, kde získal tituly BSc a MSc ve sportovních vědách a diplom z pedagogiky. Věnuje se výživovému poradenství jednotlivců i týmů, je zakladatelem společnosti Discovery Nutrition.

4 speciální tréninky pro běh na běžícím pásu (BB+)

Get faster! Side view of young and cheerful woman in sportswear is running on a treadmill at gym and listening music. Cardio workout. Sport and fitness concept

Mnozí jistě znáte ten pocit, když se díváte z okna na provazy vody bušící do chodníku. Nebo třeba na sněhovou vichřici, která při minus deseti stupních žene sníh vodorovným směrem. Představujete si, jaké to bude za pár minut, až opustíte teplo a sucho domova a vyběhnete do té sodomy. No, možná nemusíte. O trénink přitom nepřijdete.

Zejména v zimních měsících je velmi dobrou alternativou běžecký trenažér. V posilovnách a fitcentrech je jich stále víc a jsou dostupné stále většímu počtu lidí. Můžete namítnout, že běhání na trenažéru musí být hrozná nuda, ale není tomu tak.

Na následujících řádcích vám nabízíme výběr ze čtyř různých tréninkových programů, během nichž se rozhodně nudit nebudete. Navíc si ještě výrazně zlepšíte kondici.

Pro běhání uvnitř platí totéž, co pro běhání venku. Na začátku se je třeba zahřát rozklusáním, popř. lehkým strečinkem. Na konci by určitě nemělo chybět vyklusání a důkladné protažení.

Trénink 1

  • 90 vteřin v závodním tempu na maraton při 6% sklonu
  • 60 vteřin výklusu bez náklonu
  • 60 vteřin v závodním tempu na maraton při 7% sklonu
  • 120 vteřin cyklus bez náklonu

Opakujte 6-10 sérií. Náklon pásu zvyšujte postupně, tzn. se zvyšující se rychlostí. Čas si začněte měřit, až budete na 6 % a svém maratonském tempu. V prvním týdnu doporučujeme 4-6 sérií, v dalším 6-8 a poté s 8-10.

 

Trénink 2

  • 400 m volným tempem
  • 400 m na 80 – 87 % TF max (tempo laktátového prahu)
  • 400 m v závodním tempu na 3-5 km

Opakujte 4 série. Tento trénink zařaďte do svého programu jednou za dva týdny. Nejenomže budete běhat rychleji, ale při závodě vám ani nebude dělat potíže měnit tempo podle potřeby.

 

 Trénink 3

1. série

  • 60 vteřin rovnoměrným tempem při 4, 5 a 6% náklonu pásu. Celkem 180 vteřin
  • 180 vteřin výklus bez náklonu

2. série

  • 60 vteřin rovnoměrným tempem při 5, 6 a 7 % náklonu. Celkem 180 vteřin
  • 180 vteřin výklus bez náklonu

3. série

  • 60 vteřin rovnoměrným tempem při 6, 7 a 8 % náklonu. Celkem 180 vteřin
  • 180 vteřin výklus bez náklonu

4. série

  • 60 vteřin rovnoměrným tempem při 7, 6 a 5 % náklonu. Celkem 180 vteřin
  • 180 vteřin výklus bez náklonu

5. série

  • 60 vteřin rovnoměrným tempem při 6, 5 a 4 % náklonu. Celkem 180 vteřin
  • 180 vteřin výklus bez náklonu

Trénink 4

  • 1. série: 4 minuty volným tempem, potom 2 minuty o 3 km/hod pomaleji
  • 2. série: 4 minuty o 1,5 km/hod rychleji než v první sérii, potom 2 minuty o 3 km/hod pomaleji
  • 3. série: 4 minuty o 1,5 km/hod rychleji než ve druhé sérii, potom 2 minuty o 3 km/hod pomaleji
  • 4. série: 4 minuty o 1,5 km/hod rychleji než ve třetí sérii, potom 2 minuty o 3 km/hod pomaleji
  • 5. série: 4 minuty o 1,5 km/hod rychleji než ve čtvrté sérii, potom 2 minuty o 3 km/hod pomaleji

Náklon pásu zůstává po celou dobu na 1 %. Možná bude pro vás tento trénink ze začátku příliš náročný. Proto je lepší, dokud ještě nebudete dost silní, vynechávat poslední sérii. Chvíli vám rovněž může trvat i najít optimální rychlost se kterou v 1. sérii začít.

Na trenažéru vlastně běžíme pořád na místě, takže nemusíme překonávat žádný odpor vzduchu. Je tudíž žádoucí, abychom si náklon pásu vždy (s výjimkou simulace běhání do kopce) nastavili na 1 %. To zhruba odpovídá ztrátě energie (asi 7 %), k níž dochází při běhu venku. Počítat musíme také s větším pocením, protože nás neochlazuje vítr.

Důležité je si uvědomit, že se na trenažéru svými kroky neposouváme po nehybném povrchu, ale že zem nám doslova utíká pod nohama. To výrazně ovlivňuje způsob, jakým běžíme. Stejně tak jako skutečnost, že došlap našich chodidel je při každém kroku takřka identický, protože běžecký pás nesimuluje změny směru ani nerovnosti terénu. Pokud se chystáte na trenažéru trénovat pravidelně, je dobré tělo na tuto změnu připravit. Začínejte pozvolna. V žádném případě neuškodí, když si trenažér, před tím, než se pustíte do některého z výše uvedených nebo jiných tréninkových programů, pro zažití několikrát vyzkoušíte volným během.

Běh dle tepové frekvence 6. díl – zóny kde buduješ vytrvalost a spaluješ tuk.

Young happy man with beard running outdoors and smiling. Topless body and chest heart rate monitor.

V této fázi našeho seriálu bys měl znát prakticky všechno co potřebuješ o tepu a tepové frekvenci. Hlavně z toho důvodu, abys mohl pomalu přistoupit k zásadním krokům, které se přímo už prakticky projeví při tvém tréninku. V prvním dílu jsme si vysvětlili základní důvody proč začít běhat podle tepové frekvence. Ve druhém dílu jsme si řekli vše potřebné o anatomii srdce a jak to vlastně všechno funguje. Třetí díl byl věnován technikám výpočtu maximální tepové frekvence na základě současných nejpoužívanějších vzorců. Vysvětlení, co to je klidová frekvence a jaký má vliv na náš běh, jsme si popsali ve čtvrtém díle seriálu. V pátém díle nám Míša Polan popsal techniku jak zjistit pomocí běžeckého testu aerobní a anaerobní práh, aniž bychom museli navštívit specializované pracoviště a udělat si zátěžový test.

V tomto díle si hrubě popíšeme jednotlivé tréninkové zóny dle tepové frekvence a jejich využití pro trénink. Podrobně se dnes budeme věnovat aerobním zónám základní a tempové vytrvalosti.

Rozdělení tepových zón

Pokud chceme dosáhnout maximálních výsledků našeho tréninkového cíle, který může mít každý postavený jinak, měli bychom respektovat tréninkové principy, které používají generace těch nejlepších běžců. Jedná se především o připuštění myšlenky, že se naše kondice skládá ze 4 základních vrstev, které tvoří výkonnostní běžeckou pyramidu.

Všechny tyto složky na sebe navazují a je nutné je rozvíjet postupně a ve správném pořadí. Jako ideální příklad nám poslouží struktura vzdělání. Pokud dítě začne mluvit a dospěje do určitého věku, umístíme ho do předškolního zařízení, kterým je školka. Zde se rozvíjí jeho základní dovednosti, socializuje se a připravuje se na budoucí vstup do systému vzdělávání. V našem případě se jedná o Základní vytrvalost.

Sotva se nadějeme, uplyne potřebný čas a dítě ze školky přejde do základní školy, jejímž cílem je naučit ho všem základním dovednostem, mezi které patří naučit se číst, psát a počítat. Rozvíjí se jeho samostatné myšlení a ukazuje se jeho talent a vlohy. V případě běžce je druhý stupeň pověstné pyramidy Tempová vytrvalost.

