Vy i Váš partner(ka) oba milujete běh i společně strávené chvíle. Tak proč to nejde jednoduše, když se snažíte spolu běhat? „Nikdy se nepustíš svého běžce“ řekla jsem skřípajíc zuby a zhluboka oddychujíc. Méně než 24 hodin po tom, co si Peter přede mnou klekl a požádal mne o ruku, co slíbil, že při mně bude stát v dobrém, zlém (předpokládala jsem i v pomalejším, rychlejším tempu) se hnal kupředu, skákal přes kameny, a ani ho nenapadlo ohlédnout se, jestli jsem v pořádku. „Ale vždyť jsme běželi“ řekl smutně a v jeho očích bylo znatelné zklamání. „Chtěl jsem trochu zatáhnout.“
Já jsem doufala v kvalitně prožitý společný čas a on si z něj udělal trénink. To bylo jedno z mnoha běžeckých nedorozumění, která se stala vždy, když jsme se snažili náš vztah „vzít na společný výběh“ na silnici (v přírodě). Když jsem se ho zeptala „jsi ok?“ Vše se v něm vařilo. Když se mě nezeptal, vztekala jsem se. Narazili jsme na složitou věc, kterou mnohé páry už dávno znají: Přestože milujete běh a společně strávený čas, je velká šance že společné běhání milovat nebudete.
„Když životní partneři sdílejí společně tolik věcí v jejich životě, ať už je to práce, koníčky, nebo sport může se to stát emotivním. U běhání to může být problém, protože je to fyzická námaha. Jeden se cítí lépe, druhý hůře, jindy naopak, navíc muži jsou většinou soutěživí, nechtějí, aby je předběhla partnerka atd. City jdou stranou říká Michael Gervais, Ph.D., vyhledávaný Los Angeleský psycholog. Mezitím co mnoho běžeckých páru si užívá společně strávený čas během, ostatní jdou raději oddělenou cestou. 85 % běžeckých párů přiznalo, že nikdy netrénují se svým partnerem. Dalších 26 % přiznalo, že trénují a jezdí na stejné závody, ale trénují odděleně svým vlastním tempem. Pouze 6 % sdělilo, že trénují a závodí „bok po boku.“
Je jasné, že sdílení lásky k běhu s vaší životní láskou s sebou nese spoustu výhod. Není potřeba vysvětlovat brzké ranní běhy, kvůli kterým je třeba zkrátit váš večerní program. Není nutné ospravedlňovat záhadné zápachy, upocené polibky, ošklivá (poničená) chodidla, tisícové výdaje na nové běžecké boty každých pár měsíců. A to ještě není nic v porovnání s výhodami společné dovolené spojené se závody a pochopením protějšku, když vás vyřadí z tréninku zranění.
Experti říkají, že vnímat (živit, vyživovat, chovat) a respektovat partnera nad jeho roli milovaného – jako běžce – vás sblíží. „Skvělá věc na běhání – stejně jako na jiných zájmových aktivitách – je, že boří šablony komunikace a role, které hrajeme v normálním životě,“ říká Dennis Orthner, profesor “sociální práce“ na univerzitě v Severní Karolíně. „Dává vám to příležitost otevřít nové komunikační kanály a prohloubit vzájemnou důvěru.“
Tak proč je tak těžké skloubit partnerský život se společným běháním? Děláte vlastně věc, kterou milujete s tím, koho milujete. Všechny ty pozitivní hormony se vyplavují, vaše sebedůvěra roste. Experti říkají, že konflikty pramení ze základních rozdílů pohlaví – tvořených přírodou a výživou – společně s komunikačními šumy, které mohou začít ještě před zavázáním první tkaničky.
Společné běhání ale nemusí zeslabit váš vztah. S trochou plánování a s rovnováhou ber/dávej můžete postupně dosáhnout šťastného spoluběhání.
Chemie v mozku
Některé potenciální problémy pramení právě z rozdílů v chemii mozku, říká Shawn Talbott, Ph.D., výživový biochemik, který dokončil více než 100 maratonů a triatlonů. „Když závodí muži a ženy, tak jejich mozek produkuje zcela rozdílné hormony a obě pohlaví se ubírají odlišným směrem.“
I v klidu mají muži 10x více testosteronu než ženy. Testosteron mužům pomáhá být více soutěživí, nabuzení, soustředění a dosažení cíle chtiví. Během závodu – dokonce i během pouze tréninkového běhu – roste hladina testosteronu u mužů ještě mnohem výše. „U mužů je to vždy o soutěžení s tím druhým,“ říká Talbott.
