Home Blog Page 24

Pravda o pravidle 10 000 kroků ! Budete překvapeni!

Pravidlo deseti tisíc kroků bylo původně propagováno jako sou- část marketingové kampaně. Celý koncept vznikl v Japonsku v návaznosti na letní olympijské hry konané v roce 1964 v Tokiu.
Počet kroků ale nezačal být pro- sazován na základě důkladné vědecké studie, nýbrž z čistě marketingové strategie. Hlavním propagátorem byla japonská společnost Yamasa, jež tímto způsobem podporovala prodej prvního pedometru Manpo-Kei (překládá se jako 10 000 kroků).

Pomyslné semínko zasadil japonský výzkumník Yoshiro Hatano, který zjistil, že průměrný Japonec ujde 3500 až 5000 kroků denně.

Hatano ale začal prosazovat denní limit alespoň deset tisíc kroků, neboť právě takovou vzdálenost považoval za zdraví přínosnější.

Podle Davida Bassetta, profesora kineziologie z University of Tennessee, pro pravidlo deseti tisíc kroků v té době ale neexistovaly žádné podložené vědecké důkazy. „Cítili jen to, že takové číslo svědčí o aktivním životním stylu a mělo by být zdraví prospěšné,“ řekl pro The Guardian.

Přitom de facto ničím podložené doporučení postupně přijala Světová zdravotnická organizace (WHO), Americká kardiologická asociace (AHA) či americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb (HHS). Dost možná právě proto většina chytrých náramků i dnes své nositele automaticky chválí za zdolání deseti tisíc kroků.

Pohyblivost kyčlí a mechanika běhu

Lidská společnost obecně velmi často sedí. Mnoho času tedy trávíme s flexovanými kyčlemi a to způsobuje, že tkáň na přední části kloubů se zkracuje a ztrácí flexibilitu. Ztuhlost těchto tkání brání kyčli plně se při chůzi protahovat. To má vliv na to, jak lidé chodí a ještě větší dopad na způsob běhu. Dostatečná flexibilita kyčlí je důležitým komponentem správného běhu, omezená flexibilita snižuje běžecký výkon a dokonce může vést k poranění.

Kvadricepsy omezující pohyb kyčlí

Pro zvýšení mobility kyčlí je často cíleno na kyčelní a bederní svaly, ale na rozsah pohybu kyčle má bezprostřední vliv také přímý sval stehenní.

Přímý sval stehenní je součástí kvadricepsu. Je uchycen na přední části pánve a pokračuje dolů po stehenní kosti, dole je uchycen na koleni. Je to dvouhlavý sval, spojující kyčel a koleno, umožňuje nebo brání v pohybu oběma těmto kloubům. Vzhledem ke svému postavení má přímý sval stehenní vliv na extenzi kyčle pouze, když je koleno ohnuté.

Těsně před koncem kontaktní fáze běhu (kontakt se zemí) je kyčel protažená a koleno se začíná ohýbat. Při zhoupnutí kyčel mění směr a ohýbá se vpřed. Když se noha přesunuje vpřed, koleno se stále ohýbá, až se pata zvedne vysoko nad zem. 

Tato akce způsobuje tah v přímém svalu stehenním, jako pružina uchovává energii, kterou uvolní ve chvíli, kdy jde noha dopředu. Elitní běžci mají koleno ohnuté během počátku fáze zhoupnutí tak hodně, že se pata téměř dotýká hýždě.

Když je přímý stehenní sval ztuhlý, tělo vykompenzuje natažení kyčle pouze pomocí jiných kloubů, nebo velkým natažením svalu. Omezená flexibilita kvadricepsu není obvykle vnímaná při chůzi, protože je při ní potřeba jen mírný ohyb kolene. Problémem se omezená pohyblivost stává při rychlé chůzi nebo běhu.

Pohyblivostí kyčlí k vyšší rychlosti

Neumíme jednoznačně odpovědět, který z faktorů, zda délka kroku, nebo frekvence kroku, hraje klíčovou roli ke zrychlení běhu. Elitní běžci střídají jak zrychlení kadence tak prodloužení kroku dle potřeby, dokážou ideálně vyvážit obě metody podle svých osobních fyzických a fyziologických dispozic. 

Rychlost = délka kroku x frekvence kroku

Nejrychlejší sprinteři mají v porovnání s pomalejšími soupeři větší rozsah pohybu kyčelního kloubu. Ale i vytrvalci potřebují pro efektivní běh mobilitu kyčlí.

Běžci se ztuhlými kyčelními ohybači budou pro vytvoření “hnací síly” často nedostatečně využívat hýžďové svaly. To pak nahrazují prodlužováním kroků (over stride), kdy dopadají na zem nohou příliš předsunutou před těžištěm těla. Aby se pak přesunuli tělem vpřed k dalšímu kroku, musí zatížit hamstringy. Tato forma běhu vede k přetížení hamstringů a vede ke svalové únavě a vzniku křečí, protože hamstringy nejsou fyziologicky předurčené k vytváření pohybu vpřed.

Z výše uvedeného vzorečku plyne, že prodloužení kroku vede ke zrychlení, pokud se nezmění frekvence kroku. Není ale správné dosáhnout prodloužení kroku tím, že nohu vytrčíme příliš dopředu a dopadneme na ni před tělem. To totiž posune těžiště těla vůči kontaktní noze vzad a tělo zaujme nechtěnou pozici. Správné je dosáhnout prodloužení kroku protažením v kyčli, zvyšováním síly během propulzní fáze, což umožní tělu posunovat se víc vpřed.

