Home Blog Page 2

Vyrážíte ven za sportem? Nezapomeňte si vybrat balzám na rty.

Zaběhat si venku, jít na svižnou procházku nebo sednout na kolo, je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Abyste si sport opravdu užili, nezapomeňte si sbalit do kapsy nebo do ledvinky balzám na rty.

Není nic horšího, než když vyrazíte ven a zjistíte, že jste si zapomněli vzít „něco na pusu“. Nejde jen o vítr nebo slunce, které rty vysušují. Přispívá k tomu i fakt, že se při sportu zvyšuje tepová frekvence, což k výrazně rychlejšímu dýchání, a to i ústy. 

Jak víme, pokožka rtů nemá prakticky žádné tukové buňky ani potní žlázy, takže je závislá na ochraně a péči, kterou jí poskytujeme zvenčí. Pokud rty neošetříme ochranným balzámem, budeme mít tendenci si je olizovat, což ale povede k jejich ještě většímu vysychání a nakonec popraskání a olupování pokožky. 

Zabránit tomu lze jedině používáním správného balzámu. Na trhu jich je nepřeberné množství. Které si vybrat právě pro sportování venku na čerstvém vzduchu.

Prostudujte složení

Více než na značku a atraktivní obal dbejte na to, co balzám obsahuje. Ochranu rtů před vysušováním spolehlivě zajistí D-Panthenol, bambucké máslo nebo arganový či jojobový olej. 

Tyto složky současně obnovují přirozenou kožní bariéru a mají regenerační účinky. Máte-li citlivou kůži, vsaďte na produkty s výtažky z heřmánku, který působí protizánětlivě a má zároveň zklidňující a dezinfekční účinky, současně zjemňuje a vyhlazuje rty a snižuje jejich citlivost. 

To oceníte zejména tehdy, věnujete-li se fyzickým aktivitám venku po delší dobu. Složení kvalitních přípravků doplňuje vitamin E, jež působí jako antioxidant a chrání buňky kůže před poškozením sluncem. 

UV faktor je ostatně dalším důležitým aspektem složení vašeho balzámu, který používáte během pobytu venku. Patříte-li mezi alergiky, vyhněte se produktům obsahujícím parfémy a barviva.

To pravé pro vás

Produkty pro ošetření rtů jsou dnes k dostání v mnoha variantách. Dáváte-li přednost hutnější konzistenci, můžete si zvolit lip butter nebo-li máslo, které v silnější vrstvě na rtech vydrží opravdu dlouho a skvěle se hodí do sychravého a mrazivého počasí. 

Másla se zpravidla vyrábí v dózách s víčkem, což je ne vždy při sportu praktické. Dost možná tedy oceníte klasickou tyčinku, s níž si při troše šikovnosti poradíte pouze i jednou rukou. 

Balzámy v tyčinkách mívají lehčí konzistenci a často jim právě proto dávají přednost muži. Trendem současnosti jsou pak různě tónované přípravky, jež vaše rty nejen hydratují a vyživí, ale propůjčí jim také barevný odstín a lesk. 

Nemusíme ani připomínat, že v tomto případě produkt určitě nepůjčujte partnerovi a dětem, pro ně bude opravdu lepší balzám bez tohoto efektu.     

◄ Pearly Shine Labello 

Balzám na rty Pearly Shine s výtažky z perel a hedvábí zajistí rtům hydrataci a propůjčí jim intenzivní lesk.

63  Kč

 ◄ Naturalblend Vichy

Hydratační balzám Naturalblend zajistí rtům hydrataci a ochranu před popraskáním, je k dostání i ve čtyřech tónujících odstínech. 

230  Kč

 ◄ Essentials

Balzám na rty Essentials s vitaminem E, zanechá rty hydratované, hebké a hladké.

89  Kč

◄ Butterstick Lip 

Treatment Kiehls Máslová tyčinka na rty Butterstick Lip Treatment s ochranným UV faktorem 25 poskytne rtům extra porci výživy.

250  Kč

◄ Acute Lip Balm Eucerin

Balzám na rty Acute Lip Balm je řešením pro velmi suché nebo popraskané rty

255  Kč

21 rad pro ženy, co chtějí začít s běhěm a bojí se toho!

Neměly byste hledat omluvu proto, že vyběhnete, když je tu spousta velmi dobrých důvodů, proč ty boty nazout právě teď. Vědění je síla – při běhu stejně jako v jiném konání. Čím více víte o tréninku, výživě a zdraví, tím budete lepší v maximalizaci svého běhu, ať už pro vás běh znamená fitness, hubnutí, skvělé výkony při závodech nebo pouze zábavu. V tomto článku najdete spoustu informací, které vám pomohou dosáhnout vašich cílů. Tyto skutečnosti a tipy zahrnují zdraví, psychologii, hubnutí, těhotenství a mateřství, závodění a další, jsou adresovány speciálně potřebám žen a pomohou vám stát se běžkyní, jakou chcete být

Anaerobní výsledky:

U žen, běžkyň, může kontrolovaný trénink v anaerobním pásmu – „intervaly, běh do kopce, fartlek“ – vést k získání síly a rychlosti podobně jako při užívání steroidů, ovšem bez škodlivých vedlejších účinků. Proč? Vysoce intenzivní anaerobní běh stimuluje přirozenou tvorbu lidských růstových hormonů – těch, co přispívají k nárůstu svalů a v neposlední řadě zvyšují výkon.

Běhejte ráno:

Běhání časně ráno znamená, že si tu poctivou záležitost, které říkáme běh odbudete dřív, než si uděláte make-up a oblečete se do práce. Důležitější jsou ovšem statistiky. Ty dokazují, že přepadení žen se odehrávají většinou později během dne a večer. Nemusíte být vyděšené, jen nezapomínejte na obezřetnost. Večer můžete jít s partnerem třeba do kina.

Běh a těhotenství:

Lékaři považují přiměřené cvičení během nekomplikovaného těhotenství za zcela bezpečné pro dítě. Běh by neměl v prvním trimestru těhotenství působit žádné problémy a pro většinu žen je v pohodě i ve druhém trimestru. Některé ženy běhají dokonce i v posledních třech měsících těhotenství. Nejdůležitější je vyhnout se přehřátí – tělesná teplota nad 38°C zvyšuje riziko poškození plodu. Abyste se ujistila, že tomu tak není, změřte si po běhu teplotu. Pokud je vyšší než 38,3°C, pravděpodobně jste intenzitu běhu přehnala. Zapomeňte také na horkou koupel po běhu.

Výběr bot:

Ženy mají obecně užší nohy, než muži, proto, když kupujete běžecké boty, vybírejte ty, co jsou určené speciálně pro ženy. Nedejte na předsudky a módní trendy. Takže: kupte si ty boty, které vám nejlépe sedí. Jestliže váháte, nebo trpíte-li na puchýře či jiná poranění ze špatně padnoucích bot – navštivte podiatra, který se specializuje na léčbu běžců.

Snižte riziko rakoviny:

Americká studie prokázala, že estrogen produkovaný tělem běžkyň je slabší než estrogen v těle nesportujících žen. Výsledek je ten, že běžkyně mají o polovinu nižší riziko rakoviny prsu a dělohy a o dvě třetiny nižší riziko onemocnění u žen nejběžnější formy cukrovky.

Neběhejte sama:

Máte-li s kým pravidelně běhat – s kamarádkou nebo skupinkou žen, pomůže vám to udržet motivaci a také zajistí vaší bezpečnost. S běhu se naráz stane společenská událost a je to najednou větší zábava, než běhat o samotě. Spoluběžkyně jsou víc než tréninkoví partneři; jsou důvěrnicemi, poradkyněmi a také koučkami.

Neztrácejte pojem o realitě:

Ženy, které běhají proto, aby měly pod kontrolou svou hmotnost, občas ztrácí pojem o tom, co je adekvátní postava. Nedávný výzkum mezi tisíci ženami prokázal, že zatímco pouze 44% respondentek mělo nadváhu z pohledu medicíny, celých 73% z nich bylo o své nadváze přesvědčeno.

Vápník a železo:

Dvě minerální látky, kterým by běžkyně měly věnovat nejvyšší možnou pozornost, jsou vápník a železo (železo je obzvlášť důležité pro menstruující ženy). Dobrými zdroji vápníku jsou mléčné výrobky, listová zelenina, brokolice, sardinky a losos, železo je pak ve vysoké míře obsaženo v játrech, cereáliích, hovězím mase a špenátu.

Jděte na testy:

Ženy, které intenzivně trénují, byly v posledních dvou letech těhotné nebo konzumují méně než 2,500 kalorií denně, by měly absolvovat víc než jen rutinní krevní test stanovující hladinu železa k odhalení případné chudokrevnosti, pramenící z nedostatku železa.

Vyhrajte nad svou periodou:

Není nutné vynechat běh nebo závod jen proto, že zrovna menstruujete. Trpíte-li křečemi, běh často bolesti utiší – díky uvolňování bolesti tišících látek, endorfinů. Rychlostní běh a běh do kopce je obzvlášť účinný, ale použijte tampón a vložku pro extra ochranu.