Naše dítě po 8 letech by mělo umět číst, psát, počítat a zvládat všechny nároky, které se na něho kladou. Zároveň se u něho rozvinula osobnost a schopnosti, které dítě směřuje na další stupeň vzdělávání. Vycházejme z toho, že naše dítě chce vystoupat výše a proto zvolí Gymnázium nebo SPŠ. V případě našeho běžce to znamená, že se rozhodl postoupit do předposledního patra naší pyramidy a pustí se do tréninku Speciální vytrvalosti.

Z našeho dítěte se stal již dospělý muž / žena a chybí mu udělat poslední krok ve vzdělávacím systému – pustit se do vysoké školy. U našeho běžce došlo k zásadním změnám, z pomalého aerobně zdatného běžce se stává čím dál rychlejší závodní typ, který potřebuje překonat poslední stupeň pyramidy a tím je Rychlostní vytrvalost.

Nyní si trochu blíže popíšeme jednotlivé tréninkové zóny

Tréninková pásma dle srdešní frekvence

Pásmo TF Index Zatížení Úroveň zatížení Tempo Energetické zdroje Energetické procesy Složka zdatnosti
I. 60_75% nízká pomalé převážně tuky aerobní základní vytrvalost
II. 75-85% střední střední cukry a tuky aerobní a anaerobní tempová vytrvalost
III. 85-95% vysoká rychlé převážně cukry anaerobní speciální vytrvalost
IV. 100% velmi vysoké sprint výhradně cukry ATP-CP rychlostní vytrvalost

V tomto díle se budeme věnovat prvnímu patru pověstné pyramidy a tím je pro nás Základní vytrvalost. Věřte tomu nebo ne, ale bez základní vytrvalosti nejde dosáhnout praktický žádného výsledku, který by stál za to.

Základní vytrvalost – do 75% TF Max

By se dala velice jednoduše charakterizovat tak, že jejím cílem je dostat vás z jednoho místa do druhého bez ohledu na čas a tempo. Umění této zóny je dostat vás do perfektní aerobní kondice, udržovat ji a zásadním způsobem efektivně učit tělo spalovat tuky. Takže pokud je váš cíl zhubnout, nacházíte se v tom správném patře své výkonnostní pyramidy.

Ideálním tréninkovým prostředkem je běžecká technika 5:1. Umožní vám překonat počáteční období, kdy se snažíte rozběhat z chůze. Zabrání vaší únavě a díky rychlé progresi posílí vaše sebevědomí. Tréninkové struktury jsou omezené – 5:1 (de facto dlouhé intervaly), souvislý běh a tepový fartlek.

Vaše tréninkové pásmo zde bude od 60% TF Max (velice rychlá chůze) až do 75% TF Max (pomalý regenerační běh). Trénink by měl probíhat s velice lehkým úsilím a nízké pohodové intenzitě. Pokud si během běhu můžete povídat tak, že jste schopni říkat docela dlouhé věty bez nutnosti dýchat více než je běžné, máte jistotu, že běžíte správně. Toto neplatí, pokud dokážete říct jednu holou větu a následně se potřebujete hned nadechnout.

Hlavní benefity tohoto tréninku se projeví uvnitř. Pomalu ale jistě se vám zvýší vaše VO2Max a to především díky postupnému zvětšení srdce, které vypudí více krve a tím pádem zvětší váš tepový objem (TO). Současně se upraví vaše váha, což způsobí efektivní hospodaření s kyslíkem a energií, upraví se vám tzv. maximální volní ventilace (MVV). Ta má za následek větší přísun kyslíku do plic. Zpevní se vám šlachy, kosti a zesílí svaly na nohou. Díky tomu se celkově zvýší počet a velikost mitochondrií, které představují jakési vnitřní elektrárny jednotlivých buněk vašeho těla. Seznam všech změn je natolik rozsáhlý, že vydal na samostatný článek, který si můžete přečíst ZDE. Když to shrneme, po ukončení tréninku cca po 12 týdnech pohybu v těchto zónách si můžete srovnat svůj první a poslední běh a budete žasnout. Na stejné úsilí tzn. stejné hodnoty tepové frekvence poběžíte výrazně, a tím myslím opravdu výrazně rychleji a tím pádem za stejný čas uběhnete dál. To vše díky tomu, že se naučíte výrazně efektivně pracovat s tukem jako zdrojem energie. Tam, kde jste se na začátku (zadýchání a vysoký tep) pohybovali již v anaerobním pásmu a spalovali tak vzácný glykogen, se nyní už dokážete pohybovat v aerobním pásmu, kde většinovým zdrojem energie je tuk a vy to takříkajíc udýcháte.

Hlavním posláním a cílem aerobního tréninku základní vytrvalosti je vycvičit tělo tak, aby maximálně uchovalo svalový glykogen do pozdější fáze intenzivnějšího běhu. To je jako dárek a benefit navíc oproti vaším začátkům. A právě tento benefit vysvětluje proč musíte umět běhat pomalu, abyste zvládli běhat rychle.

Pokud budete trénovat tak, abyste se pohybovali na hranici 75% TF Max, dostáváte se sice do fáze, kdy 50% energie připadá na tuky a zbytek na glykogen. Pokud ale budete mít minimálně dva, optimálně tři dny tréninků za sebou, má to další benefit. Tělo nestačí úplně doplnit zásoby glykogenu a tím u dalšího běhu donutíte svalové enzymy, aby štěpily více energie z tuku.

Tréninkové metody

Jako základ jakéhokoli tréninku je potřeba si vydefinovat svůj základní cíl, který budeme každé 4 týdny navyšovat. Předpokládejme, že naším cílem bude v prvním měsíci překonat vzdálenost 6 km (každý si může definovat individuální cíl a použít přitom naši strukturu). Jako základ budeme používat vytrvalostní techniku 5:1, kterou později doplníme souvislým během a tepovým fartlekem.

Technika 5:1

Tuto tréninkovou techniku jsem vymyslel před lety, kdy jsem se připravoval na své dlouhé 100 km ultramaratonské závody a hledal jsem cestu jak je přežít a zároveň důstojně doběhnout do cíle. Mým heslem se od té doby stalo rčení, že chodím tam, kde ostatní s úsměvem běží a běžím tam, kde ostatní s bolestivým výrazem už jen chodí. A přesně v tom je kouzlo této techniky. Jako inspirace mi sloužil indiánský běh, kde ovšem princip stejně dlouhých úseků trávených chůzí a během mi přišel neefektivní. Po dlouhém experimentování jsem došel k jedinečnému mentálnímu intervalu 5 minut a spolu s jednou minutou chůze. Důvodů proč běžet 5 minut je hnedle několik. Předně je to dostatečně dlouhá doba aby se člověk během 5 minut dostal na hranice potřebné TF zóny 75% a přitom zůstal v pohodě. Zároveň pro mnoho běžců je dosažitelné dlouhodobě uběhnout a udržet tempo 5 min/km. Věřte mi, že je málo co tak motivující jako skutečnost, kdy od prvních 5 minutových úseku, kdy překonáte cca 650m se nezadržitelně blížíte týden co týden k vysněné hranici 750 m, pak 850 m abyste se dokázali přehoupnout k 900m a to prosím v hluboko aerobním pásmu. Pokud k běhu přidáte posilování a vhodnou stravu je velice pravděpodobné že to dokážete.

Do svých hodinek Garmin / POLAR si nahrajte trénink 5:1, který si můžete nastavit v aplikaci Garmin nebo Polar na www stránkách či v mobilní aplikaci příslušných značek. Pokud je váš cíl uběhnout 6 km nastavte si i s velice bohatou rezervou cca 10x opakování. Při svém tréninku neřešte rychlost, tempo či cokoli jiného. Běh si užívejte a sledujte pouze hodnotu 75% na svém sportestru. Tento trénink byste měli dělat celý jeden měsíc tzn. cca 4 týdny. Kdy poslední týden byste již měli zaznamenat výraznější zrychlení oproti prvnímu běhu a překonat vaši počáteční cílovou vzdálenost by vám nemělo dělat technikou 5:1 žádný problém.