Jak už jsem zmínil, když se budete snažit běhat rychleji, ale máte omezenou pohyblivost kyčlí, jsou nasnadě dva scénáře:

  • Dojde k namožení ztuhlého svalu nebo
  • Tělo se bude snažit nedostatečnou hybnost kompenzovat pohybem v jiné své části

Studie publikovaná v British Journal of Sports Medicine poukazuje u běžců na korelaci omezené hybnosti kyčle vychýlením pánve vpřed. Hyperextenze zad prostřednictvím vychýlení pánve vpřed je logický způsob, jak tělo kompenzuje nedostatečnou extenzi. Studie je zajímavá zejména tím, že neodhalila žádnou souvislost mezi flexibilitou ohybače kyčle a omezenou hybností kyčlí.

Znamená to, že ohybače kyčlí nemají vliv na jejich pohyblivost?

Vzhledem k omezenému rozsahu studie nemůžeme na tuto otázku jednoznačně odpovědět. Osobně se domnívám, že mezi ztuhlým ohybačem kyčlí a vysazením pánve vpřed existuje souvislost. Studie využila k zjištění ztuhlosti ohybačů kyčlí Thomasův test, který ale nemusí být zcela vhodným měřítkem, neboť tělo je při běhu v jiné pozici, než je při tomto testu.

Thomasův test, tak jak byl využit v rámci studie, nebere v potaz případné zkrácení přímého stehenního svalu, které by mohla hrát větší roli v omezení hybnosti kyčle, než velký sval bederní. Další faktory, které znedůvěryhodňují tuto studii je, že se jí účastnilo pouze 14 elitních běžců, což znamená, že výsledky nevypovídají o běžné populaci. Odhaduji, že kdybychom zkoumali skupinu nesportovců, našli bychom spojitost mezi ztuhlostí ohybače kyčle a náklonem pánve vpřed nejen při běhu, ale i při běžné chůzi.   

Dalším omezením této studie, věnující se nápravě hybnosti kyčle je, že měření pohyblivosti prováděla ve statické pozici, výsledky tedy nereflektují, co se děje při komplexní dynamické aktivitě, jakou je třeba běh. Je to jako by si někdo, kdo trénuje několik let, vymyslel neuromotorické vzorce, aby byl co nejvýkonnějším běžcem, aniž by bral ale v potaz možná mechanická omezení. Z toho důvodu je vhodné pro nápravu snížené pohyblivosti a zlepšení běžeckého výkonu nezapojovat pouze statický strečink, ale také napravovat chybné pohybové vzorce.

Zlepšení hybnosti kyčlí ke zvýšení výkonu a prevenci zranění

Práce na zlepšení pohyblivosti a ohebnosti kyčlí se vyplatí z několika důvodů. Větší pohyblivost kyčlí vede ke zlepšení délky kroku a rychlosti. Zvýšená flexibilita umožňuje tkáním lépe zpracovat síly a efektivně vytrčit nohu vpřed. Lepší flexibilita je je také účinnou prevencí přílišného zatížení ohybačů kyčlí.

Rozcvičení – prohřátí (warm up)

Bezprostředně před zahájením aktivity jednoznačně doporučuji dynamické warm-ups oproti statickému protahování. Je-li pohyblivost kyčle omezená, je vhodné využívat běžné cviky k protažení kyčlí a zapojit sprinty pod maximální rychlostí. 

Dlouhodobé řešení problému by mělo být zacílené na všechny faktory omezující pohyb kyčlí. Vraťme se zpět k tématu naklonění pánve vpřed. Sám vím, že se mi kyčel neprotáhne dozadu, aniž bych nezačal prohýbat záda. Mluvíme-li o extenzi, která vychází z kyčle, znamená to, že pánev zůstává v neměnné pozici, zatímco dochází ke kontrakci břišních a hýžďových svalů. Viděl jsem, jak toto metoda funguje při léčbě běžeckých bolestí zad, způsobených velkým předsunutím pánve. Dovolím si spekulovat, že omezená hybnost boků nutí spodní část zad uchovávat a uvolňovat energii, přejímat na sebe roli svalů nohou a teoreticky je příčinou bolesti v zádech při běhu. Jiná teorie tvrdí, že pokud pohyb nevychází z kyčlí, aby se tělo rozpohybovalo, dochází k přetěžování svalů spodní části zad.

Strečink

Existují polemiky na téma strečinku založené na vědeckých výzkumech. Strečink před výkonem může omezit výkon a také zvýšit riziko poranění. Nechci zde o tomto tématu diskutovat, tvrdím však, že statické protahování zvyšuje téměř spolehlivě toleranci tkání na plný tah, který na ně působí při následných aktivitách. Nemusí být ideální před závodem nebo sportovní aktivitou, jako součást dobře strukturovaného tréninku pro zlepšení mechaniky pohybu skvěle fungují. Statický strečink by měl být vždy kombinovaný s dynamickými aktivitami, aby tělo začalo používat větší pohybové rozsahy a osvojilo si lepší pohybové vzorce. 

Pro efektivní protahování přímého svalu stehenního je potřeba mít protaženou kyčel a ohnuté koleno. Cvičení je účinnější, pokud držíme zpevněné břicho a zadek a tím fixujeme pánev, aby se neposunovala vpřed.

Pohyblivost kyčlí, které se snažíme dosáhnout, úzce souvisí s funkcí hýžďového svalu, cviky zaměřené na posilování hýžďových svalů (lunges) mohou být zase využívány pro zlepšení pohyblivosti kyčlí.