Pokožka vítězí:

Běh pomáhá udržet pokožku zdravou. Dle dermatologů, běh stimuluje cirkulaci, transportuje výživu a vyplavuje škodliviny. To vše vede k redukci podkožního tuku, pleť je čistější a rysy obličeje zřetelnější.

Ignorujte posměšky:

Není to zrovna velká útěcha, ale stejně jako ženy, i muži jsou občas při běhu slovně obtěžováni nebo je jim dokonce vyhrožováno. Buďte prozíravé, když běháte, ale nedovolte, aby nemístné posměšky omezily vaši svobodu.

Nepřehánějte to ..:

Běháte-li opravdu hodně a vaše menstruace zeslábne, nebo dokonce zcela vymizí, může to ohrozit vaše kosti. Amenorrhoea (vynechání menstruace po víc než dva cykly) znamená, že v těle cirkuluje méně nebo dokonce žádný estrogen, který je zásadní pro výměnu kostních minerálů. Poškození můžete zastavit, ne už však zvrátit, dodáním estrogenu a vápníku. Pokud je menstruace nepravidelná, nebo dokonce vymizí, určitě navštivte gynekologa.

Silnější novorozenci

Jestli jste běhala pravidelně, než jste otěhotněla, možná se vám narodí větší dítě – což je dobrá zpráva, protože do určité míry bývají větší novorozenci silnější a lépe zvládají proměny počasí. Američtí vědci prokázali, že děti žen, které denně spálily cvičením až 1000 kalorií týdně, měly porodní hmotnost o 5% vyšší než děti nesportujících žen. Děti žen, které spálily 2000 kalorií týdně, vážily při porodu dokonce o 10% víc.

V zájmu bezpečnosti:

Ženy, které chodí běhat samy, by měly být obezřetné. Nechejte doma vzkaz, kdy jste šla běhat, kam a kdy předpokládáte svůj návrat. Mějte u sebe mobil. Držte se v zalidněných oblastech. Vyhněte se běhání za tmy a nenoste šperky. Všímejte si svého okolí a opakujících se/vracejících se tváří. Mějte u sebe informaci o vaší totožnosti, ale pouze s vaším jménem a nouzovým telefonním číslem.

Podpora prsou:

Není důležité, jaká je velikost vašich prsou, vždy byste měla při běhu nosit sportovní podprsenku. Budete se cítit pohodlněji. Vybírejte takovou podprsenku, která je elastická horizontálně, ale ne vertikálně. Před koupí ji dobře vyzkoušejte. Sportovní podprsenka by měla sedět pevně, ale neomezovat. Popoběhněte nebo na místě poskočte, abyste si byla jistá, že vám podprsenka dává potřebnou podporu. Mějte na paměti, že co se při běhu líbí můžům nemusí být pohodlné a příjemné vám …

Pokročilé těhotenství a porod:

Běháte-li v raném těhotenství, možná budete chtít přejít na jogging v pokročilém těhotenství a po porodu. Kvůli uvolňování hormonu relaxinu během těhotenství mohou být některé vazy a šlachy povolené. Toto vás učiní náchylnějšími ke zranění, zejména v oblasti pánve. proto jsou dobrou volbou chůze, plavání, jízda na rotopedu a aqua running.

Když máme své dny ..:

Menstruace (a ještě více dny, které menstruaci bezprostředně předchází) nejsou obdobím, kdy ženy běhají nejhůř. Tím je zhruba týden před začátkem menstruace (týden po ovulaci). Tehdy je na vrcholu hladina hormonu progesteronu, který pak vyvolává vyšší frekvenci dechu než je normál během fyzické aktivity. Tato nadměrná ventilace ztěžuje běh.

Udělejte si čas:

To, že jste vdaná, máte malé děti a chodíte do práce, neznamená, že nemáte čas běhat. Běh je časově efektivní a je nejlepším omezovačem stresu na trhu. Ten čas prostě potřebujete. Manžel děti pohlídá a z času, který při běhu strávíte, vytěží pozitiva celá rodina.

Kojení:

Některé studie poukazují na to, že kojencům nechutná mateřské mléko při kojení po fyzickém výkonu – má v tu dobu vysokou hladinu kyseliny mléčné a může chutnat nakysle. Tyto studie nejsou nijak průkazné, ale můžete zkusit mléko před výkonem odstříkat, nebo kojit před běháním.

Ženy se potí méně než muži:

Oproti obecnému přesvědčení, ženy ze sebe vydávají teplo stejně jako muži. Důvod: ženy jsou menší, ale mají v poměru větší tělesný povrch a přestože ženské ochlazování potem je méně efektivní, potřebují méně (potu), aby dosáhly stejného výsledku (výdeje tepla). Nicméně, pijte dostatek vody, abyste předešly dehydrataci.

Běh v zimě? Co to s vaším tělem udělá při teplotách pod nulou?

Běh v zimě,.zimní běžecký trénink, běhání v chladném počasí
Běh v zimě,.zimní běžecký trénink, běhání v chladném počasí

Struktura článku:

Běh v zimě? Rychleji přicházíte o zásoby glykogenu
Při běhání v chladném počasí se taky potíte
V zimě vám hrozí dehydratace
Při zimním běžeckém tréninku se hůře prokrvuje pokožka
Při běhu v zimě se můžete rychleji zranit
rychlý závěr

Běh v zimě? Rychleji přicházíte o zásoby glykogenu

Energii pro pracující svaly čerpáme z glykogenových zásob. Běh v zimě, spotřebovává daleko více energie a rychleji, což s sebou přináší také rychlejší nástup únavy. Jakmile je vystaven příliš nízké teplotě, organismus se sám začne bránit poklesu teploty tělesného jádra metabolickou termoregulací.

Nejprve se zvýší svalové napětí, potom se dostaví svalový třes. Jako reakce na chlad a několikanásobně se zvýší tvorba tělesného tepla. Svalový třes probíhá ve všech kosterních svalech a jeho úkolem je uvolnit co nejvíce energie ze svalového glykogenu. Bohužel, čím více svalů je do metabolické termoregulace zapojeno, tím více glykogenu se spotřebuje. Probíhající trénink (pokud v tréninku pokračujeme) podstatnou měrou redukuje jeho množství jakbysmet.

Stane-li se vám, že se začnete třást zimou tak, že to nebudete schopni zastavit, může to být známka nastupující hypotermie. Pak nezbude, než všeho nechat a rychle do tepla.

Aby si naše tělo mohlo vytvářet zásoby glykogenu, musíme jíst jídla s vysokým obsahem sacharidů. V zimě to znamená jejich zvýšenou konzumaci před zátěží, v průběhu a rozhodně také po ní. Obzvláště důležité je dostat do sebe sacharidy v co nejstravitelnější podobě do 30 minut od skončení tréninku nebo doběhnutí do cíle závodu. Potom je tělo dokáže nejlépe zužitkovat a regenerace organismu je rychlejší.

Při běhání v chladném počasí se taky potíte

Jenom proto, že je zima, byste si neměli myslet, že se nebudete potit. Bez ohledu na počasí totiž platí jednoduchý vztah: fyzická aktivita = tvorba tělesného tepla = pocení. Proto potřebujete správné, tzn. kvalitní a funkční, oblečení. Když oděv, který máte na sobě, navlhne nebo se dokonce promočí, ztrácí svoje izolační vlastnosti. Třebaže vysoká intenzita zátěže by společně s metabolickou termoregulací měla zabránit nebezpečnému poklesu vaší tělesné teploty. Na sportovním oblečení byste raději nikdy šetřit neměli. Trénink v zimě je kromě trénování taky o vašem zdraví, a to, jak víte, máte jenom jedno.

Největšímu riziku čelíte, když se zastavíte. Okamžitě začne klesat produkce tělesného tepla a propocené oblečení se rychle stává oblečením studícím a posléze mrznoucím. Obecně platí, že lepší izolaci vám poskytne více vrstev tenkého oblečení než jedna či dvě tlusté. Nejspodnější vrstva by nikdy neměla být vyrobena z materiálu, který se chová jako houba (např. bavlna). Měla by sice být pohodlná, ale přesto těsně doléhat k tělu. Jinak by teplý vzduch z prostoru mezi pokožkou a oblečením nahradil zvenku vzduch studený. Více o tom, co v zimě na sebe, v našem článku Běhání v zimě .

Další články o běhání v zimě

V zimě… vám hrozí dehydratace

Když je nám zima, žízeň většinou nemíváme. Při dlouhém běhu za nízké teploty asi každých 15-20 minut po nápoji touží asi málokdo. Naše tělo přísun tekutin však přesto potřebuje.