Souvislý běh

Pokud jste během svých prvních 4 týdnů naplnili svůj základní cíl. Řítíte se do druhého dějství a váš trénink se zásadně promění. Budete běhat celkem 3 různé tréninkové struktury, které vám umožní komfortně zvládnout a překonat vaši vzdálenost a velice posílit vaše sebevědomí! Váš trénik se rozšíří o kombinaci souvislého běhu a běhu 5:1. Opět zůstaneme u původního záměru neznámého běžce a cílem bude překonat vzdálenost 6 km.

Poslední dvě tréninkové struktury se zdají být úplně stejné, ale pozor to je veliký omyl. Rozdíl je v počáteční únavě. Zatímco v prvním případě by vás měl souvislý běh takříkajíc unavit a následné 5:1 by mělo být pomalejší, tak v druhé variantě byste měli dosáhnout celkově lepšího času oproti první variantě, neboŤ první 1/2 vzdálenosti běžíte komfortně technikou 5:1 a druhou souvisle až do naplnění vašeho cíle. Pokud se nad tím zamyslíte, tak v druhém případě nenápadně koketujeme s další tréninkovou technikou, kterou se vyhrává úplně vše a tím je tzv. NEGATIVNÍ SPLIT, kdy druhá polovina závodu se běží rychleji než ta první a na to už je potřeba morál a plán a ten si právě vštěpujete ZDE. Tuto strukturu používejte celý druhý měsíc …

Král všech technik Tepový Fartlek

Pokud si někdo myslel jaká pomalá nuda je tepový trénink, tak buď ho nikdy nezkoušel nebo se nepropracoval ke skutečnému Fartleku, který diriguje pouze Vaše srdce. V podstatě se jedná o naprosto nepředvidatelnou hru s jasně daným i pravidly: Vaším úkolem je dle vašeho uvážení dosáhnout hranice 75% TF Max a pak se co nejdříve zklidnit do 116 tepů, což se považuje za klidový stav. V podstatě existuje jediné řešení jak toho docílit a to je přejít do pomalé, opravdu pomalé chůze a čekat až se tep na požadovanou hodnotu zklidní. Pak opět dle svého uvážení vystřelíte. Za moji osobu jsem zvolil se dostat na tuto hranici co nejdříve abych při aerobním tréninku nezapomněl točit nohy a neztratil pocit rychlosti. Díky této technice dokážete vykreslit na grafu TF tzv. pilu, kdy vrchol by měl být na 75% TF Max +/- 1 tep a dno na 116 tepech. Tato tréninková metoda popírá tvrzení, že aerobní trénink musí být zákonitě pomalý. Popravdě řečeno, vašemu srdci je úplně šumák jak rychle běžíte, podstatné pro něj je, že ho nepustíte dál než přes 75% TF Max. A věřte, že se dá udělat klidně 30-60 úseků cca po 80-95 metrech v tempu klidně i lehce přes 4 min/km a přitom běžíte furt správně aerobně. Není to krásné?

Tuto techniku zařadíme jako další tréninkovou strukturu ve 3 měsíci spolu se souvyslým během na cílovou vzdálenost. Podtrženo, sečteno Na konci třetího měsíce bystu už svoji cílovou vzdálenost měli dát jako ostřílení mazáci a s časem, o kterém se vám ani nezdálo při svém prvním běhu. Váš týdenní trénink by měl vypadat následovně.

Pondělí volno
Úterý běh 6 km technikou 5:1
Středa 3 km souvislým během a 3k technikou 5:1
Čtvrtek 3 km technikou 5:1 a 3 km souvislý běh
Pátek volno
Sobota souvyslý běh 2km Tepový fartlek 2 km a 2 km 5:1
Neděle souvislý běh 6km

Pokud se chcete někam posunout a něco dokázat, musíte realizovat více něž 3 tréninky v jednom týdnu. Tři tréninkové jednotky vás bohužel nikam neposunou, ale pouze udrží stávající kondici. Má to benefit v tom, že vaše kondice se nebude zhoršovat na druhou stranu ani zlepšovat. Jako ideální tréninkové zatížení v kombinaci s regenerací u nezávodního běžce je 5 dní v režimu 3 dny zátěž 1 den regenerace 2 dny zátěž 1 den regenerace. Musíme si uvědomit, že tělo sílí, a posiluje nikoli ve dnech kdy makáta, ale ve dnech kdy regenerujete se připravuje na další zátěž vykonáváním rezerv formou zvětšování objemu svalů do kterých pak uloží více glykogenu. Zároveň se vhodně kompenzuje othopedický stres, který zabraňuje přetížení a tím pádem unavovým zraněním.

Neděle je naplánována jak budoucí den dlouhých pomalých běhu. Odpočinkové dny jsou zvoleny pátek a ponděli. V pátek mnoho lidí cestuje z města na výkend a v ponděli je potřeba pořádná regenerace po dlouhém běhu.

Základem úspěchu je být zodpovědný, nepodvádět sám sebe a dodržovat v prvních 12 týdnech tréninku zóně Základní vytrvalosti tepovou frekvenci do 75% TF Max.

Zóny TF dle maximální TF

TF Max: Představuje vaší maximální tepovou frekvenci. Číslo vyjadřuje maximální množství úderů srdce za minutu. Postupijícím věkem klesá, stejně jako klesá klidová tepová frekvence.

Pokračovat dál: Seriál o tepové frekvenci:

Najdete nás i na sociálních sítích:
Facebook stránky: Běžec (Čr), Běžkyně (Čr), Myšlienky běžca (Sk), Biegacz+(Pl)
Facebook skupiny: Běžec+ (Čr), Běžkyně+ (Čr), Myšlienky Běžca (Sk)
Instagram: bezecplus
youtube: Běžec Plus

Podporujeme: 13 hříchů rodičovství – jedinečný projekt, který si kliknutí zaslouží

Jak ošetřit promáčené běžecké boty?

Asi se vám to už také stalo. V létě vás nečekaná bouřka zastihla příliš daleko od jakékoliv možnosti schovat se před deštěm. Nebo to v zimě byla studená a mokrá břečka, která nám v posledních letech dělá, zvlášť ve městech, společnost častěji než bílý, tiše křupající sníh, po němž (když ho není moc) je tak sváteční běžet (když má člověk ty správné boty).

A možná to bylo něco jiného, co způsobilo, že vaše milované běžecké boty byly, ještě než jste doběhli domů, do poslední nitky tkaniček naprosto a zcela promočené. Vy jste pak s nimi bezradně stáli v koupelně, každá jako by vážila o kilo víc, a říkali jste si, co teď?

Odpověď je překvapivě jednoduchá. Jednu věc byste v takové situaci v žádném případě neměli dělat a další byste rozhodně udělat měli. Když to nepopletete, cca do 24 hodin bude pacient (vlastně dva) zase na (vašich) nohou a v plné kondici.

  1. Nikdy nedávejte mokré ani vlhké běžecké boty do blízkosti topení, krbu nebo čehokoliv jiného, co je přímým zdrojem sálavého tepla. To se týká například i letním sluncem rozpáleného balkónu. Vlhkost by zcela jistě zmizela rychleji, to je pravda, ale s ní by odešla také funkčnost přinejmenším některých technologických prvků, jež se uvnitř každé jenom trochu slušné běžecké obuvi ukrývají. Speciální materiály, z nichž jsou různé části běžecké boty vyrobeny, jsou totiž citlivé na prudké změny teplot v obou směrech, což znamená, že jim škodí jak příliš velké teplo, tak příliš velká zima. Pokud vám jeden pár vydrží delší dobu, zkuste si všímat, jak rozdílný pocit během roku z běhání v těchto botách máte podle toho, jak se venku mění teplota.
  2. Správný postup je ten, že (jestliže je situace až tak vážná) nejprve vylijete vodu. Potom vytáhnete tkaničky, vyjmete vložky a zbývá jediné – boty důkladně vycpat novinami nebo třeba papírovými utěrkami a umístit je na suché a dobře větrané místo (takže ne na balkón, když pořád ještě prší).

