0.00Kč

Žádné produkty v košíku.

Patrik Král: Maratón po kolenou

Sdílej článek:

Date:

Sympaťák Patrik klidně může dělit svůj sportovní život na časy „před potížemi s koleny“ a „po kolenou“. Byly časy, kdy si o maratónu mohl nechat leda tak zdát. On se ale nevzdal a po několika operacích mu to parádně běhá. Svůj příběh redakci poskytl, aby inspiroval všechny, kdo se potýkají s vleklými zraněními a klesají na duchu.

původní článek v časopisu

Originální článek včetně grafiky a videa najdete

Lidské tělo je stroj a záleží jen na nás, jak s ním naložíme. Třeba to bude někoho motivovat a nic nevzdávat jen tak. Od malinka se honím za merunou na fotbalu. Ale ty kolena… 

Psal se rok 2010 a přišel první úraz. Zápas jako každý jiný, vesele si běžím a rup, ozývá se zvuk, jako když praskne větev. Kácím se k zemi a držím se za koleno – plastika vazu levého kolene, pro mě velká neznámá. A pak to pokračovalo dál… 2012 plastika vazu pravé koleno, řikám super mám levý, tak pravý ještě zvládnu. 2019 replastika vazu levé koleno – to už jsem si řekl pozor. To už není jen tak… Jakožto OSVČ jsem musel brát v potaz otázku , zda-li mi za to stojí ještě aktivně sportovat nebo se všeho vzdát a v klidu pracovat. 

Nedokázal jsem se s tím smířit. Říkám si: “Sakra ještě mladej kluk, musím to risknout.”  Počáteční sportovní absence se na mně podepsala, nakonec jsem měl skoro 100 kg. A já se musel začít pomalu hýbat. Měsíce ubíhaly, z běhu se stala lehká závislost a dnes mám 83 kg. Převážně bych měl poděkovat MUDr. Štefan Dojcsánovi za skvěle odvedenou práci. Tím jsem chtěl říct, že pokud jste někdo zažili podobnou situaci, nevzdávejte se. A teď už k tomu hlavnímu. 

První maraton.

Uběhl jsem svůj první maraton. To počasí si o to vyloženě řeklo.  Někde jsem četl, že na 30. km teprve začíná maraton – nekecali. Tak jo. Je pátek, shodou náhod můj svátek, já zrovna volno a venku sluníčko. Řikám si: „sakra ,tak co s tím načatým dnem provedem?“ 30km už jsem zvládnul, že bych zkusil ten maraton? 

Netrvalo dlouho a 1l vody už se točí do camelbagu, 2 kofily strkám do kapes, k tomu vyzbrojen 2 banány. Lehká protahovačka a jde se na to. Začínám klasickým tempem jako na 10km (cca 4:20min/km).

Kilometry ubíhají, sluníčko hřeje do zad a pomalu se blížíme k půlce 42km štace. Začíná být pěkný vedro, sundavám bundu, zhltnu banán a pomalu pokračuji zpět. Kupodivu si stále udržuji tempo kolem 4:20min/km (abych nezapomněl v uších mi jedou nějaké pecky, abych držel to správné tempo) Blížím se ke 30. km a tam to teprve začíná… nohy už neposlouchají a tempo pomalu polevuje, v hlavě se začíná ozývat ten odevzdaný hlas a poňoukat, abych se na to vykašlal… Ne, teď to přeci nemůžu vzdát, vždyť je to už jen 1/4 toho, co
jsem uběhl. Bylo na čase tasit kofilu, nevim jestli pomohla, ale v hlavě to bylo lepší. Blížím se ke 40. km a tam jako bych chytil druhý dech, s úsměvem na tváři dobíhám a stopuji hodinky na délce 42,41 km. Za pár minut lýtka jako kámen, ale ten pocit? K nezaplacení.

Tento obsah je určen pouze pro předplatitele

Pro odemknutí tohoto obsahu si prosím kupte PREMIOVÉ ČLENSTVÍ v sekci předplatné.
Vaše e-mailová adresa je 100% chráněna před spamem!
Štěpán Běžec
Štěpán Běžechttps://www.bezec.eu
Tento článek je dílem redakce on line magazínu Běžec Benefit +
spot_imgspot_img

V časopisu take najdete:

Newsletter každé pondělí

Podobné články
běžec plus

Policie Modrava v běhu

Oblíbený kriminální seriál Policie Modrava se odehrává v horském...

Zdravé recepty pro běžce

Jídlo a především vhodně nutričně poskládané jídlo, z čerstvých...

Trénink začíná v kuchyni aneb proč je pro běžce důležitá výživa?

Stalo se vám někdy, že jste poctivě trénovali na...

Když kalorie není prostě jen kalorie

Jsem ji jistý, že jste už mnohokrát slyšeli tvrzení,...