Jak už bylo řečeno, i v chladu se potíme a určité množství potu se může ve studeném vzduchu vypařit. Snadno tak ztratíme přehled o tom, jak moc se vlastně potíme. O tekutiny přicházíme i vydechováním vzduchu z plic. Náš dech je totiž v zimě vlhčí, a někdy dokonce také zvýšenou tvorbou moči. Všechny tyto faktory mohou způsobit dehydrataci, která negativně ovlivňuje fyzický výkon a především schopnost těla uchovávat teplo. Hlavními příznaky jsou bolesti hlavy, křeče a zrychlený tep.

Při běhu trvajícím déle než 60 minut popíjejte každých zhruba 20 minut 100-150 ml tekutin, nejlépe s obsahem elektrolytů. Nepatříte-li k lidem, kteří běhají s bidonem a jinou možnost, jak se napít, nemáte, pijte co nejdříve po doběhu. Nikdy však ne velké množství tekutiny najednou, nýbrž po malých dávkách v průběhu první hodiny po skončení zátěže.

Při zimním běžeckém tréninku se vám hůře prokrvuje pokožka

Když už je velká zima, naše tělo reaguje snížením přívodu krve do povrchových vrstev pokožky na rukách a chodidlech. Tento jev se nazývá periferální vazokonstrikce. Díky ní tělo ztrácí méně tepla do okolního prostředí. Krevní tok se koncentruje do blízkosti tělesného jádra, aby nedošlo k poklesu jeho teploty. Opačným jevem je za vysokých teplot vazodilatace. Při ní je k pokožce přiváděno více krve, a tělo se tak může zbavit nadbytečného tepla. K vazodilataci nicméně může za určitých podmínek díky metabolické termoregulaci (viz první část) dojít i za studeného počasí.

Bez ohledu na okolnosti je kvůli zásobování mozku vždy zajištěn dostatečný přívod krve do hlavy. Z toho logicky vyplývá, že nekrytou hlavou se dá v zimě ztrácet velké množství tepla. V úvahách nad oblečením by tudíž vaší první volbou měla být čepice. Po ní by na řadu měly přijít rukavice a potom třeba ještě druhý pár ponožek.

Ale nepřehánějte to. Když už vybíháte s čepicí, rukavicemi a dvěma páry ponožek, zřejmě to není bez důvodu. Proto pozorněji než kdy jindy sledujte, jak se při běhu cítíte. Bude-li vám navzdory oblečení a pohybu zima, „zabalte“ to a běžte do tepla. Žádný trénink ani závod nestojí za ohrožení zdraví.

Při běhu v zimě… se můžete rychleji zranit

Studené, třesoucí se ruce, promrzlá chodidla a další příznaky prochlazení znamenají horší pohybovou koordinaci. Méně citu v končetinách i celém těle a celkové snížení hybnosti. Jinými slovy řečeno, stáváme se neohrabanějšími a snadno můžeme zakopnout klidně i o vlastní nohu, upadnout a zranit se. V zimě musíme rovněž počítat se sníženou flexibilitou, a tudíž vyšším rizikem svalových zranění.

Jedním z nejzávažnějších zdravotních problémů způsobených déletrvající fyzickou aktivitou v příliš chladných podmínkách je pozátěžové astma. Mezi jeho hlavní příznaky patří dýchací potíže, nadměrná tvorba hlenu, kašel a bolesti na prsou a je neradno ho ignorovat.

Nezanedbatelným faktorem je rovněž schůdnost povrchu. Běhat po náledí je holý nesmysl, který s tréninkem nemá nic společného. V zimním období vás může kdykoliv překvapit náhlá změna počasí. Proto je rozumné mít v záloze jednu nebo dvě náhradní běžecké trasy. Pro případ, že se vaše plánovaná nebo oblíbená trasa přes noc stane rychlobruslařskou dráhou. V takovýchto situacích volte boty s podešví, která bude mít za daných podmínek co největší přilnavost.

Závěrem znovu připomínám: zdraví je vždycky na prvním místě. Některé tréninky a závody v zimě prostě nebudou tím, čím by byly, kdyby na teploměru bylo o dvacet stupňů víc. To už k běhání (jako ostatně ke všem sportům provozovaným venku) patří. Ochrana zdraví je mnohonásobně důležitější než maličký pokrok vyplývající z jednoho či několika málo tréninků nebo dílčí úspěch v závodě.

Je běh v zimě riskantní?

Je tedy sportování v zimě RISKANTNÍ? Já říkám, že NEMUSÍ BÝT. V našich klimatických podmínkách je podle mě naprosto v pořádku pokračovat v tréninku i v zimě. Je ovšem nezbytné, abychom zimu respektovali a abychom věděli, co by se mohlo stát, a podle toho provedli určitá OPATŘENÍ. Rozhodujte se na základě aktuálního POČASÍ a povětrnostních podmínek. Trasy si vybírejte podle SCHŮDNOSTI POVRCHU. Jezte hodně SACHARIDŮ, dodržujte PITNÝ REŽIM a běhejte ve VHODNÉM OBLEČENÍ.

Velký význam má v zimě PLÁNOVÁNÍ. Od toho, co, kdy a kde budete pít a jíst po doběhnutí, až po to, do čeho se převlečete. Jedním z neotřesitelných pravidel maratonského tréninku je, že bychom každý týden měli absolvovat jeden tzv. dlouhý běh. Dobře zvládnout dlouhý běh znamená uběhnout hodně kilometrů a běžet pomalu tak, abychom současně mohli bez potíží mluvit. Většina z nás asi nebude mít nic proti pomalému tempu, s tím, kolik času běh zabere, je to už jiné. Málokdo totiž žije pouze během. Skloubit tříhodinový nebo i delší trénink s prací, rodinou a dalšími povinnostmi může být někdy hodně těžké. Třebaže je to jenom jednou týdně a ani ne každý týden.

Jak dlouhý by měl být dlouhý běh?

Desítky a desítky pomalých kilometrů však naštěstí nejsou jedinou cestou k překonání maratonské vzdálenosti. Zatím stále platí, že dlouhé běhy jsou důležité pro posilování vytrvalosti a schopnosti úsporně nakládat s energií. Jsou i jiné způsoby, jak se stát vytrvalými, neunavitelnými a sebevědomými. Tím, že některé ze svých nejdelších běhů nahradíme kratšími a o trochu rychlejšími běhy, můžeme dosáhnout stejné úrovně fyzické kondice. S nižším rizikem zranění, než jaké představuje jeden vyčerpávající trénink.

Klasický dlouhý běh by svou délkou měl odpovídat zhruba 30 % celkového počtu kilometrů naběhaných v daném týdnu. To z něj v závěrečných fázích předzávodní přípravy dělá skutečnou „událost týdne”. To vyžaduje odpočinek před i po, a ukrajuje tak z našeho drahocenného tréninkového času. Rovnoměrnější rozložení kilometráže během celého týdne brání hromadění únavy. Umožňuje nám to, abychom rychleji regenerovali, a zvládali tak větší množství intenzivnějších tréninkových dávek.

Díky opakovaným dlouhým běhům se v našich svalech lépe ukládá glykogen. My s ním při běhu díky tomu umíme lépe hospodařit, což je dobré pro budování vytrvalosti. Postupné navyšování týdenního objemu, bez dlouhých běhů, vede k témuž cíli. Ovšem za předpokladu, že týdně zařadíme alespoň dva tréninky ve vyšší rychlosti. Když totiž poběžíme rychleji 90 minut místo pomaleji dvě hodiny nebo déle, výsledný efekt bude srovnatelný. Tři týdny před závodem můžete běžet místo 32-35 km v jednom dni jenom 23-25 km. Místo jednoho rychlého tréninku trénovat jeden den dlouhé intervaly a o dva dny později běžet 15 km v závodním tempu.

Až tedy nebudete mít čas nebo chuť na nadcházející dlouhý běh, zkuste některou z následujících tří možností. Doporučujeme jednou za dva týdny a vždy doplnit jedním dnem volna a následně jedním dnem regeneračního běhu pro zotavení.

Rychlý závěr

Pohodlným tempem běžíme 15-20 km, potom na závěrečných 3-5 km zrychlíme na svoje závodní tempo na 10 km nebo půlmaraton. Závěrečné zrychlení simuluje náročnost situace, ve které bychom na konci mnohem delšího a pomalejšího běhu už pociťovali značnou únavu.

90 minut rychle

Po důkladném rozklusání běžíme 90 minut na hranici svého maratonského tempa. Spotřebujeme přibližně stejné množství glykogenu jako při delším běhu v pomalém tempu.

Dva dny místo jednoho

Nemusíte běžet jeden den přes 30 km a druhý den odpočívat. Běžte konverzačním tempem 18-20 km dva dny za sebou. Na druhý den budeme unavení z předchozího dne, ale pocítíte stejnou únavu, jako kdybyste v jednom dni zvládli delší vzdálenost.