Shrnutí

  • Dostatečný rozsah pohybů kyčle je důležitý aspekt pro mechaniku běhu, zejména při vyšších rychlostech
  • Omezené protažení kyčle ovlivňuje délku kroku, vede k neefektivnímu držení těla a může způsobit naklonění pánve vpřed a další odchylky od správného běžeckého postoje
  • Přímý sval stehenní je natahovač kyčle, připojený ke dvěma kloubům, který během fáze zhoupnutí a odrazu funguje jako pružina. 
  • Ztuhlost přímého stehenního svalu omezuje rozsah pohybu kyčle, což vede ke snižování výkonu a může být příčinou vzniku zranění
  • Rozcvičování zkráceného přímého stehenního svalu by mělo zahrnovat statický i dynamický strečink, ale také kontrolu postavení pánve při protažení kyčle a ohnutí kolene
  • Prohřátí před běžeckým výkonem by mělo obsahovat cvičení celého rozsahu  pohybů kyčle a sprinty pod maximální rychlostí (tolik moje osobní zkušenost – před fotbalovým tréninkem)

Věděli jste, že konzumace tuků pozitivně ovlivňuje výkon při dlouhém běhu?

Tuk je pro svaly nejdůležitějším palivem při nízko až středně intenzivním tréninku. Pro středně až vysoce intenzivní trénink potřebují svaly uhlohydráty – glykogen. Jejich množství je v těle velmi omezené, proto je úbytek uhlohydrátů hlavním důvodem vzniku únavy při delší fyzické aktivitě při vyšší intenzitě (když nepočítáme vyplavení laktátu a následné zakyselení). Oproti tomu jsou zásoby energie z tělního tuku v podstatě neomezené.

Pokud by vytrvalostní běžci během aktivit v závodním tempu více využívali energii z tuků a méně tu z uhlohydrátů, mohli by teoreticky oddálit únavu a podávat lepší výkon. Je známo, že vytrvalostní trénink a zvýšená spotřeba tuku vedou k vyššímu spalování tuků během aktivity. Existuje ale spolehlivý důkaz, že by vytrvalostní sportovci podávali lepší výkony, když by víc trénovali a jedli, aby spalovali víc tuku? Pojďme to zjistit.

Výzkum

Před několika lety vědci z buffalské univerzity publikovali zajímavou studii, týkající se vztahu mezi výkonností a zkonzumovaným množstvím tuku – u mužů i žen. Vytrvalost a VO2max byly testovány v několika čtyřtýdenních periodách, kdy účastníci studie konzumovali potravu ve složení nejprve 16%, pak 31% a nakonec 44% tuku. Čas potřebný k vyčerpání ve vytrvalostním testu byl na konci středně tukové diety o 14% delší, než u nízkotučné diety. Nicméně u faktoru ¨

VO2max žádná změna nenastala…

Hlavním limitem této studie však bylo, že uspořádání stravy nebylo náhodné, proto nemůžeme tedy vyloučit možnost, že běžci nepodávali lepší výkon v prostřední fázi testu kvůli stravě, ale protože už test znali, nebo že byli v lepší kondici. Také se neprokázal žádný rozdíl v množství spáleného tuku během druhého vytrvalostního testu (po 31% tukové dietě) proti prvnímu testu (po 16% tukové dietě). Kdyby byl příčinou skvělého výkonu vyšší příjem tuku, aby mechanismus fungoval, očekávali bychom i zvýšené hodnoty spáleného tuku během testu.

Jiný výzkum nicméně ukázal, že zvýšený příjem tuku zvyšuje proces oxidace tuku při námaze. Výzkumníci z Nového Zélandu porovnávali výsledky dvoutýdenní uhlohydrátové diety, stejně dlouhé vysoce tukové diety a 11,5 denní vysoce tukové diety, následované 2,5 denní vysoko uhlohydrátové diety – zkoumali oxidaci tuků a výkon v 15 minutových cyklo testech a 100km cyklo testech. U 15min testu byly výsledky lehce lepší při uhlohydrátové dietě, ale ne o statisticky významný stupeň, stejně jako výkon při 100km při tukové dietě – opět lehce lepší, ale ne signifikantně. Oxidace tuku byla výrazně vyšší při 100km testu, který následoval po tukové dietě.

Stejně jako tato, i další studie ukazují, že zvýšíme-li příjem tuku, zvýší se výkon, ale stejně tak se může i zmenšit – u kratších, intenzivních závodů/tréninků. V nedávném přehledu existující literatury vědci ze státní univerzity v Kansasu uvedli: „My, i další vědci, jsme zjistili, že přestože se při vyšší konzumaci tuků zvýší oxidace tuků, schopnost udržet vysoce intenzivní trénink (nad prahem laktátu) je srovnatelná nebo se jen nevýrazně liší od stavu při zvýšeném příjmu uhlohydrátů.“

To je důvod, proč se novozélandští výzkumníci rozhodli ve výše zmíněné studii zaobírat i smíšenou dietou – s vysokým příjmem tuků následovanou dny s příjmem uhlohydrátů. Zdůvodněním tohoto přístupu je, že dva týdny na vysoce tukové dietě stimulují zvýšení objemu oxidace tuků během cvičení, a že když poté následují dva dny uhlohydrátové stravy, bezprostředně před závodem nebo jinou událostí vyžadující vytrvalostní sílu, minimalizuje se zásoba glykogenu ve svalech a sportovec má tak benefit obojího.

Nedávný výzkum univerzity v Kapském městě potvrzuje, že tato strategie by mohla fungovat. Vědci porovnávali vliv 1) vysoce tukové diety a 2) obvyklému jídelníčku předcházejícím uhlohydrátovému dopingu na metabolismus energie a cyklistickou část triatlonu. Pět trénovaných cyklistů se účastnilo 14 denních náhodně vybíraných trialů, během kterých konzumovali 10 dnů buď 65% tukovou dietu, nebo jejich obvyklou stravu, tj s 30% tuku. Poté obě skupiny přešly na tři dny na stravu se 70% uhlohydrátů.

Všichni účastníci potom podstoupili cyklo test, 2,5hod při 70% maximálního příjmu kyslíku, následovaných 20km trialem. Vysoce tuková dieta způsobila nárůst celkové oxidace tuků a omezenou oxidaci uhlohydrátů během výkonu. Překvapivé je, že vysoce tuková dieta vedla k vylepšeným časům v trialu. V průměru dokončili cyklisté po vysoce tukové dietě 20km trial o 4,5% rychleji.