Na druhé straně u žen závod podporuje uvolňování oxytocinu, nazývaným také „mazlící“ hormon, který má za následek pocity spolupráce, víry v druhého a empatie. Je to stejný hormon, který prohlubuje spojení mezi matkou a novorozencem, pouto mezi čerstvě zamilovanou dvojicí.To může být ještě zesíleno socializací (společným trávením volného času), říká John Gray, autor knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. „ Muži těží ze soustředění se na jednu věc a splnění úkolu,“ říká. „Ženám jde spíše o mluvení a sdílení.“
To vysvětluje, proč bylo nutné udělat drobné úpravy když Meleah a Greg Shank začali spolu trénovat na Big Sur Marthon. Meleah vtipkuje, že musela manželovi dát kvótu minimálně 5 slov za hodinu, protože jinak by celou dobu mlčel. „Když běžím, tak myslím na běh,“ říká Greg. „Přemýšlím nad tím, jestli ze sebe dostávám maximum nebo ne. Mohu se zdát být tichý, protože se na to soustředím, nebo se snažím řešit jiný problém. Není to o tom, že bych se nechtěl bavit, ale jsou chvíle, kdy chci zůstat ve své hlavě.“
Vědět, jak vnímá běh váš protějšek a respektovat to vám pomůže překonat drobné rozepře, říká Grey. Upovídanější partner by neměl brát ticho nijak osobně a může si s sebou vzít například nějakou muziku nebo další běžecké přátele.
Meleah si nakonec také začala vychutnávat společně strávený tichý čas posloucháním zvuku jejich kroků a dechového rytmu. „Naučila jsem se užívat si pouze jeho přítomnost a k ničemu ho nenutit,“ říká. Naučila se také vyhýbat se závažnějším tématům, která by vyžadovala jeho soustředěnost a rozhodnutí. „Teď je tak jednoduché užít si náš čas o samotě,“ říká. „Dříve jsem měla tendence připravit si seznam konverzačních témat pro naše běhy. Ale kvalita společného běhu spočívá v něčem jiném než třeba společná večeře v restauraci. Při běhu jsme propojeni zcela odlišným způsobem bez nutnosti konverzovat.“
Mé nebo tvé tempo?
Mnoho konfliktů je způsobeno tím, že byť jste dokonale sehraný pár, tak těžko budete ideálně vyrovnaní výkonnostně. Snahy běžet společně v případě, že oběma je nastolené tempo nepříjemné, mohou způsobovat mezi vámi napětí.
Když spolu začali běhat Jessica Willis a její manžel, Patrick Scoco, „ze začátku nám to trochu skřípalo,“ říká Willis. Ona se snažila pokořit 5ti hodinovou hranici v maratonu a on byl schopný běžet v tempu 3:50 bez tréninku. „Stále jsem se obávala, že ho zdržuji,“ říká. „Zároveň jsem nechtěla, aby mě svým tempem donutil běžet rychleji.“
To je důvod, proč je nutné učinit rozhodnutí – před tím než vyběhnete – z jakého důvodu vlastně chcete spolu běžet, říká Orthner. Je to kvůli zábavě a společně strávenému času? Nebo je to jen dobrá příležitost přinutit se k tréninku? „Pokud je vaším cílem běžet jako pár a upevnit váš vztah, musíte nechat stranou vaše závodní cíle a soustředit se na potřeby toho druhého,“ říká. „ Pokud ten druhý jedná stejným způsobem, dosáhnete mnoha pozitivních vedlejších produktů.“
Nakonec se Willis a Scoco rozhodli, že budou trávit během strávený čas jako pár. Běželi společně 4 maratony. V jejím tempu. „Vzdát se mých veškerých ambic bylo pro mne složité,“ říká Scoco. „Ale teď se spolu smějeme, vtipkujeme, škádlíme se a jsou to čtyři nebo pět kvalitně strávených společných hodin denně. Teď mohu vyrazit ven a užít si sport bez ohledu na to, jak dlouho aktivita trvá.“
To znamená, že pokud běžíte spolu tempem pomalejšího partnera, je nutné dát tomu druhému svolení rozvíjet se vlastním tempem. Mělo by to být dobrovolné rozhodnutí vás obou. „Občas je však dobré být trochu více soutěživý a rozvíjet i své vlastní schopnosti,“ říká Orthner.