Najdete nás i na sociálních sítích:
Facebook stránky: Běžec (Čr), Běžkyně (Čr), Myšlienky běžca (Sk), Biegacz+(Pl)
Facebook skupiny: Běžec+ (Čr), Běžkyně+ (Čr), Myšlienky Běžca (Sk)
Instagram: bezecplus
youtube: Běžec Plus

Podporujeme: 13 hříchů rodičovství – jedinečný projekt, který si kliknutí zaslouží

Kolik kalorií musíte spálit, když chcete zhubnout půl kila?

spálené kalorie, kalorický deficit, spalování, cvičení

Pokud chcete zhubnout a snížit objem tělesného tuku, musíte spálit více kalorií, než zkonzumujete a vytvořit tzv. Kalorický deficit. Toho je obvykle dosaženo snížením příjmu kalorií a zvýšeným spalováním. Chcete-li zhubnout půl kila, musíte spálit ekvivalentní počet kalorií obsažených v tomto půl kilogramu. Obecnou radou již dlouho je, že musíte spálit o 3 500 kilokalorií více, než sníte, abyste zhubli o půl kila. Tohle je potřeba dodržovat po dobu jednoho týdne a následně musíte mít každý den deficit 500 kilokalorií.

I když tohle byla standardní premisa hubnutí, novější výzkum ukázal, že hubnutí je složitější, než naznačuje tento vzorec základního kalorického deficitu.

Koncept 3 500 kilokalorií

Myšlenka s deficitem 3 500 kilokalorií se poprvé objevila v roce 1958, kdy lékař jménem Max Wishnofsky publikoval dokument, ve kterém navrhoval, že vytvoření kalorického deficitu umožní zhubnutí půl kilogramu hmotnosti, které by se člověk zbavil. Nápad je citován i v jiných studiích, stejně jako v tisících populárních článků o hubnutí.

Novější studie však tento základní vzorec zpochybnily. Vědci prokázali, že vytvoření kalorického deficitu způsobuje více než jen ztrátu tuku. Současně dochází i k úbytku (spalování) svalové hmoty.  

Důležité je, že si musíš uvědomit, že tělesný tuk není jen tuk. Čistý tuk obsahuje přibližně 9 kcal/gram, což by znamenalo, že pro zhubnutí půl kilogramu tuku by se rovnalo přibližně 4 100 kilokaloriím. Tělesný tuk je však směsí tuků, tekutin a bílkovin, a proto se odhaduje na 3 500 kilokalorií na půl kila.

Skutečný kalorický obsah půl kila tuku tedy opravdu závisí na jeho složení, které se může lišit. Některé studie ukázaly, že půl kila tuku může obsahovat něco mezi 3 400 a 3 750 kilokaloriemi.

Protože tělesný tuk obsahuje bílkoviny, ztrácíte během hubnutí také svalovou hmotu. Berte na vědomí, že ztráta svalů může mít velmi významný dopad na váš celkový metabolismus.

Kalorický deficit

Podle hypotézy 3 500 kilokalorií by vytvoření deficitu 500 kcal denně mělo vést ke zhubnutí o půl kilogramu tuku za týden. Důkazy bohužel ukazují, že  toto pravidlo výrazně nadhodnocuje, kolik kilogramů člověk ve skutečnosti díky deficitu zhubne.

V krátkodobém horizontu můžeš odbourat až půl kila tuku za týden. Se změnou složení těla a úpravou metabolismu se však rychlost hubnutí zpomaluje.

Ve skutečnosti výzkum National Institutes of Health (NIH) poukazuje na to, že základní výpočet deficitu 3 500 kilokalorií nezohledňuje, jak se váš metabolismus mění, když se snažíte zhubnout. Možná budeteš potřebovat ještě větší kalorický deficit, abyste v průběhu svého úsilí viděli skutečný úbytek váhy. Protože při ztrátě tělesného tuku ztrácíte také svalovou hmotu, váš metabolismus se začne zpomalovat, čímž se sníží rychlost spalování kalorií.

Proto se občas během hubnutí dostanete do stavu, kdy cvičíte, ale úbytek hmotnosti se zastaví. V některých případech může dokonce nastat situace, kdy se tělo drží svých tukových zásob, což komplikuje hubnutí, navzdory tomu, že stále dodržujete kalorický deficit.

Jak dosáhnout kalorického deficitu

I když starý systém deficitu 3 500 kilokalorií nemusí být úplně přesný, je pravda, že hubnutí vyžaduje spalování více kalorií, než zkonzumujete. Pro dosažení tohoto kalorického deficitu můžete udělat několik věcí.

Snižte příjem kalorií

Snížení množství kalorií, které přijímáte během dne, může být důležitou součástí jakéhokoli plánu na hubnutí. Je však důležité abys poskytnul svému tělu palivo, které potřebuje k efektivnímu provozu.

Když kalorický příjem omezíte příliš, vaše tělo bude hladovět. To bude mít za následek zpomalení metabolismu a hubnutí bude obtížnější. Velmi striktní diety s malým množstvím kalorií se mohou projevit také úbytkem svalové hmoty, což může bránit další snaze o hubnutí.

Jezte vyváženou stravu, a to i při omezování kalorií. Pomáhá eliminace prázdných kalorií z nezdravého jídla a zaměření se na výživnou a vyváženou stravu.

Cvičení je důležitou součástí hubnutí, ale není to kouzelné zaklínadlo. Bezpečná a zdravá míra hubnutí je asi půl až jedno kilo týdně. Pokud je vaše hubnutí rychlejší, můžete kromě tuku ztrácet také příliš mnoho svalové hmoty.

Množství spálených kalorií závisí na mnoha faktorech, včetně:

– Výběr aktivity
– Úroveň úsilí (rychlost, intenzita)
– Čas strávený cvičením
– Vaše hmotnost
– Váš momentální metabolismus

Například pro spálení 500 kilokalorií musíte uběhnout přibližně 8 km, protože průměrný běžec spálí asi 100 kcal na 1,5 km. Pokud máte vyšší hmotnost nebo běžíte rychle, je pravděpodobné, že spálíte více. Pokud jste naopak lehčí nebo běžíte s nižší intenzitou, pravděpodobně spálíte méně.

Mohlo by vás zajímat

Redukce kalorií v kombinaci s cvičením

Pokud nemáte čas ani energii na spalování 500 kilokalorií denně cvičením, můžete použít kombinaci redukce kalorií a cvičení. Když spálíš 300 kcal každý den, musíš snížit i doporučený příjem kalorií o 200 kcal denně. Kombinace snížení příjmu kalorií a těch spálených cvičením vám vytvoří potřebný deficit 500 kilokalorií za den. Tvůj úkol je, zjistit kolik kalorií každý den potřebuješ. K tomu ti pomůže kalorická kalkulačka, kde můžeš zjistit, kolik kalorií denně tvoje tělo potřebuje.

Zrychlete spalování

Zkuste přidat silový trénink a trénink rychlosti do své tréninkové rutiny. Jednou z mnoha výhod silového tréninku je to, že budování větší svalové hmoty zvýší vaše spalování kalorií, a to jak při cvičení, tak při odpočinku. Pokud provádíte svůj silový trénink hned po náročném běžeckém tréninku, budete moci využít svůj následný odpočinkový den jako skutečný regenerační den.

Zvýšení příjmu bílkovin a zařazení pravidelného posilování vám může pomoci zhubnout, snížit úbytek svalů a naopak dokonce vybudovat větší svalovou hmotu. Protože sval vyžaduje více kalorií než tuk, zvýšení svalové hmoty také pomůže zrychlit váš metabolismus.

Nemusíte zvedat žádné těžké váhy, abyste získali výhody silového tréninku. Zkuste provádět několik jednoduchých cviků, jako je posilování středu těla nebo cviky pro dolní část těla, a to pravidelně několikrát týdně.

Cvičení s vysokou intenzitou vám také může pomoci v začátcích vašeho úsilí o hubnutí zvýšením spalování kalorií. Pokud nejste na tak namáhavá cvičení připraveni, zaměřte se během cvičení na krátké intervaly s vyšší intenzitou. Například můžete během svého cyklistického tréninku zařadit 30 sekund s maximálním úsilím a poté na několik minut zpomalit. A tyto intervaly několikrát zopakovat.

Pár slov k tomu, jak se cítit dobře

I když staré pravidlo kalorického deficitu 3 500 kilokalorií není úplně přesné, neznamená to, že je bezcenné. Osekání nebo spalování 500 kcal za den, nemusí vést k přesně půlkilu zhubnutého za týden, ale stále je dobrým výchozím bodem pro snižování hmotnosti. Nesoustřeďte se příliš na číslo na váze. Zkuste věnovat pozornost tomu, jak se cítíte celkově. K měření pokroku používejte jiná měření než hmotnost, jako jsou ztracené centimetry nebo jak vám padne vaše oblečení. Daleko méně se tím budete stresovat. Možná se postupně tuky vyměňují za zdravé svaly.