Při opravdu velkém promočení pomůže noviny jednou nebo dvakrát po několika hodinách vyměnit a příští den už byste měli být schopni zase vyrazit.

Tato záchranná operace, pokud s ní nebudete příliš otálet, uvede vaše boty opět do běhu schopného stavu.

Běháte-li však pravidelně, platí pro vás pravidlo, že byste měli střídat minimálně dva páry obuvi. Je totiž lepší, abyste svým „přírodně propraným“ botám dali vždy alespoň jeden den odpočinku navíc. Nejenomže tak zabráníte vzniku sklepního zápachu, ale samy boty se vám odvděčí tím, že vám déle vydrží.

Běhání v dešti? Dodržuj 6 pravidel a bude tě to bavit!

water sprays from under running shoes runner men

Pokud jsme zdraví, neexistuje počasí, snad s výjimkou tornáda, tsunami, horského blizardu a podobných extrémů, jež by nám mohlo zabránit v tréninku a už vůbec ne v účasti na závodě. Matka příroda si nám do cesty může postavit co chce, ale běhání v dešti není přece důvod rušit trénink, natož pak neběžet závod. Zvláště pokud se na něj dlouho připravujeme. Prostě poběžíme – v horku, mrazu, dešti, větru, sněhu, mlze, čemkoliv. Na svou odolnost vůči klimatickým podmínkám jsme právem hrdí. Naše hrdost by však nikdy neměla přerůst ve slepou pýchu. V souboji s přírodou zdárně obstojíme jen když ji budeme plně respektovat a přizpůsobíme se momentálním podmínkám.

Až vás tedy jednou ráno, a třeba také v den závodu, probudí bušení dešťových kapek na okenních římsách, musíte v prvé řadě zachovat klid. Potom byste měli provést určitá opatření. V opačném případě vás čeká (místo uspokojivého výkonu a kdo ví, možná i výsledného času)v lepším případě deprimující výsledek a v tom horším zranění nebo nemoc. V našich zeměpisných šířkách se k takovémuto počasí navíc ještě přidává pořádná zima a bohužel je to realita velkého množství hlavně podzimních a zimních závodů, s kterou je třeba počítat.

Zmíněné vychytávky pro běhání v dešti jsou v zásadě dvojího druhu – ty, jimiž ošetříte svou deštěm zdeprimovanou mysl, a potom ty praktičtější, zaměřené spíše na fyzické aspekty závodu. Dělicí čára mezi oběma skupinami je ovšem velice tenká a křehká. Důležité je neopomenout nic, protože každá jednotlivost má vliv na všechny ostatní. Jedině dohromady a společně vám správně promyšlené předzávodní kroky mohou dopomoci k dobrému výkonu víceméně za jakéhokoliv počasí.

Pokud jde o duševní přípravu, doporučujeme minimálně následující:

1. přizpůsobte svoje očekávání na běh v dešti

Bez ohledu na to, zda patříte k běžecké elitě nebo k těm, kteří na olympijské hry ani mistrovství světa jako soutěžící nikdy nepojedou, je potřeba smířit se s tím, že počasí může někdy nastolit takové podmínky, že dosažení plánovaného času pro vás bude prostě nemožné. Lpět za každou cenu na vytouženém čase je pak kontraproduktivní až nesmyslné. Při stanovení plánovaného tempa a konečného času totiž většinou vycházíme z ideálních podmínek. Jestliže hustě prší a do toho ještě fouká silný protivítr, nemusíme být jadernými fyziky, abychom si spočítali, že původní výpočty za těchto okolností logicky nemohou vést ke stejným výsledkům. Běhání v dešti má na výsledný čas významy vliv.

2. závoďte a nebojte se běhání v dešti

Dobrým způsobem, jak uspět za špatných povětrnostních podmínek, je přestat se zabývat tím, jakého času lze dosáhnout. Prostě si jen závod užijte. U vytrvaleckých vzdáleností jsme zvyklí na to, že nezřídka běžíme spíš proti ubíhajícímu času než proti ostatním. Výsledné umístění v masových akcích pro nás mívá menší cenu než konečný čas. A tento pohled není úplně ten správný.

Při běhání v dešti je to jiné. Když na to máte, soustřeďte se na vítězství v závodě. Když na to nemáte, zkuste uspět ve své věkové či jiné kategorii nebo alespoň porazit zbytek skupinky, ve které jste celou dobu běželi. Zkoušejte nastupovat, pokoušejte se na někoho dotáhnout nebo setřást toho, kdo je s vámi. Užívejte si závodění v jeho nejčistší podobě. A jen tak mimochodem sbírejte cenné závodnické zkušenosti. Připravujte se na příště, až budou podmínky ideální a vy opět budete na startovní čáře zdraví, dobře vyspaní a v nejlepší formě a náladě.

3. uvolněte se, když běžíte v dešti

Studený déšť, vítr, špatná viditelnost, to všechno může zvýšit naše předstartovní napětí a do značné míry ovlivnit naši fyzickou a psychickou pohodu. Zadívejte se někdy pozorně na lidi na chodníku. Když prší, krčí se ve snaze schovat hlavu mezi ramena, jejich ústa jsou pevně sevřená a pohyby křečovité. To rozhodně není stav, ve kterém se dá úspěšně závodit. Jakmile jste se už jednou rozhodli, že se závodu zúčastníte, smiřte se s tím, že zmoknete. Není dobré se snažit vyhýbat se každé kapce. Pokud dobře zvolíte oblečení na běh v dešti, ani vám nemusí být zima. Jediné, co musíte udělat je, postavit se nepříznivým okolnostem čelem a vytěžit z nich co nejvíce pozitivního. Běhání v dešti vnímejte jako svoji výzvu a při závodě se s ní poperte!

O nic méně důležitá věc než je stav naší mysli, je samozřejmě také věc stavu našeho těla. O to více to platí v případě mizerného počasí. Následující doporučení v žádném případě nemusíte považovat za to jediné, co pro sebe za nepříznivého počasí můžete udělat. Shrnujeme zejména ty nejběžnější.

4. vyběhněte v suchém oblečení

Snažte se co nejvíce o to, abyste závod zahájili v suchém oblečení a v suchých botách. Vlhko a zima totiž vedou ke ztuhlým svalům, ohrožují nás zraněním a výrazně zhoršují náš výkon. Jestliže prší a vy se musíte dostavit na start dlouho před výstřelem (např. u závodů s velkým počtem účastníků), oblečte si pláštěnku do deště nebo pončo. Věci (včetně bot), ve kterých nakonec poběžíte, si vezměte s sebou zabalené třeba v igelitové tašce, aby nepromokly.

Na startu závodu, kdy bude potřeba, abyste nějakou dobu čekali připraveni na místě, jistě najdete nějakou možnost (i kdyby to měl být jenom mobilní záchod), kde se těsně před vyběhnutím převléknout. Předem však myslete na to, komu nebo kam dáte svoje odložené věci. Přestože na to často myslí sami pořadatelé, vždy je rozumné mít záložní plán. Přispějete tím i své psychické pohodě, což je před závodem v takovýchto podmínkách obzvlášť důležité.

Další dobrou a účinnou pomocí, zvláště v případě velmi silného deště, může být překvapivě obyčejný (raději ovšem nepoužitý) pytel na odpadky s vystřiženým otvorem pro hlavu. Můžete ho mít na sobě i na prvních kilometrech ostrého závodu, postupem času by neměl být problém ho sundat a podat pořadatelům na trase.

Pokud se nechcete nebo nemůžete převlékat a budete oblečeni rovnou v závodním, hoďte přes sebe „pláštěnku“ z hliníkové folie (někdy dávají sami pořadatelé), která vás bude chránit jak před deštěm, tak i před chladem.