Problém této studie tkví v tom, že forma sportovních testů byla zaměřená na výhody zlepšeného spalování tuků. Počáteční, 2,5hod jízda ve střední intenzitě s jistotou zbavila svaly glykogenu před tím, než nastoupili 20km trial. Výkon pak byl závislý na spalování tuků, čehož byli cyklisté po vysoce tukové dietě dobře schopni. Kdyby však studie zkoumala trial po normálním warm-up cvičení (ne po 2,5 hod zátěži), vysoce tuková dieta by pravděpodobně neprokázala vyšší výkonnost. Skutečně, jiné studie dokazují, že vysoce tuková dieta následovaná uhlohydrátovým dopingem oslabuje výkon v dlouhých trialech.

A jde spalování tuků trénovat?

Někteří trenéři vytrvalostních sportovců kladou důraz na trénování v „tuk spalující“ aerobní zóně (přibližně 60% VO2max), aby zvýšili objem spalování tuků a tak zvýšili využívání tukových zásob při výkonu, závodu. Asi nejznámějším zastáncem této teorie byl Phil Maffetone, trenér vytrvalců, který si vybudoval jméno na extrémním prosazování důležitosti metabolismu tuku. Učil své svěřence, aby prakticky veškerý trénink prováděli při velmi nízké intenzitě a maximalizovali tak metabolismus tuků a tím stimulovali fyzickou adaptaci na zvýšený objem oxidování tuku v následném tréninku. Maffetone věřil, že sportovec bude takto schopný plavat, jezdit na kole a běhat rychleji a rychleji ve stejné, nízké, intenzitě, kdy dochází ke spalování tuků.

Průzkumy ukázaly, že trénink v aerobní zóně, kdy dochází ke spalování tuků, zvyšuje objem spalování tuků. Ovšem kapacita se zvyšuje pouze v samotné aerobní zóně – tedy při nižší intenzitě cvičení. Nezáleží, jakou mají kondici nebo jakým způsobem trénují – všichni běžci při závodech ve vyšší intenzitě, kdy nejsou blízko nebo nad laktátovým prahem, spoléhají na uhlohydráty. Skutečně, přestože jsou elitní maratonci skvěle adaptovaní na spalování tuků, během závodů spalují téměř výlučně uhlohydráty. Pouze pomalejší běžci (3:30+ ) a ultramaratonci mohou těžit z kladení důrazu tréninku na aerobní zónu, kdy dochází ke spalování tuku.

Abychom to shrnuli: zřejmě není zapotřebí, abyste se svou výživou dělali něco speciálního a stali se tak strojem na spalování tuku a tím rychlejším běžcem. Samotný trénink objem spalování tuku zvýší, ale tato adaptace přímo neovlivní váš výkon v závodech trvajících maximálně pár hodin. Zajímá-li vás to, vyzkoušejte 10-11 dní vysoko tukové stravy následovaných 2 dny uhlohydrátů před dlouhým závodem. Nemůže vám to uškodit a třeba trošku pomůže.

Jak protahovat zkrácené hamstringy?

Téměř všechny druhy strečinku byly vyvinuty pro zvýšení pružnosti, jsou-li cviky prováděny pravidelně po dobu 4 – 8 týdnů. Všechny pozice uvedené v testu flexibility mohou být také využity pro strečink.

Strečink s ručníkem

Tento pasivní strečink je zaměřený jak na protahování hamstringů, tak i lýtek. Smotaný ručník je umístěný pod chodidlem, ruce zvedají nohu, dokud na zadní straně nohy není cítit jemný tah. Při statickém strečinku obvykle setrváváme v pozici 30 vteřin. Je důležité, aby koleno zůstalo propnuté. Umístění ručníku může způsobit pohyb v kotníku směrem dovnitř, což pomáhá protahovat lýtko i nervy uvnitř nohy.

Rotační strečink ve stoje

Toto je typ poloaktivního strečinku, který vyžaduje určitý pohyb. Umístěte patu protahované nohy na židli nebo jiný stabilní, obdobně vysoký objekt. Předklánějte se v pase, záda držte rovně, doku neucítíte tah na zadní straně nohy. Kotník by měl být v dorsiflexi, tj. špička přitažená k holeni. Jakmile cítíte tah, kružte chodidlem na obě strany, propínejte a přitahujte špičku. Toto cvičení uvolňuje napětí tří svalů, které se spojují hamstring.

Protahování lýtka – Klasické protahování u zdi

7 cviků pro pevný zadeček

Poslední desetiletí koučové, trenéři, fyzioterapeuti, říkají bežcům “posilujte střed těla” – svaly vašeho trupu podporují každý váš pohyb. Spousta běžců přidalo do tréninku lehsedy, plank cviky k posílení břicha a zad. Ale tyto cviky neposilují svaly obklopující pánev. Hýžďové svaly jsou v běžeckých tréninzích také často opomíjeny. Říkám jim “opomíjená podstata”.

1. Stoj na jedné noze

Postavte se, ruce mějte nad hlavou, dlaně se dotýkají. Zvedněte vpřed pokrčenou pravou nohu a držte rovnováhu. Zkontrolujte si, jestli vám levý bok nepadá k zemi. Jestli ano, je to známka oslabených hýždí. Pokračujte ve cvičení: v téže pozici se ukloňte doprava, kontrolujte si, zda levá strana těla padá. Ruce přesuňte doleva a sledujte, padá-li pravá strana. Jestliže mají boky tendenci padat, je to známka toho, že potřebujete hýžďové svaly posílit. Tento test udělejte i po dlouhém a těžkém běhu, abyste věděli, jak vaše tělo reaguje při únavě.