Najdete nás i na sociálních sítích:
Facebook stránky: Běžec (Čr), Běžkyně (Čr), Myšlienky běžca (Sk), Biegacz+(Pl)
Facebook skupiny: Běžec+ (Čr), Běžkyně+ (Čr), Myšlienky Běžca (Sk)
Instagram: bezecplus
youtube: Běžec Plus

Podporujeme: 13 hříchů rodičovství – jedinečný projekt, který si kliknutí zaslouží

Běh dle tepové frekvence 5. díl – Jak stanoví aerobní a anaerobní práh pomocí běžeckého testu?

stanovení aerobního a anaerobního prahu
stanovení aerobního a anaerobního prahu

Často se můžeme dočíst návody, jak trénovat vytrvalost, nebo jak běháním zlepšit spalování tuků v určitém rozsahu tepových frekvencí. Nejčastěji se tyto frekvence uvádějí jako zóny tepové frekvence z maximální tepové frekvence. Ale co tohle magické číslo je a jak se k němu vlastně dostat? Jak na stanovení aerobního a anaerobního prahu a určení zón tepové frekvence v běhu? Maximální tepová frekvence udává hranici, kterou by srdeční tep neměl při zátěži dlouhodobě překročit. Není to ve skutečnosti úplný limit, například při sprintu v závěru závodu se dá krátkodobě dostat i nad něj, delší setrvání však může mít vážné zdravotní následky. TFmax je nám dána do vínku geneticky, a nemůže se žádným tréninkem zlepšit nebo zvýšit. Aktivní život a sport však pomáhá zpomalit její snižování dokonce do té míry, že se může po určitou dobu udržovat na stále stejné hodnotě.

Určení zón tepové frekvence

Dlouhá léta se pro stanovení TFmax užíval vzorec 220 minus věk, pro ženy, dívky a dámy 230 minus věk. Vycházel z jedné studie provedené skupinou vědců v sedmdesátých letech, a ve skutečnosti nikdy neměl mít všeobecnou platnost. Vzorek testovacích subjektů totiž zahrnoval pouze zdravé muže ve věku 20-55 let s dobrou fyzickou kondicí. Pozdější výzkumy tento vzorec zkoušely upravit například zahrnutím klidové tepové frekvence, hmotnosti nebo započítáním různých násobků a zlomků, ale stále se jednalo jen o teoretický výpočet, platný v omezeném rozsahu, omezené věkové nebo výkonnostní skupině. 

Série výzkumů v pozdější době prokázala, že variace maximální tepové frekvence napříč populací je ve skutečnosti tak velká, že teoretický vzorec funguje jen málokdy, a pro aktivního sportovce, který chce trénovat dle tepových frekvencí, zkrátka zbývá jen co nejpřesnější stanovení hodnot pro trénink měřením. Ale jak? Logické by se zdálo prostě zjistit co nejvyšší zátěží TFmax, a z ní poté stanovit aerobní práh (hranice oblasti pro trénink vytrvalosti) a anaerobní práh (hranice pro trénink tempa a rychlosti).

Samotné zjišťování TFmax je však v podstatě zbytečné a navíc, u málo trénovaných lidí i poměrně rizikové. Znamená to postupnou a zvyšovanou zátěží dostat člověka až na skutečnou hranici svých sil, do úplného extrému zatížení. K čemu to může vést? U zdravého jedince samozřejmě k ničemu, nanejvýš k momentálnímu vyčerpání. Ale co když má testovaný subjekt nějakou srdeční vadu, o které ani nemusí vědět? Nebo jiný zdravotní problém? Riziko srdečního selhání je příliš vysoké, proto se měření TFmax ve sportovním světě téměř vůbec nepoužívá.

Stanovení aerobního a anaerobního práhu

Vhodnější je stanovit anaerobní (AnP) a aerobní (AP) práh měřením. Nejběžnější je měření tzv. laktátové křivky ve specializovaném pracovišti. Probíhá na běžeckém páse nebo cyklistickém trenažéru postupným zvyšováním zátěže v pravidelných intervalech, po každém intervalu je z kapky krve měřeno množství vyloučeného laktátu (derivát kyseliny mléčné vznikající anaerobní glykolýzou, tj. spalováním cukrů bez přístupu vzduchu). Obecně se uznává hranice 2 mmol/l jako aerobní práh, 4 mmol/l jako anaerobní práh. Měřením je možné stanovit nejen tepové frekvence aerobního a anaerobního prahu, ale rovněž oblast tempa pro trénink v prahových zónách, který je důležitý pro jejich posouvání a zlepšování.

Proč ale hned trápit běžce v laboratoři? Zejména pro začátečníky je to zcela zbytečné, anaerobní práh se dá poměrně přesně stanovit jednoduchými běžeckými testy. Stačí k tomu jen rovný povrch (ideálně běžecký ovál), hodinky měřící čas, a především spolehlivé zařízení na měření tepu. Optické měření ze zápěstí sice udělalo za deset let slušný pokrok, přesto stále doporučuji hrudní pás. Základní modely dnes stojí méně než tisíc korun a komunikují s širokou škálou zařízení všeho druhu, včetně mobilních telefonů (to pro ty, kdo nechtějí kupovat hodinky). A teď už tedy k samotnému testu, který lze provést ve dvou variantách 

Test mluvením

Prvním způsobem je test mluvením. Naplánujte si 30 minutový běh s kamarádem, se kterým si rádi povídáte. Začněte opravdu pomalu a pokračujte touto rychlostí 5 minut. Celou dobu sledujte srdeční frekvenci a udržujte živou konverzaci. Za pěi minut trochu zrychlete (pro jedince vyžadující přesná čísla stačí o 15-20 sekund na kilometr) a pokračujte ve sledování pulsu a hovoru. Po každých pěti minutách zrychlujte obdobným způsobem, dokud nezačne být konverzace obtížná. V této chvíli jste na anaerobním prahu (ANP).

Běžecký test

Druhý způsob určení anaerobního prahu je přesnější. Postup je obdobný jako v předchozím případě, jen budete sami a nemusíte mluvit. Zásadní je pečlivé sledování srdeční frekvence, vhodnější je provést závěrečné vyhodnocení až při pohledu na graf průběhu tepové frekvence v aplikaci nebo na webové stránce. Pokaždé, když po pěti minutách zrychlíte, zjistíte, že se srdeční frekvence prvních 60 až 90 vteřin zrychlila a pak se ustálila. Po třetím nebo čtvrtém zrychlení se frekvence už neustálí, ale dál se zvyšuje. Poslední úroveň s ustálenou srdeční frekvencí, kterou jste zaznamenali je obstojným ukazatelem výše anaerobního prahu. Test můžete provádět také na kole, pozor na skutečnost, že hranice anaerobního prahu nejsou stejné. a hranice jsou u běhu o 10-15 tepů výše než na kole.

Další informace zde:

Přesnost testů

Oba způsoby jsou vůči měření ve specializované laboratoři méně přesné v rozsahu 3-4 tepů v prahové oblasti, ale pro nezávodního běžce je taková tolerance přijatelná. S rostoucími ambicemi samozřejmě doporučuji provést přesný laktátový test. Některé vyšší modely hodinek od Garminu rovněž umožňují provést řízený test ke zjištění prahů, ale málokterý začátečník bude chtít na úvod investovat deset a více tisíc do zařízení, které ani nemusí dokázat plně využít. Logiku omezení této funkce na vyšší modely jsem ani po deseti letech užívání Garminů nepochopil, a nejspíš ani nikdy nepochopím.

Stanovení aerobního prahu

Máme tedy stanovený anaerobní práh, a co s ním dále? Pro většinu kondičních a rekreačních běžců je důležitější práh aerobní, který označuje konec zóny pro rozvoj vytrvalosti. Při znalosti anaerobního prahu se dá aerobní stanovit už opravdu jednoduchým výpočtem jako 85-90 % anaerobního prahu (doporučuji začít střední hodnotou a upravovat ji dle pocitu při běhu, tj. pokud se i při vyšší tepové frekvenci cítíte dobře, klidně posunout aerobní práh o kousek výše). Aerobní zónu pak lze stanovit v rozsahu mezi 75 % anaerobního prahu a aerobním prahem. Pod touto oblastí samozřejmě rozvoj vytrvalosti probíhá také, jen výrazně pomaleji, a je určena především k intenzivnějšímu spalování tuků a k regeneraci.

Zde je nutno podotknout, že se jedná o nastavení zóny odhadem neboť anaerobní práh není s aerobním prahem pevně propojený. Běžci co trénují čistě v aerobní zóně budou mít aerobní práh vysoko postavený a anaerobní naopak velice nízký. To samé platí naopak.

Závěrem

Důležité pro další trénink je vědět, že zatímco maximální tepová frekvence je člověku vrozená, hodnoty anaerobního a aerobního prahu se s trénovaností vyvíjejí a mění. I pouhé dlouhodobé běhání stačí k tomu, aby se hodnota prahu s věkem nesnižovala, ale udržovala stále ve stejné výši. Změna tréninkové zátěže pak hodnoty prahů ovlivňuje ještě více. Například při zařazení většího množství tempových a rychlostních tréninků se anaerobní práh posouvá výše až o 5 tepů. 