5. při běhání v dešti se udržujte v teple

Za deště, ve větru a při teplotách do 10 ºC hrozí hypotermie – stav, při kterém tělesná teplota klesá pod hodnotu nezbytnou pro normální fungování metabolismu a tělesných orgánů. To se týká hlavně dlouhých závodů, jakými jsou maratony a ultramaratony. Při nich je naše tělo po dlouhou dobu vystaveno povětrnostním podmínkám, jež mu neumožňují produkovat dostatek tepla pro zahřátí.

V takových případech byste se neměli řídili pravidlem, že vždy je lepší mít na sobě méně oblečení, než si myslíme, že budeme potřebovat. Obléci byste se měli raději více než méně. Zvláště vhodné pro tyto účely jsou věci, které se později dají snadno svléknout – rukavice, čepice, šátky, návleky na paže apod.

Pokud se chystáte běžet v trenýrkách, zvažte natření odhalených částí těla například vazelínou nebo olivovým olejem (případně hřejivou nebo vodoodpudivou emulzí). Do určité míry omezí únik tělesného tepla pokožkou. POZOR: ruce si po použití emulze řádně omyjte, aby vám zbytky „nezpříjemnily“ běh, když byste si třeba chtěli otírat pot okolo očí apod.

6. braňte se proti odřeninám a puchýřům

Běhání v dešti může být osvěžující a při vyšších teplotách dokonce i přispět k vašim lepším běžeckým výkonům. Počítejte ale i s tím, že budete mít dřív nebo později mokré oblečení. To vám může pěkně znepříjemnit běhání za deště. Při neustále se opakujícím kontaktu s pokožkou, navíc v kombinaci s potem, vám postaví do cesty nečekanou překážku v podobě odřenin. Ty jsou zpočátku „jen“ nepříjemné. Po určitém čase se mohou stát vážným problémem. Klidně vás přinutí zpomalit a změnit krok ve snaze uhýbat bolesti. Nejčastěji postiženými místy jsou vnitřní části stehen, podpaží a prsní bradavky. Jenom pro úplnost dodáváme, že poslední zmíněné se týká bez rozdílu žen i mužů.

Běžnou praxí je nanést na nejčastěji postižená místa před závodem (nebo dlouhým tréninkovým během) vhodný lubrikant. Nebo si je prostě jen přelepte kvalitní, voděodolnou náplastí. U mužů doporučuji, pokud mají ochlupenou hruď, vyholení, aby lépe přilnuly. Náplasti jako preventivní ochrana puchýřů paty a prstů na nohách dávají rovněž smysl. Zvlášť když víte, že jste na podobné „trable“ náchylní.

Na závěr stojí za zmínku, že běhání v dešti a deštivý závod zvládnete vždycky líp, když už předem zažijete ten stejný pocit. Poznáte jaké to vlastně ve skutečnosti je. Budete mít už za sebou zkušenost běhání v dešti, v zimě, větru a bůhví, v čem ještě. Zjistíte to jedině při tréninku. Takže až zase příště bude venku tak, že by ani psa nevyhnal, psa nechte doma a ven vyžeňte sebe. Jedině tak opravdu a na vlastní kůži poznáte, jak se cítí někdo, o kom sousedé za okny říkají, že je to opravdový běžec nebo opravdová běžkyně (nebo „blázen“), protože ho nebo ji ani déšť neodradí.

Podobné články na téma Běhání v dešti

https://www.bezec.eu/12rad12/

Partnerské webové stránky

Nenechte si ujít

6. tréninkových prostředků co z vás udělá skvělého vytrvalce!

Maraton je závod, při kterém je zátěž z 99% aerobní, tzn. za přístupu kyslíku a z 1% anaerobní (na kyslíkový dluh). Například při běhu na 10 km je tento poměr 95:5 a na 5 km dokonce 90:10. Z toho můžeme usuzovat, že základním předpokladem výkonnosti běžce v maratonu, je vlastnost organismu pracovat v pásmu aerobního zatížení.

  • Při 100% zatížení vyčerpáme aerobní kapacitu za cca 10 min
  • Při 95% zatížení vyčerpáme aerobní kapacitu za cca 30 min
  • Při 80% zatížení vyčerpáme aerobní kapacitu za cca 2 hod

To znamená, že maratonec s vysokou trénovaností, je schopen běžet celý závod při cca 80% zatížení maximální aerobní kapacity.

Je také potřeba mít na paměti, že maximální aerobní kapacita je závislá na věku, pohlaví, vrozených dispozicích a na minutovém srdečním objemu (množství krve, které je srdce schopno za minutu dopravit do krevního oběhu). Velmi důležitým ukazatelem je také spotřeba O2 na 1kg tělesné hmotnosti.

Úseky pro rozvoj aerobní kapacity by měly trvat minimálně 4 min a úseky pro rozvoj anaerobní kapacity by neměly trvat déle jak 10 min

Tréninkové prostředky

1. Obecná vytrvalost (OV)

Je považována za základ pro rozvoj tempové vytrvalosti (TV) a speciálního tempa (ST). Běhá se asi na úrovni 50 – 60% kyslíkové spotřeby, při tepové frekvenci cca 130 tepů / 1 min (to záleží na vašich vstupních hodnotách).

Co se týče profilu trati, tak se upřednostňuje běh v rovinatém terénu. Pro lepší orientaci můžeme při odhadu rychlosti použít „vzorce“ – závodní tempo při maratonu + 60 – 75 sec na 1 km (pro příklad: výsledný čas na maraton / 42,195 + 60 – 75 sec a máte tréninkovou rychlost pro OV). Toto je však ještě ovlivněno stavem současné trénovanosti, obtížností profilu trati, počasím, teplotou ovzduší, atd.

OV je třeba se věnovat celoročně, tzn. nejenom v přípravném období, ale i v období závodním! OV se trénuje především dlouhými souvislými běhy (délka záleží na stupni trénovanosti). Pro orientaci, ti kteří to myslí s maratonem vážně a už mají určitou trénovanost, by měli běhat tyto běhy v délce 1,5 – 3 hod. Jejich četnost je závislá na tom, v jaké části přípravy se nacházíme. Vyšší je v přípravném období.

2. Tempová vytrvalost (TV)

B5být na hranici cca 150 / min (viz článek Znáte svoje srdce?).

Pro určení TV vycházíme z maratonského výkonu (čím aktuálnější tím lepší), za použití „vzorce“ jako u OV, jen k závodnímu průměrnému času na 1 km připočteme 20 – 30 sec.

Trénink TV patří k těm náročnějším formám maratonského tréninku a je potřeba se mu intenzivně věnovat. Pro trénink TV je možné používat:

  1. dlouhé opakované úseky v délkách 4 – 8 km s pauzou (mezichůze, meziklus 1 – 3 min do zotavení)
  2. jednorázové delší běhy rovnoměrným tempem cca 15 – 30 km
  3. rozložený delší běh cca 15 – 30 km
  4. stupňovaný běh 15 – 30 km, kdy začínáme v tempu OV

Délky běhů a jejich četnost je třeba odvozovat od aktuální trénovanosti a tréninkového období. Celková kilometráž v jedné tréninkové fázi by neměla překročit 24 – 36 km!

3. Speciální tempo (ST)

Neboli závodní tempo maratonu. Intenzita tréninku při ST by měla být cca 80% max. kyslíkové spotřeby a tep by neměl přesahovat hodnoty 160 / min.

Průměrné tempo ST počítáme vždy z času, kterého chceme dosáhnout při závodě. POZOR! Doporučuji si dávat reálné cíle. Přeceňovat svoji trénovanost a nebo naopak, je zde značnou chybou!

ST trénujeme vždy v delších opakovaných úsecích (délka úseků 1,5 – 8 km) s odpočinkem 4 – 5 min mezichůze (možno i kombinovat s meziklusem). Celková kilometráž při jednom tréninku by neměla být vyšší než 20 – 25 km. Pokud si chceme svoji trénovanost otestovat, tak doporučuji použít úsek 12 km – 1/2maraton s předchozím třídenním „vyladěním“ (možno se účastnit závodů podobné distance bez ohledu na umístění – jedná se přece o přípravu na maraton).