2. Výpady

Ztuhlé ohybače kyčle mohou bránit práci/pálení hýžďových svalů. Toto protahování dělejte po každém běhu. Stoupněte si jednou nohou vpřed, zadní nohu nechte na zemi, koleno pokrčte. Koleno držte přímo nad kotníkem. Na každou stranu vydržte 30 sekund.

3. Zanožování

Postavte se na pravou nohu, levou nohu zanožte a držte ve vzduchu. Snažte se držet ramena vzadu a záda narovnaná, překlopte se (tělo narovnané) vpřed a rukama se dotkněte země. Vraťte se zpět a opakujte.

4. Zvedání nohy vleže na boku

¨

Lehněte si na bok, nohy protažené. Spodní paži si můžete nechat pod hlavou, horní položenou na boku. Zvedněte horní nohu, boky směřují vpřed, držte je rovně (nepřetáčejte se dozadu). Vraťte nohu dolů a opakujte. Pro zvýšení náročnosti si dejte na kotník závaží.

5. Kývání boky

Postavte se na stranu stupínku, bedny, lavičky alespoň 10cm vysokou a mějte jednu nohu ve vzduchu, boky i ramena držte v rovině. Stojnou nohu (tu, co je na lavičce) propněte. Bok volné nohy zvedněte přímo nahoru a pak zase uvolněte.

6. Dřepy na jedné noze

Postavte se na levou nohu, pravou zvedněte přímo před sebe. Stůjte rovně (nehrbte se), hlídeje si, abyste měli koleno nad kotníkem a pomalu dělejte dřep. Pro udržení rovnováhy můžete rozpažit. Zatlačte do paty a vraťte se do výchozí pozice. Opakujte. Z počátku jděte jen do mírného podřepu, prohlubujte ho, až to pro vás bude snadné.

7. Zdvihy nohou do tři stran

Nad kolena si připevněte cvičební gumu (resistance band), chodidla dejte od sebe, pokrčte kolena, udělejte lehký dřep. Balancujte na levé noze.

  • Pomalým, kontrolovaným pohybem přednožte pravou nohu (napnete gumu) a pak se vraťte do základní pozice.
  • Aniž byste dali pravou nohu na zem, unožte ji a pak zas vraťte do výchozí pozice.
  • Nakonec pravou nohu zanožte a zas vraťte do výchozí pozice. Zde cvik končí.

 

TIP BĚŽCE+: Je správné prodlužovat čas nebo vzdálenost?

Jako běžci jsme zvyklí hodně sledovat čas a čas si tuto naši zvýšenou pozornost někdy opravdu zaslouží. Druhá polovina běhu se vždycky zdá být rychlejiší než první, tentýž běh nám jednou uteče, ani nevíme jak, a jindy nemá konce. Rozdílnost našeho vnímání času je do určité míry vysvětlitelná jeho souvislostí s úsilím, jež v dané chvíli vynakládáme, a každý, kdo už prošel nějakým tím závodem, bude zřejmě souhlasit, že čím běžíme rychleji, tím déle se nám zdá, že závod trvá.

ČAS vs VZDÁLENOST

Čas ale není tím jediným, co nás zajímá, protože pro drtivou většinu z nás není důležité pouze to, jak rychle jsme schopni běžet, ale také jak daleko. Dokonce i když se nás na naše běhání zeptá někdo, kdo sám neběhá a běhání nerozumí, jeho či její první otázkou bude skoro jistě ta na počet námi denně uběhnutých kilometrů.

Doba, kterou během strávíme, však hraje významnější roli než vzdálenost, kterou za tuto dobu urazíme, protože je to právě délka trvání zátěže, co určuje její míru. Rychlejší běžci a běžkyně zvládnou stejnou vzdálenost za kratší čas než běžci a běžkyně pomalejší. Někdo, kdo naběhá týdně 65 km průměrným tempem 4:20/km, bude na nohách stejně dlouho jako někdo, kdo naběhá 45 km pomalejším tempem 6:15/km. Za předpokladu, že oba budou trénovat s vynaložením stejného procenta svého maximálního úsilí, budou oba vystaveni stejně velkému fyzickému stresu. Když se ovšem pomalejší z nich bude snažit naběhat stejné množství kilometrů jako jeho rychlejší protějšek, bude mu to trvat déle, a protože delší tak bude rovněž doba, po kterou bude čelit fyzickému stresu, zákonitě bude více ohrožen rizikem zranění, přestože bude běhat pomaleji a pomalejší běh si s nebezpečím zranění zpravidla nespojujeme.

VZDÁLENOST

Totéž platí, pokud jde o dlouhé běhy v přípravě na maraton. V posledních třech měsících před závodem byste měli absolvovat alespoň tři a víc než na zvyšování počtu kilometrů byste se měli zaměřit na prodlužování času, jenž vám tyto dlouhé, pomalé běhy zaberou. Pravdou nicméně zůstává, že skoro všechny závody se běží na předem danou vzdálenost, ne na předem stanovený čas (vyjma závodů na 1, 12, 24, 48 a více hodin nebo dokonce dnů a mimo jiné samozřejmě i tzv. Cooperova 12minutového testu), a proto z 30kilometrového běhu tréninkově vytěží více rychlejší mezi námi než ti, kteří za stejnou dobu uběhnou třeba jenom 25 km.

Závod, měřící 42195 m pro všechny stejně, bude větší zátěží pro pomalejší běžce a běžkyně než pro rychlejší a ti, kdo počítají s časem např. kolem čtyř hodin, by se na to, že poběží čtyři hodiny, měli snažit svoje tělo v tréninku připravit právě postupným prodlužováním času svých dlouhých běhů, ne jejich délky. Háček je v tom, že je nutné nalézt rovnováhu mezi tím, jak dlouho běžíme, a tím, jak dlouho si potom potřebujeme odpočinout, protože příliš „dlouhý“ dlouhý běh by si mohl vyžádat tolik odpočinku, že by to negativně ovlivnilo celý následující tréninkový týden, ne-li dobu ještě delší.