Na závěr už jen doplním, že hodnoty, rozsahy a zkušenosti s tepovými prahy jednoho každého z nás jsou kvůli genetice, trénovanosti a zdravotním dispozicím v podstatě nepřenosné na další běžce v našem okolí.

Míša POLAN
“Nesportovní dítě, které přičichlo k pravidelnému sportu až na vysoké škole, a přes horské kolo a kolečkové brusle se dostalo k běhání a triatlonu. A začalo ho to bavit tak, až se propracoval k desítce za 38:36, a doufá, že to půjde ještě dál.”

Pokračovat dál: Seriál o tepové frekvenci:

Najdete nás i na sociálních sítích:
Facebook stránky: Běžec (Čr), Běžkyně (Čr), Myšlienky běžca (Sk), Biegacz+(Pl)
Facebook skupiny: Běžec+ (Čr), Běžkyně+ (Čr), Myšlienky Běžca (Sk)
Instagram: bezecplus
youtube: Běžec Plus

Podporujeme: 13 hříchů rodičovství – jedinečný projekt, který si kliknutí zaslouží

Běh dle tepové frekvence 4. díl – Proč je klidová tepová frekvence zásadní pro úspěch v běhu?

Zjistěte si své hodnoty a také to, co skutečně znamenají ve vztahu k vašemu zdraví. Klidová tepová frekvence je jednoduše měřitelný parametr celkového zdraví a zdatnosti. Toto překvapivě jednoduché měření má veliký smysl pro každého. Nejenom pro atlety nebo nemocné.

Abyste měli z tohoto měření maximální užitek, je důležité přesně vyhodnotit klidovou tepovou frekvenci, protože měření je náchylné k chybám. Faktory, které ovlivňují přesnost výsledku, zahrnují dobu odpočinku před měřením, vnější vlivy, metody měření (včetně jak a kde se měří tepová frekvence), počet měření, doba měření, poloha těla a jiné. Bez přesného měření je jeho výpovědní hodnota omezená, anebo dokonce zavádějící. Nejlepší způsob, jak změřit tepovou frekvenci, je pomocí hodinek s kvalitním snímačem tepové frekvence.

Pro člověka neexistuje „standardní“ hodnota klidové srdeční frekvence. Každý jednotlivec má hodnotu, která je pro něj „typická“. Frekvence je regulována mozkovou aktivitou (autonomní nervový systém), hormonálním systémem a kardiovaskulární zdatností. V klidovém stavu tluče průměrné srdce dospělého člověka tempem kolem 70 tepů za minutu (bpm) a srdeční tep má tendenci s věkem postupně klesat. Ženy mají v průměru tep o 3 až 7 bpm vyšší.

Dobře trénovaný atlet může mít tep velice nízký – i kolem 35 bpm, i když mnozí zdraví atleti jsou na padesátkách anebo šedesátkách. VO2max taky souvisí s klidovou tepovou frekvenci (společně s maximální tepovou frekvenci). Chronické přetrénováni může způsobit automatickou disbalanci, která vyústí do abnormálně nízké tepové frekvence. Důležitější je jak se mění v čase. Jak se postupně, když budete správně aerobně běhat kolem cca 75% TF Max, zlepšujete, klidový pulz začne výrazně klesat.

Každodenní ranní měření je důležitou kontrolou, která umožňuje sledovat pokrok. Díky pravidelnému vyhodnocování mohou být přesně stanoveny individuální nepravidelnosti. Postupem času by měl být patrný klesající trend. Nicméně, pokud je vaše klidová tepová frekvence kolem 60, trend se otočí a tep se ustálí na šedesátkách, je to varovné znamení.

Studie ukazují, že dlouhodobé zvýšení klidové tepové frekvence byť jen o 5 až 10 bpm může zvýšit riziko úmrtí o 17 procent. Další ukazují, že klidová tepová frekvence nad 80 bpm je silně spojená se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Navíc zvýšená klidová tepová frekvence je úzce spojená i s chronickými záněty, které jsou markerem souvisejícím se subklinickými stavy různých onemocnění a jsou rizikovým faktorem úmrtnosti bez ohledu na fyzickou zdatnost a jiné důležité rizikové kardiovaskulární faktory. Klidová tepová frekvence je jeden z prvních ukazatelů, který vás může varovat před blížícím se problémem v podobě únavy, přetrénování, nemoci či chronického zánětu.

Vhodná cvičení zlepšují aerobní funkce, krevní oběh a efektivitu srdce, plic a tepen. Právě to se v průběhu času odráží v poklesu klidové tepové frekvence.

Váš běžný ranní tep se bude často mírně měnit. Nicméně, odchylky mezi po sobě jdoucími dny by neměly být větší než asi 3-4 údery. Těmi se vůbec nemusíte znepokojovat. Naopak větší změny ze dne na den mohou indikovat, že se s vaším tělem něco děje. Může se jednat o blížící se nachlazení nebo chřipku, stresující myšlenky na momentální situaci, nevhodné stravování, nebo moc dlouhé nebo intenzivní cvičení během předcházejících dnů. Další faktory, které mají vliv na běžnou srdeční frekvenci jsou léky, kofein, dlouhodobý stres, závod během předchozích dnů, infekce, alergie, astma, případně jiné zdravotní indispozice.

Slovo “klidová” je velice důležité a znamená zjištění nejnižší srdeční tepové frekvence během dne. Nejlepší způsob kdy a jak ji změřit je obvykle doba během ranního probouzení a s využitím chytrých hodinek. Ty tepovou frekvenci průběžně monitorují a zaznamenávají nejnižší nebo naopak nejvyšší hodnoty.


Hodinky Garmin Fenix v tomhle případě 7X Pro vám ukáží veškerou srdeční tepovou frekvenci během 24 hodin. Zde jsem měl 52 tepů v 5 hodin ráno.

Zároveň vám hodinky na druhé obrazovce ukáží týdenní přehled vaší klidové tepové frekvence.

Sledujte svoji klidovou tepovou frekvenci i z toho důvodu, že vám ukazuje jakou tepovou rezervu máte. Věřte mi, že pokud běháte na tep a máte držet 75% TF Max, což může být cca 139 TF bude velký rozdíl, jestli jste měli ráno klidovou frekvenci 46 bmp nebo 56 bmp. Těch 10 tepů ukazuje obrovský posun v čase na to samé úsilí a to až o 30 sekund.

Jakékoli dlouhodobé navyšování klidové TF hovoří minimálně o tom, že dochází k únavě. Pokud se vám tep drží o 10 bmp nad průměrnou hodnotou dlouhodobě, měli byste se nad tréninkem pořádně zamyslet a možná ho i trochu přehodnotit. To vše ale za předpokladu, že jinak se všeobecně cítíte naprosto fit. Jakékoli zranění plynoucí z dlouhodobé únavy není totiž žádná příjemná věc.

Pokračovat dál: Seriál o tepové frekvenci:

Sledování tepové frekvence: Hrudní pás vs optický snímač (B+ premium).

Ve světě fitness a osobního zdraví je sledování srdečního tepu nezbytnou součástí každodenního tréninku a zdravotního režimu. Ať už jste vášnivým běžcem, fitness nadšencem, nebo jen někým, kdo chce lépe porozumět svému tělu, volba správné technologie pro sledování srdečního tepu je klíčová. V dnešní době se setkáváme se dvěma hlavními typy monitorů srdeční frekvence: hrudními pásy a optickými snímači. Každý z těchto přístrojů nabízí unikátní vlastnosti a výhody, a výběr mezi nimi může být pro mnohé z nás zásadním rozhodnutím.

V tomto článku se podíváme na obě tyto technologie. Prozkoumáme, jak fungují hrudní pásy, které využívají elektrokardiografické metody pro měření srdečního tepu, a srovnáme je s optickými snímači, které měří tepovou frekvenci prostřednictvím světelných vln. Zaměříme se na klíčové aspekty, jako je přesnost, pohodlí, všestrannost a použitelnost v různých sportovních a každodenních situacích.

Takže ať už hledáte nejvyšší možnou přesnost při sledování vašeho srdečního tepu nebo preferujete pohodlí a snadné použití, náš článek vám poskytne veškeré informace, které potřebujete k informovanému rozhodnutí. Pojďme se společně ponořit do světa monitorování srdečního tepu a objevit, která technologie je pro vás ta pravá.Pro efektivní využití techniky Tepového fartleku je klíčové sledovat vaši aktuální TF a ideálně využívat alarm na vašich chytrých hodinkách. V oblasti hlasových alarmů v češtině dominuje Apple Watch, která vás informuje i o specifické hodnotě TF. Pokud jde o monitorování, máte dvě možnosti: hrudní pás nebo optický snímač.

Hrudní pás Elektrokardiografické sledování (ECG/EKG)

Je snímač upevněný na pásku obepínající hrudník, který využívá elektrokardiografické (EKG/ECG) metody k měření srdečního tepu. EKG senzory měří elektrickou aktivitu srdce prostřednictvím elektrod, které jsou v přímém kontaktu s kůží.