4. Tempová rychlost (TR)

K tréninku TR je třeba přistupovat velice opatrně. Hlavně je třeba mít na zřeteli trénovanost jedince, jeho věk, délku trénování a také jeho aktuální výkonnost na kratší distance (1.500 m, 5 km, 10 km případně ½ maraton). Při tréninku TR na ½ maraton by měla intenzita tréninku dosáhnout až do 90% max. kyslíkové spotřeby. U kratších distancí 5 km nebo 10 km dokonce 95 – 100%! Tep by se měl pohybovat v rozmezí 170 – 190 / min.

Pro trénink TR je lepší zařazovat úseky délek 1 – 2 km (běhané s odpočinkem, pro více trénované možno použít případně i kombinaci s mezichůzí) než úseky 200 – 400 m (běhané s meziklusem). Délka úseku v jedné tréninkové jednotce by neměla přesáhnout cca 60% délky závodní distance v jejíž tempu trénujeme (např. 3×2 km v tempu na 10 km).

5. Základní rychlost (ZR)

Co se týče přípravy na maraton, tak se jedná o rychlost středních tratí 800 – 3000 m. Je třeba si uvědomit, že pro trénink na maraton není nosná a že ji není třeba nijak upřednostňovat. Tím ale nechci naznačit, že by se měla úplně vynechat! Je možné ji využít v přípravném období při hrách (basketbal, fotbálek, atd.). V závodním období pak formou rovinek (před tréninkem TR nebo před závodem na kratší distance, apod.).

6. Síla a obratnost

Při tréninku na maraton (samozřejmě nejenom na maraton) bychom neměli zapomínat také na trénink síly a obratnosti. Síla je pro maratonce důležitá hlavně u břišního svalstva a horních končetin (když pomineme dolní končetiny). Doporučuje se posilování především v přípravném období a to hlavně s hmotností vlastního těla, případně s lehkými činkami, nebo lehkými zátěžemi na posilovacích strojích. Mělo by se jednat o posilovací cviky o více opakováních a více sériích, než o vyšší zátěže s méně opakováními a menším počtem sérií!

Obratnost bychom měli zaměřit především na pohyblivost kloubů, zařazovat uvolňovací a protahovací cviky (POZOR na jejich správné provádění – viz. strečink). V přechodném období se nemusíme bát ani doplňkových sportů – běh na lyžích, plavání, spinning, apod. Je však nutno dávat pozor na zranění!

Potřebuješ výbušnou rychlost a sílu? Tak pro tebe máme 2 tréninkové plány pro běh na schodech. Dáš to?

Female athlete running fast up the stairs - staircase workout

Základní rozdělení běžců

Sprinteři

Tito běžci jsou zaměřeni na výbušnou sílu a proto bude jejich trénink na schodech zaměřen převážně silově s důrazem na perfektní koordinaci pohybů.

Vytrvalci

Tato skupina sportovců bude zřejmě schody využívat pro zpestření vytrvalostní přípravy, popř. u aktivních závodníků, jako prostředek ke zlepšení silové vytrvalosti vhodné pro opakované změny rytmu běhu (tzv. trháky) a dynamiky, využitelné pro spurt v posledních desítkách (stovkách) metrů před cílem.

Něco o vlastním tréninku

Před tréninkem na schodech je dobré se nejprve rozklusat (zahřát) a pořádně rozcvičit a protáhnout. Předpokládejme, že máme k dispozici schodiště s počtem schodů v rozmezí 25 – 40. To je takový zlatý střed využitelný pro sprintery i vytrvalce. První tréninky doporučuji v objemu cca 10-12x, po 3-4 trénincích (po získání jistoty pohybů) lze dávku zvýšit na 15-20x (větší počet má smysl už jenom pro vytrvalce a jako speciální příprava na závody do vrchu).

Schody začínáme zprvu vybíhat po jednom až dvou se zaměřením na správné dýchání a precizní koordinaci pohybů – naším cílem je správná činnost paží jako při běhu a přesné došlapování při každém kroku. Náročnost tréninku na schodech v jeho průběhu roste postupně, nejtěžší část zařadíme zhruba na konec druhé třetiny.

Co a jak se dá na schodech při tréninku provádět

1) Výběhy po jednom, dvou či třech schodech:

  • čím více schodů, tím lepší odraz (běh je více do stran – zeširoka),
  • čím méně schodů tím vyšší frekvence.

2) Skoky na jedné noze po jednom, dvou či třech schodech:

  • výborné na odraz,
  • po třech schodech pikantní, ale pouze pro pokročilé.

3) Skoky sounož po jednom, dvou, třech, čtyřech, pěti či … schodech:

  • čím více schodů, tím lepší odraz,
  • skoky po jednom jsou vhodné spíše pro osoby menšího vzrůstu nebo děti,
  • čím méně schodů tím vyšší frekvence,
  • po pěti schodech pikantní, ale pouze pro pokročilé,
  • po šesti schodech lze, ale je to pouze pro výjimečně odrazově disponované jedince, nebo skokany.

4) Skoky sounož přes dva nahoru, jeden dolů, znovu přes dva nahoru, jeden dolů, …:

  • vyloženě vytrvalostní,
  • nutnost dobré koordinace pohybů,
  • nutné udržovat stále ideální rytmus.

TP 1: Příklad tréninku pro začátek

  • 2 x výběhy po jednom schodu
  • 1 x výběh po dvou schodech
  • 1 x skoky na jedné noze po jednom schodu
  • 1 x skoky na druhé noze po jednom schodu
  • 1 x skoky na jedné noze po dvou schodech
  • 1 x skoky na druhé noze po dvou schodech
  • 1 x skoky sounož po dvou schodech 
  • 1 x skoky sounož po třech schodech 
  • 1 x výběh po dvou schodech 
  • 1 x výběh po jednom schodu

TP 2: Příklad tréninku pro pokročilejší

  • 2 x výběhy po jednom schodu
  • 2 x výběh po dvou schodech
  • 1 x skoky na jedné noze po jednom schodu
  • 1 x skoky na druhé noze po jednom schodu
  • 1 x skoky na jedné noze po dvou schodech
  • 1 x skoky na druhé noze po dvou schodech
  • 1 x skoky na jedné noze po dvou schodech
  • 1 x skoky na druhé noze po dvou schodech
  • 1 x skoky na jedné noze po třech schodech
  • 1 x skoky na druhé noze po třech schodech
  • 1 x skoky sounož po dvou schodech
  • 1 x skoky sounož po třech schodech
  • 3 x skoky sounož po čtyřech schodech
  • 1 x skoky sounož po pěti schodech
  • 2 x skoky sounož přes dva nahoru, jeden sounož dolů,…
  • 2 x výběh po dvou schodech
  • 1 x výběh po jednom schodu

Počet sérií a skladbu skoků lze libovolně měnit a přizpůsobit si tak trénink na schodech vlastním požadavkům a schopnostem.

Důležité informace

Nakonec několik doporučení

  • Před tréninkem na schodech se pořádně rozcvičte a protáhněte.
  • Trénink na schodech raději zařadíme do druhé poloviny tréninkové jednotky.
  • Bezprostředně po tréninku na schodech si pořádně protáhněte lýtka, stehna a hamstringy.
  • Při sestupu po schodech nespěchejte příliš, abyste nebyli dole překvapivě rychleji, než jste původně zamýšleli.
  • Čím více jste zaměřeni při tréninku na schodech na dynamiku, tím pomaleji po schodech sestupujte.
  • Trénink na schodech vyžaduje vysokou koncentraci, která je hlavním předpokladem pro zabránění úrazu.
  • Nepřeceňujte ze začátku své skokové schopnosti a kondici.

Vše popsané v tomto dokumentu berte pouze jako doporučení, nikoliv jako návod.

Jak skutečně zhubnout II

5. Buďte trpěliví

Nabrat hodně kil navíc trvá obykle roky nebo dokonce desítky let. Zkoušet kila shodit rychle tím, že radikálně omezíme jídlo, funguje zřídka s dlouhodobým efektem. Spíš to vede k obávanému jo-jo efektu. Zbavit se kil trvale, to chce něco, co funguje dlouhodobě.