Naše tělo nemá ani ponětí o tom, jak dlouhý je jeden kilometr, ale je si velice dobře vědomo, jak moc a jak dlouho musí vyvíjet fyzické úsilí. Úsilí v závislosti na délce jeho trvání je jedním z klíčových faktorů vyvolávajících biologické signály, jež vedou k fyziologické adaptaci a v konečném důsledku k tomu, o co jde zřejmě nám všem, kdo běháme: zlepšení běžecké výkonnosti.

Běžecký kruhový trénink 6x jinak

Kruhový trénink je efektivní kombinací kardiovaskulárního a vytrvalostního tréninku. Využívá ho spousta atletů různého zaměření, úrovně i věku, za účelem rozvinout svaly těla k síle, zlepšit stabilitu i postoj. Cvičení jsou krátká a intenzivní, často využívají pouze váhy vašeho těla. Kruhový trénink zapojuje celé tělo, posiluje srdce, zlepšuje sílu, vytrvalost a pohyblivost. Břicho, záda, boky a horní část nohou jsou pro tělo zdrojem síly a rovnováhy. Vybudovat si silné tělo (jeho jádro) vyžaduje trénování mnoha svalů, které stabilizují páteř a pánev. Kruhový trénink 2-4x týdně má velký vliv na posílení síly tělesného jádra, které podpoří celé tělo:

  • Minimalizujete riziko běžných běžeckých poranění, jakými je plantar fasciitis (zánět šlachy spojující prsty nohy a patu), ITB syndrom (běžecké koleno), bolest holeně, syndrom tibiální hrany
  • Udržíte si lepší běžecký postoj
  • Vylepšíte rovnováhu a koordinaci
  • Zlepšíte běžeckou technioku

Kruhový trénink není nic nového pod sluncem, tento vysoce efektivní trénink provozují denně tisíce sportovců na celém světě, což samo o sobě jeho popularitu podporuje. Kruhový trénink totiž umožňuje zařadit několik typů cvičení do jednoho tréninku. Vysokou efektivitou je tento typ tréninku ideální pro dny, kdy máte málo času. Přestože je kruhový trénink velmi populární pro získávání či udržení dobré kondice, mezi běžci si své místo ještě nezískal.

Znamená to, že kruhový trénink není pro běžecké potřeby vhodný? Naopak! Kruhový trénink je ideální způsob, jak v rámci jednoho tréninku zařadit různé typy cvičení, což nejen ušetří čas, zpestří trénink, posune aerobní práh, je to skvělý způsob, jak do běžeckého tréninku zapojit cvičení, která zvýší běžeckou sílu, rychlost, sílu svalů tělesného jádra, VO2max, běžeckou vytrvalost –  to vše v rámci jediného vysoce efektivního tréninku.

Přinášíme vám několik typů kruhového tréninku, které můžete využít kdykoli během roku, ušetří váš čas, zpestří trénink a zlepší běžecký výkon a celkovou kondici.

podle Ricka Morisse

Pokračování článku můžete nalézt níže:

Jak se registrovat?

cyber security and data protection, information security and encryption, secure access to user's personal information, secure Internet access, cybersecurity. login with username and password.

Jako první krok musíš zvolit produkt, který obsahuje kredit na zápisné – ten ti otevře cestu k celoroční motivaci. Pokud máš zakoupeno Premiové členství, tak tento celý proces přeskoč a klikni na článek Jak otevřu výzvu. Neboť v systému jsi již registrovaný a v rámci členství máš všechny výzvy a Ligu běžce ZDARMA. Kup si jeden ze tří produktů, který ti odemkne výzvu:

Zápisné do Výzvy Běžce

Zápisné do výzvy představuje jednorázový kredit, díky kterému si můžeš otevřít aktuální Výzvu Běžce+. Pro každou další Výzvu či přidání svého kamaráda, potřebuješ samostatný kredit.

Premiové členství Běžec Benefit+ 

Jak již z vlastního názvu vyplývá jedná se o součást bohatého baličku služeb Premiového členství. V ceně premiového členství máš veškeré Výzvy Běžce+ a Ligu Běžce+ do konce roku 2022 ZDARMA. Současně získáš jeden kredit do Výzvy Běžce a jeden kredit do Ligy Běžce pro jednoho svého kamaráda ZDARMA. Jak zaregistrovat kamaráda se dozvíš ZDE:

Startovní balíček pro skupiny Běžci / Běžkyně 

V nabídce máme pro každou skupinu samostatný balíček, který obsahuje bohatou nabídku služeb a produktů. Z pohledu registrace do Výzvy platí stejné informace jaku u Premiového členství.

2 krok představuje proces REGISTRACE do Výzvy

Jakmile jste vybrali svůj produkt a přidali ho do košíku, Prosím přejděte k platbě do pokladny. Vyplněním všech povinných údajů a dokončení platby nejenom, že zakoupíte produkt, ale automaticky se registrujete do aplikace Výzvy Běžce a rovnou můžete přikročit k otevření výzvy.