Princip: Když srdce bije, generuje elektrický impuls. Tento impuls cestuje srdcem a způsobuje stah svalů, což umožňuje pumpování krve. snímač tepové frekvence okamžitě detekuje a zaznamenává tyto elektrické impulsy, aby určil srdeční tep.

Optický snímač tepové frekvence na chytrých hodinkách

Na druhou stranu optické snímače, známé také jako fotoplethysmografie (PPG). Místo měření elektrických impulzů měří optický snímač průtok krve v kapilárách pod kůží.

Princip: Hodinky vysílají zelené LED světlo na kůži. Krev absorbuje toto světlo, ale množství absorbovaného světla se mění v závislosti na tom, kolik krve právě prochází kapilárami. Senzory na hodinkách pak detekují množství odraženého světla, a tím určí srdeční tep.

Odezva na srdeční tep

Pokud jde o bezprostřední odezvu na srdeční tep mají ECG/EKG snímače navrch, protože měří skutečné elektrické impulsy srdce a poskytuje okamžité a přesné čtení srdečního tepu. Optické snímání je ideální pro celodenní snímání srdečního tepu nebo na běhy, kde nejsou zařazeny intervaly a fartleky.

Výhody:

Přesnost: Poskytuje maximální přesnost a konzistentnější čtení srdeční frekvence než optické snímače.
Rychlá odezva: Schopný detekovat rychlé změny v srdeční frekvenci.
Stabilita: Méně náchylný k rušení z vnějších zdrojů.

Nevýhody:

Pohodlí: Někteří lidé mohou považovat hrudní pás za nepohodlný, zejména během delších tréninkových běhů.
Nastavení: Vyžaduje párování s chytrým telefonem nebo hodinkami.
Estetika: Může být méně esteticky přijatelný pro některé uživatele.
Údržba: Elektrody na pásu mohou vyžadovat pravidelné čištění a je nutná výměna baterie.

Výhody

Pohodlí: Může být integrován do mnoha zařízení, např. chytrých hodinek, a není potřeba nosit hrudní pás.
Estetika: Často méně viditelný a nenápadný než hrudní pás.Snadná instalace: Obvykle není potřeba žádná další konfigurace nebo nastavení.
Bezdrátová technologie: Nemá kabely, které by mohly způsobit nepohodlí nebo zmatek.

Nevýhody:

Méně přesný a pomalejší odezva: Může být náchylný k nepřesnostem, zejména při vyšší intenzitě pohybu.
Spotřeba energie: Optické snímání může rychleji vyčerpat baterii zařízení.
Ovlivnění vnějšími faktory: Světlo a pohyb mohou ovlivnit čtení.

Závěr: Výběr podle osobních preferencí Volba mezi hrudním pásem a optickým snímačem by měla být založena na vašich osobních preferencích a požadavcích. Pokud hledáte nejvyšší možnou přesnost a nevadí vám nošení pásu, hrudní pás může být pro vás nejlepší volbou. Naopak, pokud preferujete pohodlí a multifunkčnost, mohou být pro vás vhodnější optické snímače integrované do chytrých hodinek nebo náramků. V konečném důsledku je důležité vybrat metodu, která nejlépe vyhovuje vašemu životnímu stylu a fitness cílům.

Magická hodnota 180: Benefity optimální kadence (B+premium)

Mluvíme o ní jako o „zlatém standardu“ běžecké kadence: 180 kroků za minutu. Toto číslo, popularizované běžeckým guru a jedním z nejlepších trenérů Jackem Danielsem, se stalo jakousi magickou hranicí, za níž se skrývá slib efektivnějšího, rychlejšího a bezpečnějšího běhu. Proč je tato konkrétní kadence tak oslavovaná? Podívejme se na benefity, které může nabídnout.

Snížení Rizika Zranění

Kadence 180 podporuje kratší, rychlejší kroky a menší dopad na klouby a svaly s každým krokem. Méně stresu a nárazu na klouby a svaly znamená snížení rizika opakujících se zranění, jako jsou například běžecké koleno a achilovky.

Zlepšení Efektivity

Kadence kolem 180 kroků za minutu umožňuje tělu efektivněji využít elastickou energii ve svalových šlachách a vazech. To vede k tomu, že méně energie je potřeba na každý krok, což může zlepšit celkovou vytrvalost a umožnit běžci udržet rychlejší tempo na delší vzdálenosti.

Lepší Běžecká Forma

Rychlejší kadence obvykle vede k lepšímu postavení těla a kompaktnějšímu pohybu. Běžci s vyšší kadencí mají tendenci mít svůj střed tělesné hmotnosti nad nohama, což snižuje nárazy a vede
k efektivnějšímu běhu.

Zateplená národní čelenka CZ

Original price was: 315,00Kč.Current price is: 220,00Kč. inc. TAX 220,00 ex. TAX

Tato funkční běžecká čelenka s dvojitou vrstvou je ideálním doplňkem pro váš běh. Její jedinečný design z vás udělá sebevědomé běžce a běžkyně. Čelenka je pro vás vyráběna na zakázku v České republice z  prodyšného materiálu s vysokou gramáží, díky kterému udrží vaše čelo a uši v naprostém komfortu v jakémkoliv počasí. Složení: 100% polyester

Skladem

SKU: BD09
Category: ,
Tags: ,

Flexibilita a Přizpůsobivost

Optimální kadence není nutně „jedna velikost pro všechny“. I když je 180 považováno za ideální, měli byste to brát jako východisko, nikoli jako nezvratnou normu. Někteří běžci mohou zjistit, že se cítí pohodlněji a běží efektivněji s kadencí někde mezi 170 a 190.

Závěrečné Myšlenky

Je důležité si uvědomit, že i když může být kadence 180 považována za optimální, není to nezbytně cíl, který by měl být dosažen za každou cenu. Je klíčové naslouchat svému tělu a postupovat tak, aby změny byly pro vás přirozené a udržitelné. Kadence 180 kroků za minutu je více než jen číslo; je to filozofie běhu, která zdůrazňuje harmonii, rovnováhu a udržitelnost. Tato magická číslovka je pozváním, abyste se znovu podívali na svůj styl běhu a přemýšleli, jak můžete běžet nejen rychleji, ale také moudřeji a s větším respektem ke svému tělu.

Pokračuj dál

Líbil se ti článek? Dej mu LIKE na FB nebo ho pošly dál. Podpoříš tím myšlenku Běžce+

Běh dle tepové frekvence 3. díl – Jak vypočítat maximální tepovou frekvenci?

Úvod

Maximální tepová frekvence (MTF) je klíčovým ukazatelem pro určení intenzity tréninku běžců. Tato hodnota, která se s věkem snižuje, slouží jako limit pro určení nejvyšší bezpečné zátěžové úrovně, při které může být kardiovaskulární systém efektivně trénován bez rizika přetížení. Přestože se MTF s věkem snižuje, může být správně využita k nastavení cílových tréninkových zón, které umožňují běžcům trénovat efektivně a bezpečně.

Trénink založený na procentuálním využití MTF pomáhá běžcům rozlišovat mezi nízkou, střední a vysokou intenzitou cvičení, což je zásadní pro rozvoj různých energetických systémů těla. Tato metoda tréninku umožňuje běžcům optimalizovat jejich výdrž, rychlost a celkovou výkonnost.

Poroozumění tomu, jak MTF ovlivňuje fyzický výkon, je důležité i pro sportovní lékaře a trenéry. Pomocí MTF mohou trenéřii lépe plánovat trénink, sledovat pokrok a přizpůsobovat tréninkové plány individuálním potřebám běžců. V kombinaci s pravidelným sledováním zdravotního stavu a fyzické kondice poskytuje MTF komplexní pohled na schopnosti a potřeby běžce, což je nezbytné pro dosažení optimálních výsledků a prevenci zranění.

Představte si to jako ovládací panel vašeho běžícího pásu. Maximální tepová frekvence (MHR) ukazuje nejvyšší intenzitu, kterou vaše srdce dosáhne za jednu minutu.

Tepové zóny jsou jako stupně rychlosti na běžeckém pásu. Každá zóna představuje určitou procentuální část MHR a odráží danou intenzitu tréninku. V nižších zónách jste ve vyšší aerobní zóně, kde spalujete tuky a budujete základní kondici. Ve vyšších zónách se pohybujete v anaerobní zóně, kde zlepšujete vytrvalost a zvyšuje se produkce energie.

Pokud neznáte svou MHR, nemůžete přesně určit své tepové zóny. A to je právě ten rozdíl mezi optimálním tréninkem a jen tak proběhnout pár kilometrů.

Zde však přichází otázka, jak přesně zjistit svoji MHR. Nejjednodušší, ale zároveň nejméně přesný způsob je vypočítat si ji podle věku pomocí vzorce 220 – věk. Avšak individuální rozdíly jsou velké, a proto je lepší spoléhat se na zpřesňující metody, které zohledňují další faktory.