Jaký si dát cíl?

Během prvního týdne striktně nízkouhlohydrátové diety je normální zhubnout 1-3kg, v dalších týdnech pak 0,5kg týdně tak dlouho, dokud máte v těle tuk, který je potřeba zhubnout. Ročně je to cca 25kg.

Každé kilo, které zhubnete, odpovídá zhruba 1cm obvodu pasu.

Mladí muži někdy hubnou až dvakrát rychleji, než je uvedený progres. Ženy po menopauze zase hubnou o něco pomaleji. Lidé, co drží přísnou nízkouhlohydrátovou dietu, hubnou rychleji, stejně jako lidé, kteří navíc zařadí pravidelný sport. A máte-li enormní množství tuku, které potřebujete zhubnout, váha půjde zpočátku dolů velmi rychle.

Čím víc se blížíte svému cíli, hubnete pomaleji, dokud nejste na váze, kterou vaše tělo samo považuje za ideální. Jen málokdo se nízkouhlohydrátovou dietou dostane na podváhu (pokud se ovšem vždy při pocitu hladu nají).

Startovní čára

Skončili jste první fázi diety, kdy jste počítali kalorie? Zaměřte se na obvod pasu a zdravotní markery, někdy může být úbytek váhy patrný až po několika týdnech.

Hubnutí nepokračuje!

Fáze, kdy se celé dny nebo týdny váha nesnižuje, nastávají běžně. Má je každý, proto s nimi počítejte. Hlavně nepanikařte. Pokračujte ve svém programu, hubnutí se znovu dostaví – kdyby ne, pečlivě si znovu projděte našich 15 tipů.

Jak zhubnout trvale?

Dlouhodobé zhubnutí a udržení si kýžené váhy nastane jen tehdy, když trvale změníte své zvyky. Zhubnete-li a pak se navrátíte k původnímu stylu života a stravování, kdy jste kila tuku nabrali, nemůžete se divit, že začnou kila zase přibývat.

Udržení váhy vyžaduje dlouhodobou a trvalou změnu a velkou dávku trpělivosti. Jestli si myslíte, že to nedokážete, možná by vás víc zajímal některý z těch „zázračných“ hubnoucích preparátů… ☺

Zapomeňte na rychohubnutí. Hubněte postupně, každý měsíc něco málo, dokud se nechtěných kil zbavíte úplně. Je to přirozený proces – a to chcete!

PS: Dlouhodobá změna je těžká pouze na začátku, zejména během prvních týdnů. Stejně jako když přestáváte kouřit. Jakmile si ale nové návyky zažijete, budou pro vás snadnější a snadnější s každým dalším týdnem, až se vám budou zdát naprosto přirozené.

Jak hubnout rychleji?

 6. Ženy: vyhněte se ovoci

Šestý tip platí pro muže také, ale konzumace ovoce je při hubnutí problém spíš pro ženy.

Zvlášť v dnešní době, kdy se kolem ovoce utvořila jakási aura symbolizující zdraví, se vám tato rada může zdát kontroverzní. Přece všichni víme, že ovoce obsahuje spousty živin. Obsahuje ale také spoustu cukru – obvykle kolem 10% hmotnosti (zbytek je většinou voda). Jen ochutnejte pomeranč nebo grep, jsou sladké, že? Pět porcí ovoce denně obsahuje tolik cukru, kolik ho je v půl litru slazené limonády. A navzdory obecnému přesvědčení je ovocný cukr víceméně totožný (50% glukózy, 50% fruktózy). Ovocný cukr může zastavit proces spalování tuků, což vyvolá hlad, nutí nás jíst a zbrzdí tak hubnutí. K dosažení co nejlepších výsledků se proto ovoci vyhýbejte – nebo si ho dopřejte jako odměnu. Ovoce je totiž takový bonbón z přírody.

7. Muži: vyhněte se pití piva

I tato rada se samozřejmě týká stejně tak i žen, ale muži všeobecně pijí v průměru mnohem více piva než ženy. Pivo obsahuje rychle stravitelné uhlohydráty, což velmi zpomaluje spalování tuků. Právě proto se někdy pivu říká „tekutý chleba“. A zrovna tak je příznačný pojem „pivní břicho“.

Několik tipů na „hubnutí příznivé“ alkoholické nápoje:

• Víno (červené nebo suché bílé)

• Suché šampaňské

• Čistý alkohol jako whisky, cognac, vodka (vyhněte se sladkým míchaným koktejlům – raději si dejte vodku se sodou a limetkou)

Tyto nápoje obsahují málo cukru/uhlohydrátů, jsou proto pro hubnutí lepší než pivo. Přesto pijte s mírou, velké množství alkoholu může proces hubnutí výrazně zbrzdit.

8. Vyhněte se umělým sladidlům

Mnozí lidé nahrazují cukr umělými sladidly ve slepé víře, že tím sníží příjem kalorií a ovlivní tak úbytek váhy. Zní to přesvědčivě. Přesto ale četné studie neprokázaly, že by konzumace umělých sladidel místo cukru měla pozitivní vliv na úbytek váhy.

Kromě toho, jak vyplývá z vědeckých výzkumů, umělá sladidla mohou zvyšovat chuť k jídlu a vzbuzovat silné chutě na sladké.

Může to být způsobeno tím, že tělo v očekávání přísunu cukru do krve produkuje více inzulinu. Když k němu ale nedojde, krevní cukr poklesne a cítíme hlad.

Navíc můžou umělá sladidla podporovat závislost na sladkém a způsobovat nezvladatelné chutě. Problém také je, že dopady dlouhodobé konzumace umělých sladidel na organismus nejsou prozkoumané.

Mimochodem, jako přírodní alternativa umělých sladitel je prezentována stévie. Je to ale skvělý nástroj marketingu. Na chemicky zpracovaném super sladkém bílém prášku nic přírodního není.

Máte-li problém zhubnout, doporučuji úplně vysadit z jídelníčku jakákoli sladidla – jednoduše vše sladké. Po krátké době začnete mnohem víc vnímat přirozenou sladkou chuť skutečných potravin, nebudete už potřebovat přeslazené junk food a „nízkokalorické“ limonády.

(Junk food je souhrnným označením pro potraviny, které se dají označit jako „nezdravé“ a do našeho jídelníčku nevhodné. Označujeme tak zpravidla potraviny, které i přes velké množství kalorií obsahují malé množství zdraví prospěšných živin, jsou tedy bohaté na tzv. prázdné kalorie.)

9. Čtěte příbalové letáky a poraďte se se svým lékařem

Mnohé předepsané léky mohou váš proces hubnutí zastavit. Proberte s lékařem jiné možnosti.

Následující tři léky, které mají silný vliv na hmotnost:

• Inzulinové injekce, zvlášť při vyšších dávkách, jsou největší překážkou hubnutí. Můžete nějak potřebu inzulinu snížit?

• A. Jezte méně uhlohydrátů, usnadní vám to hubnutí. Čím méně uhlohydrátů jíte, tím méně inzulinu potřebujete. Nezapomeňte si jeho dávku snížit, pokud můžete.

• B. Pokud nepomůže snížená konzumace uhlohydrátů, preparát Metformin (v denní dávce 2-3g) může snížit potřebu inzulinu (aspoň u cukrovky 2. typu) – prodiskutujte s lékařem.

• C. Pokud ani to nestačí, abyste se inzulinu zcela zbavili (opět u cukrovky 2. typu), můžete vyzkoušet nové, dost slibující léky jakými jsou Victoza nebo Byetta. Snižují potřebu inzulinu a aktivují hubnutí. I zde je nutná předchozí komunikace s lékařem, než k tomuto kroku přistoupíte.