Vlastní registrace do výzvy je velice snadná a probíhá dle níže uvedených kroků:

Do výzvy se můžete přihlásit bud ze stránky Výzvy, kliknutím na tlačítko Otevřít výzvu. Nebo kliknutím na tento odkaz:


Následující kroky:

  • Otevření Výzvy
  • Stažení startovního čísla
  • Přidání kamaráda
  • Vložení Běhu
  • Stažení diplomu
  • Červená výherní linie
  • Přehled odběhaných km
  • Žebříčky Výzvy

Jak omezí vaší výkonost, to že máte své dny …

Woman holds cotton sanitary female tampon and menstruation feminine pads for protection from menstrual bleeding during menstruation cycle. Menstrual hygiene and intimate care

Pro běžkyně, snažící se dosáhnout vrcholové úrovně, je nezbytné porozumět tomu, jak jejich hormony ovlivňují jejich výkonnost během menstruačního cyklu. Protože lidské tělo je komplexní a výzkum v této oblasti stále relativně nový, budeme se v článku snažit vysvětlit věci jednoduše.

Menstruační cyklus

Pokud předpokládáme typický 28mi denní cyklus, můžeme jej rozdělit na dvě čtrnáctidenní fáze. Folikulární fáze (1. – 14. den) a luteální fáze (15. – 28. den). Za první den cyklu považujeme den, kdy začne krvácení.  Dva hlavní hormony hrají během této fáze roli. Estrogen a Progesteron. Asi v 5. – 6. Dnu cyklu se hladina estrogenu zvýší (hormon produkovaný vaječníky). Okolo 12. dne nastává přepětí estrogenu společně s luteálním hormonem (LH), což zapříčiňuje ovulaci. Hladina potom mírně klesá, ale brzy zase stoupne. Při ovulaci se zvýší hladina progesteronu, který má za úkol připravit dělohu na implantaci vajíčka. To je luteální fáze a zároveň fáze vysoké hladiny hormonů. Nejvyšší hladina obou hormonů, estrogenu a progesteronu, nastává asi 5 dní před periodou. To je často doba, kdy se u žen dostavují předmenstruační symptomy. Pokud nedojde k implantaci vajíčka, hladina progesteronu klesá a vracíme se zpátky ke dni 1.

Co to znamená pro výkonnost atletek?

Hladina hormonů má v lidském těle vliv na vstřebávání cukrů, tuků a bílkovin, na obsah plasmy, a na to jak se tělo vypořádává s teplotou (termoregulace). Poznámka: Je ještě několik dalších hormonů, které mají vliv na tyto procesy, ale pro jednoduchost se budeme soustředit pouze na tyto dva hlavní ženské hormony.

Usnadníme si to nazváním této fáze luteální fází, především prostřední luteální fází, fází s vysokou hladinou hormonů a folikulární fází, především začátek folikulární fáze, fáze s nízkou hladinou hormonů.

Metabolismus

Estrogen je znám tím, že snižuje schopnost spalování cukrů a zvyšuje vylučování mastných kyselin. To znamená, že když je hladina estrogenu vysoká, ženy mají tendence ukládat si glykogen a jako zdroj energie využívají více tuky. Pro delší závody (například ultramaratony), může být tato fáze výhodou. Ale fáze ukládání glykogenu může být problémem pro případné tréninky a závody ve vyšších intenzitách. Při nich je potřeba pálit rychlejší zdroje energie. Jinými slovy pokud jste ve fázi vysoké hladiny hormonů, dost možná zjistíte, že vaše tělo potřebuje dodat více uhlohydrátů k dosažení podobné intenzity jako v nízko-hormonové fázi bez nich. V den závodu je to obzvlášť důležité.

Progesteron napomáhá štěpení bílkovin. Stacy Sims, výzkumný pracovník a zakladatelka OSMO výživových doplňků navrhuje doplnit stravu BCAA aminokyselinami během střední luteální fáze. Zvýšený příjem proteinů je též nutný pro atletky v této fázi k zajištění regenerace. Regenerace je v tomto období složitější a měl by na ní kladen větší důraz. Po těžších nebo delších trénincích je mnohem důležitější u žen doplnění bílkovin a uhlohydrátů v 30ti až 60ti minutovém okénku po skončení tréninku.

Tekutiny a termoregulace

Hormony hrají též důležitou roli v regulaci množství plasmy v těle. Množství plasmy je v podstatě množství tekutiny v krvi. Množství tekutiny v krvi je důležité ve vztahu k rozpuštěným látkám (sodík, draslík). Když je hladina hormonů vysoká, estrogen a progesteron způsobují pokles krevní plasmy o zhruba 8% a krev zhoustne. Lepší výkonnost je typicky spojená s vyšším množstvím plasmy v těle, proto je v této fázi nutnost klást větší důraz na hydrataci. Vyšší hladina progesteronu má za následek též větší ztráty sodíku, který je nutný doplňovat.

Navíc ve fázi zvýšené hladiny hormonů je díky progesteronu mírně zvýšená tělesná teplota. Pocení je zahájeno při vyšší tělesné teplotě a prahy pro zahájení vazodilatace (rozšíření cév) k ochlazení těla jsou též posunuté. To znamená, že v této fázi ženy hůře snášejí vysokou teplotu, což může vést k dřívějšímu vyčerpání. Tento efekt může být zmírněn teplotní aklimatizací nebo zvýšeným příjmem tekutin.

Vlivy antikoncepce

Antikoncepce výrazně zvyšuje hladinu hormonů a žena je v podstatě stále ve fázi zvýšené hladiny hormonů. Dokonce i během „placebo“ týdnu estrogen narůstá do koncentrací napodobující luteální fázi.

Monitorování vašeho těla

Při tréninku během různých cyklů směrem k vašemu závodu vnímejte, jakým způsobem vaše tělo reaguje na trénink a fluktuaci hormonů. Každá žena reaguje trochu jinak, takže je dobré zapisovat vaše reakce. Použití aplikace TrainingPeaks metrics je dobrý způsob, jak si zaznamenat vaše pocity a jaké reakce mohou být spojeny s vaším cyklem.