Pro ty běžce, kteří berou běh vážně, je znalost MHR a rozdělení tepových zón zásadní. Správně nastavované zóny přinášejí větší přesnost tréninku, maximalizují výsledky a minimalizují zranění. Výkonnostní běžci využívají zátěžové testy, ve kterých měří své tepové frekvence při zvyšující se zátěži.

Pamatujte si, že znalost MHR a tepových zón je jako klíč, který vám otevírá dveře k dosažení vašich běžeckých cílů. Nechte své srdce vést cestu k úspěchu!

Metodu stanovení maximální tepové frekvence výpočtem

Výpočet maximální tepové frekvence, kterou považuji za nouzové a provizorní řešení. Své stanovisko zakládám na velké nepřesnosti, kterou tato metoda přináší. Používané vzorce totiž neberou v úvahu individuální fyzické limity, ale spoléhají se na průměry z tisíců měření, a to i přes veškerou pečlivost. Skutečnost je taková, že každý z nás má jedinečně velké srdce, které pulsuje svou vlastní intenzitou. Vypočítaná rovnice může stanovit nižší maximální tepovou frekvenci, ale u malého srdce může být skutečná hodnota vyšší, zatímco u velkého srdce mohou být hodnoty mnohem nižší.

I přesto, že uvedu několik vzorců, od nejjednodušších až po složitější, je důležité si uvědomit jejich omezení a nepřesnost. Výpočet MHR je jen hrubým odhadem a může poskytnout pouze orientační hodnotu. Větší přesnost vyžaduje individuální přístup a specializované měření.

Pro běžce, kteří se spoléhají na přesný trénink, je klíčové mít přesné a individuálně stanovené tepové zóny. To vyžaduje profesionální testy a měření prováděné odborníky. Pouze tak můžete získat přesné a spolehlivé informace o své maximální tepové frekvenci.

Nepřesnost výpočtu MHR může mít výrazný dopad na tréninkové výsledky. Spoléhání se na nepřesné údaje může vést k neúčinnému tréninku nebo zklamání z nedosažených cílů.

Pro dosažení co největší přesnosti je nejlepší konzultovat své tepové zóny s odborníkem, který vám poskytne individuální a přizpůsobené informace. Spoléhání se pouze na výpočet MHR by mohlo být zavádějící a neefektivní.

Zatímco jednoduché vzorce mohou poskytnout orientační hodnotu, přesnější výsledky a individuální přístup vyžadují spolupráci s profesionály. Nechte si přesně změřit svoji maximální tep

Nejpoužívanější vzorce pro výpočet MHR

a) Vzorec (220 – věk)

je jedním z nejznámějších a nejjednodušších vzorců pro výpočet maximální tepové frekvence. Jeho správnost je založena na předpokladu, že maximální tepová frekvence klesá se stárnutím. Přestože je tento vzorec velmi obecný a nepřesný pro každého jednotlivce, slouží jako základní orientační hodnota a je často používán v běžném tréninku.

b) Vzorec 206,9 – (0,67 x věk)

byl publikován v časopise Medicine & Science in Sports & Exercise. Autoři tohoto vzorce zdůvodňují jeho správností na základě rozsáhlého statistického výzkumu, který zahrnoval tisíce účastníků různého věku. Tento vzorec se snaží zohlednit individuální rozdíly mezi jednotlivci a nabídnout přesnější odhad maximální tepové frekvence.

c) Vzorec 217 − (0.85 × věk)

byl vyvinut v rámci výzkumu na University z Indiany. Jeho správnost je založena na analýze tepových frekvencí u různých věkových skupin. Autoři se zaměřili na vztah mezi věkem a změnami v tepové frekvenci a jejich výsledky naznačují, že tento vzorec poskytuje přesnější odhad MHR.

d) Vzorec 206.3 − (0.711 × věk)

pochází z výzkumu na University z Missouri. Jeho autorům šlo o to vytvořit vzorec, který by zahrnoval různé věkové skupiny a poskytl přesnější odhad MHR. Na základě analýzy dat získaných z různých sportovních disciplín a věkových skupin dospěli k tomuto konkrétnímu vzorci.

e) Vzorec 208 − (0.7 × věk),

známý jako Tanakova metoda, byl vyvinut japonským vědcem Dr. Izumi Tanakou. Autor zdůrazňuje, že tento vzorec je určen především pro průměrně fyzicky aktivní populaci a nemusí být ideální pro vrcholové sportovce. Výzkum, na kterém tento vzorec stojí, byl prováděn na japonských mužích a ženách různého věku.

f) Vzorec 202 − (0.55 × věk)

je specificky určen pro muže a byl navržen na základě analýzy tepových frekvencí u mužské populace. Autoři tohoto vzorce se zaměřili na zohlednění specifických fyziologických charakteristik mužského těla a věkových změn, které ovlivňují maximální tepovou frekvenci.

g) Vzorec 216 − (1.09 × věk)

je specificky určen pro ženy a byl vyvinut na základě výzkumu, který se zaměřil na tepové frekvence u ženské populace. Autoři tohoto vzorce zdůrazňují, že tepové frekvence u žen se mohou lišit od mužů kvůli biologickým a hormonálním rozdílům, a proto je třeba zohlednit tyto faktory při výpočtu MHR.

Je důležité si uvědomit, že každý z těchto vzorců má své vlastní omezení a nepřesnost. Autoři se snažili získat co nejpřesnější odhad maximální tepové frekvence pomocí statistických analýz a výzkumu. Nicméně, individuální rozdíly mezi jednotlivci a další faktory, jako je genetika, fyzická kondice a zdravotní stav, mohou ovlivnit skutečné hodnoty MHR.

Přesnost a použitelnost těchto vzorců je také ovlivněna kontextem jejich použití. Pro obecný trénink a orientační hodnoty mohou tyto vzorce poskytnout užitečné informace. Nicméně, pro vrcholové sportovce a profesionální trénink je nezbytné individuální měření a testování prováděné odborníky, které poskytne přesnější údaje o MHR a tepových zónách.

Porovnání vzorců se skutečnými hodnotami

Maximální tepová frekvence (MHR) je jedním z klíčových ukazatelů pro běžecký trénink a zlepšení kondice. Při výpočtu MHR se často používá několik různých vzorců, které se liší v přesnosti a výsledných hodnotách. Prozkoumejme tedy, jak se jednotlivé vzorce osvědčily při porovnání s reálnou hodnotou, která vyjadřuje hodnotu autora článku.

Pokud vezmeme v úvahu můj věk, který je 53 let, a pohlaví muž, provedeme výpočet MHR pomocí nejčastěji používaných vzorců:

a) (220 - 53) = 167 tepů za minutu
b) 206,9 - (0,67 * 53) = 172 tepů za minutu
c) 217 - (0,85 * 53) = 170 tepů za minutu
d) 206,3 - (0,711 * 53) = 168 tepů za minutu
e) 208 - (0,7 * 53) = 173 tepů za minutu
f) 202 - (0,55 * 53) = 174 tepů za minutu
g) 216 - (1,09 * 53) = 161 tepů za minutu

Pokusme se porovnat tyto výsledky s mojí skutečnou hodnotou maximální tepové frekvence, která je 182 tepů za minutu. Je zřejmé, že výpočetní vzorce poskytly odlišné výsledky od skutečně naměřené hodnoty. Tyto rozdíly mohou být způsobeny individuálními vlastnostmi a velikostí mého srdce, genetikou a dalšími faktory.

Z tohoto porovnání vyplývá, že žádný z těchto vzorců nedokázal přesně předpovědět skutečnou hodnotu mojí MHR. Na základě těchto výsledků se ukazuje, že pro dosažení co nejpřesnějšího výpočtu MHR je nejlepší přístup individuálního měření a testování prováděného odborníky. Tím získáš přesnější informace o tvé maximální tepové frekvenci a tepových zónách, které ti pomohou efektivnějšímu tréninku.

Z tohoto pohledu bych doporučil spíše konzultovat své tepové zóny s odborníkem a využít individuálního měření, než spoléhat na obecné vzorce. To ti umožní dosáhnout lepších výsledků a minimalizovat riziko zranění.

V následujících článcích se budeme dále věnovat tématu maximální tepové frekvence a přineseme ti užitečné informace o testech, které můžeš provést v terénu, abys získal přesnější hodnotu. Představíme ti různé metody a postupy, které ti umožní individuálně zjistit svou maximální tepovou frekvenci. Tyto testy mohou zahrnovat různé fyzické aktivity, jako je běh, cyklistika nebo intervalový trénink. Budeme se snažit přiblížit ti profesionální zátěžové testy a ukázat ti, jak snadno a s přesností si můžeš zjistit tuto důležitou hodnotu samostatně. Buď tedy připraven na další články, které ti pomohou lépe porozumět tvému srdci a optimalizovat svůj trénink.

Pokud jsi spokojen s obsahem a přeješ si i nadále bezplatný přístup budeme rádi pokud nás podpoříš a dáš článku na FB LIKE nebo ho budeš sdílet dál. Motivuje nás to v další práci. Děkujeme

Další díly seriálu běh dle tepové frekvence:

Navštivte náše sociální sítě