• Další medikace při cukrovce – tablety uvolňující inzulin (např. sulfonylurea) často vedou k nárůstu tělesné hmotnosti. Patří mezi ně: Minidiab, Euglucon, Daonil a Glibenclamide. Léky jako Avandia, Actos, Starlix and NovoNorm také způsobují nárůst hmotnosti. Metformin ale ne, stejně jako nové léky, už zmíněné Victoza a Byetta (podávané injekčně), vedou naopak k hubnutí, ale nejsou u nich popsané vedlejší účinky z dlouhodobého hlediska.

• Kortizon, orálně podávaný steroid, je dalším viníkem (např. lék Prednison). Kortizon často způsobuje dlouhodobý nárůst hmotnosti, obzvlášť je-li podáván ve větších dávkách (tj. více než 5g denně). Bohužel je ale kortizon základním předepisovaným léčivem – jeho dávky by měly být často upravovány pro skutečnou potřebu, aby pacient nebral víc, než potřebuje. Inhalátory pro astmatiky a další lokálně aplikovaná kortizonová léčiva (jako krémy a nosní spreje), vážně ovlivňují tělesnou hmotnost.

Tato další léčiva mohou také působit problémy s hmotností:

Neuroleptika/antipsychotická léčiva často způsobují přibývání na váze, zvláště novější typy jako Zyprexa (Olanzapine)

Některá z antidepresiv mají stejný efekt, obzvlášť starší typy těchto léčiv, tricyklická antidepresiva (Tryptizol, Saroten a Clomipramine), ale i nové druhy, jako Remeron (Mirtazapine). Lithium předepisované při maniodepresi také způsobuje nárůst tělesné hmotnosti. Dnes nejčastěji ordinovaná antidepresiva známá pod zkratkou SSRI (jako Citalopram, Cipralex, Sertraline) obvykle hmotnost neovlivňují.

Hormonální antikoncepce, obzvlášť ty typy, které obsahují pouze progesteron (a žádný estrogen) jako je tzv. minipilulka, antikoncepční injekce nebo podkožní implantát.

Léky na krevní tlak ve formě betablokátorů jako např. Seloken, Metoprolol a Atenolol.

Léky na epilepsii (Carbamazepine and Valproate)

Léky na alergie – antihistaminika, zvláště při vysokém dávkování

Antibiotika jsou také „podezírána“ z toho, že způsobují dočasný nárůst hmotnosti, je to zřejmě tím, že porušují mikroflóru v zažívacím traktu a umožní tak absorbci většího množství potravy. Tento vliv na lidský organismus je spekulativní, ale může to být další důvod, proč brát antibiotika pouze tehdy, kdy je to nevyhnutelné.

10. Méně stresu, více spánku

Už jste někdy zatoužili po možnosti spát jak dlouho chcete a mít život bez stresu? Nejste jediní – a že jen toužíte, je špatná zpráva pro vaše hubnutí. Chronický stres zvyšuje hladinu stresového hormonu kortisolu v těle. To může vyvolávat pocit hladu, vést ke zvýšené konzumaci potravy a tím i k přibírání na váze. Snažíte-li se zhubnout, měli byste se pokusit hledat způsoby, jak eliminovat nebo alespoň snížit každodenní stres. Přestože to obvykle stojí velké úsilí a změnu jak maličkostí, tak celkového životního postoje, snížení hladiny stresového hormonu a tím i snadnější hubnutí, za to stojí!

Měli byste se také snažit dostatečně spát, ideálně v noci, budit se ráno samovolně, ne spánek násilně přerušit budíkem. Vyrve-li vás každý den ze spánku budík, nedopřáváte tělu nikdy dokonalý odpočinek.

Jedna možnost, jak s tím bojovat, je chodit spát brzy, aby tělo spalo dostatečně dlouho a ráno se odpočaté „včas“ vzbudilo dřív, než zazvoní budík. Dopřát si kvalitní dlouhý noční spánek je skvělý způsob, jak snížit hladinu stresového hormonu.

Spánková deprivace jde ruku v ruce s návaly chutí na vše možné, což klade obrovské nároky na sebedisciplínu a podlehnout pokušení je nebezpečně snadné. (Rozhodně není náhodou, že vyvolaná spánková deprivace je běžnou vyslýchací metodou.) Navíc nám spánková deprivace bere chuť ke cvičení.

Problémy se spaním?

Máte problém usnout, když je čas jít do postele? Máme pro vás 5 tipů, které vám mohou spánek usnadnit:

1. Choďte spát v pravidelnou dobu. Za nějakou dobu si tělo zvykne na pravidelný čas usínání, bude s ním počítat.

2. Po 14. hodině už nepijte kávu. Bez výjimky! Nezapomínejte, že to nějakou chvíli trvá, než tělo kofein vyplaví.

3. Alkohol pijte nejpozději tři hodiny před tím, než jdete spát. Přestože se pod vlivem alkoholu můžete cítit ospalí, kvalitu spánku vám alkohol zhorší.

4. Cvičení ukončete nejméně čtyři hodiny před tím, než jdete spát. Fyzická aktivita vás nabudí a může trvat i několik hodin, než bude tělo schopné usnout.

5. 15 minut slunečního svitu každý den. Velmi to prospěje vašemu biorytmu.

A na závěr: Ložnice by měla být temná a nepřetopená. Dobrou noc.

Složité, ale stojí to za to!

Pro mnohé z nás mohou být výše jmenované pokyny příliš tvrdé, možná kvůli nedostatku času (nebo třeba kvůli rodičovským povinnostem). Ale méně stresu a víc spánku vám nejen umožní cítit se lépe. Také snáze dosáhnete štíhlejší postavy, o které sníte!

11. Jezte méně mléčných produktů a ořechů

Může někdo skutečně jíst tak hodně, jak chce, a přitom hubnout? Ano, funguje to tak při nízkouhlohydrátové dietě, kdy je velmi snadné regulovat chuť k jídlu.

Přestože nízkouhlohydrátové stravování obecně usnadňuje jíst „tak akorát“, existují potraviny, které, přestože patří k nízkouhlohydrátovým, jsou při zvýšené konzumaci problematické. Pokud se vám nedaří zhubnout, i když držíte nízkouhlohydrátovou dietu, zaměřte svou pozornost na:

  • Mléčné produkty (jogurt, smetana, sýry)
  • Ořechy

Všechny mléčné produkty obsahují různé množství laktózy (mléčného cukru), která zpomaluje proces hubnutí. Navíc část mléčného proteinu vyvolává výraznou reakci inzulinu a efekt je stejný, zbrzdí se proces hubnutí. Omezení konzumace mléčných produktů tedy povede k urychlení hubnutí. To platí zejména o nízkotučných mléčných produktech, ale buďte opatrní i s těmi plnotučnými, smetanou a sýry. A pozor na syrovátkový proteinový prášek, je to čistý mléčný protein.

Výjimkou mezi všemi mléčnými produkty je máslo, které obsahuje téměř výhradně tuk. Máslo můžete konzumovat, jak je vám libo.

Ořechy, jako další potravina, na kterou si musíme dávat pozor, obsahují poměrně vysoký obsah uhlohydrátů a je velmi snadné jich zkonzumovat velké množství. Ořechy kešu jsou „nejhorší“, až 20% jejich objemu tvoří uhlohydráty. Pro někoho, kdo drží přísnou nízkouhlohydrátovou dietu a denním maximem 20g uhlohydrátů, to znamená, že denní příděl vyčerpají konzumací 100g kešu (což není žádné obří množství). Arašídy jsou na tom obdobně, obsahují kolem 10-15% uhlohydrátů.

Máte-li problém hubnout, jezte ořechy jen střídmě. Pokud už se ořechům nejde vyhnout, vězte, že nejméně „škodlivé“ jsou makadamové ořechy (5% uhlohydrátů) a para ořechy (jen 3%).


Warning: realpath(): open_basedir restriction in effect. File(/) is not within the allowed path(s): (/www/doc/www.bezec.eu:/disk2/doc/www.bezec.eu:/usr/share/php:/www/tmp:/tmp) in /www/doc/www.bezec.eu/www/wp-includes/l10n/class-wp-translation-controller.php on line 106