Problémy v den závodu

Pro podání optimálního výkonu chtějí být ženy ve fázi nízké hladiny hormonů. Ta může nastat těsně před menstruací, nebo na samotném začátku menstruace. Studie ukazují vyšší výkonnost v tomto období. Nicméně samotná menstruace může být během především dlouhého závodu nepříjemnost. Navíc předmenstruační symptomy (podrážděnost, bolesti břicha) také zrovna nenapomáhají k předzávodní pohodě.

Pokud musíte závodit během menstruace, buďte připravená. Pokud závodíte v Ironmanu, zvažte umístění produktů dámské hygieny do vašich „záchraných balíčků“. Během polovičního Ironmanu nebo maratonu můžete použít produkt navrhnutý pro silnější krvácení. Pokud to závod dovoluje, extra ochrana s sebou se může hodit.

Některé atletky ovlivňují menstruační cyklus s ohledem na závod pomocí antikoncepce, takže mohou předejít krvácení během závodu. Pokud se vydáte touto cestou, konzultujte ji nejprve se svým lékařem a pamatujte, že během závodu budete ve fázi zvýšené hladiny hormonů.

Pokud to shrneme, pochopení toho, hormonální změny ve vašem těle během cyklu ovlivňují vaši psychiku a výkonnost vám pomůže lépe strukturovat váš trénink a lépe se připravit na závody.

O asistenčních psech

zdroj: Pomocné tlapky

Asistenční psi jsou psi určení pro pomoc obecně všem zdravotně postiženým nebo tělesně postiženým (zejména vozíčkářům). Díky specializovanému výcviku a výběru schopných zvířat na začátku přípravy dovedou mnohem více než běžní psi.

Trocha historie

Nejstarším a u nás poměrně rozšířeným je výcvik vodicích psů pro nevidomé. S výcvikem psů pro tělesně postižené se začalo v 70. letech 20. století v USA a odtud se tato praxe rozšířila do celého světa. V České republice se mu nikdo soustavně nevěnoval až do roku 2001, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Pomocné tlapky, která si ho vytyčila jako svůj hlavní cíl.

Zatímco výcvik psů pro nevidomé hradí stát, výchova a příprava asistenčních psů pro tělesně a zdravotně postižené, která je náročnější a trvá delší dobu, musí být financována ze sponzorských darů a dotací. 

Asistenční psi podle typu pomoci

Vodicí psi pro nevidomé („slepečtí“ psi) jsou vycvičeni k bezpečné navigaci v prostoru. Umí najít určené místo, převést nevidomého přes silnici apod. 

Asistenční psi pro tělesně postižené („psi pro vozíčkáře“) jsou vycvičeni podle konkrétního postižení klientů. Jejich úkolem je pomoci jim k větší samostatnosti a se zvládáním pohybu mimo domov. Nejde ale jen o psy pro vozíčkáře.

Balanční psi jsou schopni díky speciálnímu postroji a výcviku pomáhat osobám, které mají potíže s rovnováhou, například při chůzi, nástupu do dopravního prostředku atd. Pomocné tlapky už vycvičily i takové psy.

Šikovní společníci jsou asistenční psi pomáhající osobám pečujícím o postiženého. Jsou umisťováni do domácností s těžce postiženými klienty, kteří jim nemohou sami dávat povely, nebo s dětmi s různými poruchami autistického spektra nebo s ADHD. Klientovi takoví psi poskytují hlavně canisterapii, rehabilitaci, motivaci a psychickou podporu.

Signální psi pro neslyšící upozorňují neslyšící na zvuky v jeho okolí – plačící dítě, budík, zvonek apod.

Signální psi pro alergiky jsou vycvičeni k rozpoznávání alergenů, které způsobují astmatické záchvaty. Naše společnost zatím takové psy necvičí.

Signální psi pro osoby se záchvatovými onemocněními (epilepsie, diabetes) pomáhají klientům přivolat pomoc nebo podat léky při přicházejícím záchvatu, přivolat pomoc samostatně při klientově pádu do bezvědomí, odvést z vozovky při přicházejícím záchvatu apod. Pes může při soužití s klientem začít změnou chování signalizovat přicházející záchvat. K cílenému výcviku na konkrétní signalizování přicházejícího záchvatu se naši trenéři proškolují.    

Vodicí psi pro pacienty se ztrátami paměti umí postižené dovést domů v případech, kdy se nejsou schopni sami zorientovat. Tímto výcvikem se zatím nezabýváme. 

Psi poskytující emocionální podporu mají za úkol snížit různé sociální fobie a úzkosti a pomoci cítit se bezpečně osobám s poruchami psychiky.

Další výhody psů

Psi jako společníci osob s nejrůznějšími tělesnými postiženími nebo zdravotními problémy znamenají vedle pomoci při běžném chodu domácnosti také další výhody:

Partnerství se psem a vytržení ze samoty je pro mnohé pacienty impulzem ke změně životního stylu.

Psi jsou významnými ledoborci při navazování kontaktu s okolím a zvyšují nejen samostatnost, ale také sebevědomí klientů.

U mnohých postižených se psychická pohoda projeví i ve zlepšení fyzického stavu (zpomalení ztráty svalstva u svalových atrofií, zlepšení pohyblivosti aj.).

Využití canisterapeutických technik pomáhá ke zlepšení krevního oběhu, uvolnění křečí svalstva, a tím ulevuje od bolesti.

Asistenční psi často představují úlevu pro osoby pečující o postižené. Každodenní střežení klienta zabezpečí pes a pomůže se zvládáním jeho jednoduchých i složitějších úkonů.

Výcvik „šitý na míru“

V praxi se výchova a rozsah výcviku řídí schopnostmi psa a potřebami postiženého. Před přidělením psa proto přihlížíme zejména k postižení klienta, jeho životnímu stylu a aktivitám a u psa se ohlížíme na jeho schopnosti, fyzickou zdatnost a povahové vlastnosti. Podle toho zajistíme výcvik na míru.