Zeptejte se Amy Katz, veteránky která má za sebou 35 maratonů s osobním rekordem 3:37. Pro ní a jejího přítele Boba Wobinga – maratonce s OR 2:46 – bylo společné běhání oboustrannou frustrací. „Bylo pro něj těžké běžet se mnou, otáčet se a zpomalovat, mezitím co jsem se já trápila, abych ho doběhla,“ říká Katz. V současné době navštěvují společně běžecký klub a běžecké výlety a závody absolvují se členy s podobnou výkoností. Po tom, co doběhne závod, vrací se zpátky na trať, aby ji v závěru povzbudil . „Mám to opravdu ráda. Přestože neběžíme bok po boku, i tak jeden druhého podporujeme.“
Já jsem v pohodě, jsi v pohodě?
Další klíč k úspěšnému skloubení vztahu a běhání je schopnost číst tiché signály vašeho společníka během tréninku. „Muži si velmi často stěžují na to, že se jich ženy při běhu stále ptají, jestli jsou v pohodě. Ženy si stěžují, že se muži neptají dostatečně často,“ říká Gray. To může vést ke konfliktu, obzvláště když dojde k přitvrzení tréninku. Konstantní opakování otázky „ Jsi OK?“ – bezdůvodně – může být vnímáno vaším (mužským) protějškem negativně. „Naznačujete tím, že váš partner potřebuje pomoc a nezvládne to sám,“ říká Gray.
To znamená, že je především nutné při společném běhu stavět na dobré znalosti osobnosti vašeho partnera. Po téměř 20ti letech manželství, Pam Digaetano se cítí skvěle při běhu s Tonym. „Běhám, abych se zbavila negativních emocí,“ říká Pam. „Je pro mě nejbližším člověkem, kterého mám, tak mi v tom jeho přítomnost pomáhá.“ Tony říká, že se naučil jí naslouchat a jemně ji povzbuzovat a připomínat ji, čeho je schopná. „Vím, že běh je něco s čím se musí vypořádat sama,“ říká. „Já ji pomáhám tím, že ji povzbuzuji a pomáhám ji překonat překážky.“
Pomocné mechanismy
Ať už běžíte bok po boku, nebo různými směry, nejdůležitější je týmová spolupráce, říkají experti. Plánování běhu, přemýšlení o něm, mluvení o vašich pocitech dělá z běhu zábavnější aktivitu, „Musí tam být interakce,“ říká Orthner. „Skutečně to vyžaduje partnerské souznění.“
Můžete to spolu prožívat, i když běžíte každý sám. Kimberly a Brian Hempton neběhají denně stejným tempem, ani ve stejný čas. Kimberly říká, že je semkla dohromady spolupráce, při které musejí zvládat odběhat každý svůj plán a hlídat 3 děti. „On by klidně běžel svůj trénink ve 3:30 v noci nebo v bouřce, abych já mohla běžet v lepším počasí,“ říká Kimberly. Kimberly a Brian se umí přirozeně vcítit do pocitů toho druhého a v případě, že je třeba jeden z nich zraněný, si najmout chůvu a společně vyrazit na procházku, pizzu a pivo.
„Naše manželství se velmi změnilo,“ dodává Kimberly. „ Nebylo to nutně jen o běhání – ale něco společného čeho si oba ceníme, co si užíváme. Dělá to náš vztah silnější“. Je to takové zpestření běžného života, něco co společně sdílíte a dává vám to nový pohled na vašeho partnera, na sebe, na spojení mezi vámi.
Nedělejte z vašich běhů závod
Ať už společně běháte pravidelně nebo jen příležitostně, není nikdy moudré snažit se předběhnout svého partnera. „V situacích, kdy se snažíte soutěžit, se soustředíte pouze na sebe a nestaráte se o nikoho dalšího,“ říká Orthner. „To může podkopat zdravý vztah.“
Matt Wiley se velmi snažil srazit jeho maratonský čas pod jeho osobní rekord 3:11:57, aby se kvalifikoval na Bostonský maraton. Ale vždy když běhal a závodil se svojí ženou Amy, která má zaběhnuto 3:28, byla to ona, kdo volil tempo. To vyžaduje odlišné nastavení mysli.
„Když závodím, je to pouze o mě a snažím se porazit svého spoupeře,“ říká Matt. „V manželství je to o nás dvou. Když běžíme spolu, je to proto, že chci být s ní a všechno ostatní jde stranou. Mnohem radši budu dělat to, než se honit za osobním rekordem. Je spousta jiných příležitostí, kdy si můžu zazávodit. Není to pro mě žádné dilema.
