Sign in

close
Create an Account

Shopping cart

close

Letní výzva pro srdcaře je běžecký charitativní projekt, který již 6. rokem pomáhá těm, ke kterým osud nebyl zrovna vlídný. Od prvního ročníku, tento projekt pomohl přispět na domácí kladku pro hendikepovanou Markétku, která do dnes pomáhá jejím rodičům s její lepší manipulací po celém bytě, na výcvik asistenčního psa nebo na rehabilitační pobyt Hynečka Skůry. Až do letošního ročníku byly do projektu vybrané vždy děti nebo dospívající. Letos byl ale vybrán 30 letý Honza Kavalír. Honza je 30 letý muž – jehož celoživotní vášní byl sport. Dokonce o něm i dlouhá léta psal do časopisu Muscle a Fitness. Jenže před 3 lety mu do života vstoupila ALS, což je smrtelné progresivní neurodegenerativní onemocnění postihující nervové buňky v mozku a míše. Ty pak napadají motorické neurony, svaly atrofují a člověk postupně ztrácí schopnost ovládat své pohyby. Za tím, že jeho příběh pomalu vchází ve známost, stojí jeho přítelkyně Martina Bucková, se kterou se seznámil jen chvíli před tím, než se tuto diagnózu dozvěděl. Nutno dodat, že síla, se kterou se do nelítostného boje pustili, je z pohledu zdravého člověka omračující. Zkuste si každý z vás představit, jaké plány jste měli nebo máte ve třiceti letech a porovnejte s tím, co musí Honza s Maťou zažívat. Použiji zde klišé, když napíšu, že jejich příběh je jako z románu. Jen ne z toho amerického. 

Honzo, mohl bys nám říct, jak jsi se dozvěděl o své diagnóze a jak něco takového vůbec člověk dokáže přijmout? 

Před třemi lety jsem se vrátil
z Ameriky, kde jsem byl jako novinář na největší soutěži kulturistiky Mr. Olympia. A jak to tak u nás sportovců bývá, nečekal jsem a ihned po návratu jsem vyrazil do posilovny, která byla mým druhým domovem. Jenže jsem zjistil, že něco není
v pořádku. Před svým odjezdem jsem naprosto suverénně zvedal 50 kg po 12 opakovaních s jednoručkami nad hlavu. Nyní však levá ruka nechtěla zvednout ani 22 kg. Po 12 minutách jsem se převlíkl a šel domů s tím, že se objednám k ortopedovi. Následoval komplikovaný proces, ve kterém si mě lékaři přehazovali jako horký brambor. Postupně se povedlo vyřadit všechny diagnózy, za které jsem se vlastně modlil, ať už to byl skřípnutý nerv nebo vyhřezlá plotýnka. A pak přišlo finální stanovisko lékařů: ALS. Tehdy jsem si jen pomyslel: „Sakra, doufám, že se to nebude zhoršovat a zůstanu jen u slabé levé ruky.“

 Jsi sportovec zvyklý na denní dřinu ve fitku, jak se po té diagnóze změnil tvůj život? Byl to obrat
o 180°nebo to šlo vše postupně? 

Život se mi změnil už ten den, kdy jsem byl naposledy v posilovně. Tehdy jsem si řekl, že nebudu posilovat do té doby, dokud nebudu úplně zdravý. Podle mě totiž trénink, který nejde dlouhodobě odtrénovat naplno, nemá žádný význam. Priorita bylo a mělo by být zdraví. Jenže po
3 měsících pauzy bylo naprosto jasné, že to už nepůjde. Můj život to tedy změnilo hned a každý den je horší a horší. Těch dnu s touto nemocí uplynulo už skoro 1000 a změny přichází stále. 

Naprosto ti rozumím. Jak to tedy zvládáš nyní a sportuješ vůbec? Jak případně takový trénink, můžeme-li to tak nazývat, vypadá? 

Celou dobu to zvládám stejně. Intenzivním studiem této nemoci jsem zjistil, co je tahle nemoc zač, jaké jsou možnosti. Jestli existuje nějaká léčba, klidně i neoficiální. Ale na to člověk nemůže myslet. 

A můj trénink? V létě 2018 jsem trénoval naposledy. Chodil jsem běhat, abych pomohl Matě. Po dvou měsících jsem byl na její úrovní, ale moje hmotnost klesla z 99 kg na 90 km. A to je při této diagnóze problém. My s ALS hubnout nesmíme. Od té doby není sportovní aktivita součástí mého života, alespoň v tom významu, jak ji v tomto časopise vnímáte. A je to sakra na nic. 

Jenže nemůžu s tím nic udělat, a tak se tím nehodlám trápit. Bylo by to stejně zbytečné, akorát bych se tím zatěžoval. 

Ale abych nebyl takový pesimista, přeci jen poslední dobou chodím
k Davidu Bartalošovi na pohybové tréninky. Jmenuje se to Functional Patterns Movement. Ty mi pomáhají k tomu, abych si udržel co nejdéle funkční svalový základ. 

Kde bereš sílu na celý tento boj? 

na boj? Stále slyším, že jsem prý nějaký bojovník. Nejsem. Neberu si žádnou sílu na boj. Žiju a žít chci. Miluju sci-fi. A vždy byl můj cíl dožít se 300 let. Na tom se nic nemění
a myslím to smrtelně vážně. Tím spíš, když mám, s kým žít a s kým se dělit o zážitky. 

Honzo, ty kromě vlastního trénování pomáháš s tréninky i ostatním. V čem přesně jim pomáháš a zvládáš to? 

Trénuji lidi na dálku – dnešními slovy koučuji on-line. To zvládnu úplně bez problému. Vymýšlet tréninky
a jídelníčky naštěstí stále dokážu. Ale vybírám si. 

Potencionálního klienta poznám na základě našeho rozhovoru vyplněného dotazníku, který každému posílám. Na základě těchto dvou faktorů usoudím, jestli se klient vůbec ke spolupráci hodí. Ze své zkušenosti už vím, že se k tomu rozhodně nehodí lidé bez sportovní minulosti nebo dívky, které si prochází poruchou příjmu potravy. Pokud usoudím, že těm lidem mohu pomoci, tak společně sestavíme plán, který zahrnuje velmi pestrý trénink – posilovna, aerobní aktivity jako jsou kolo, běh, kolečkové brusle nebo plavání), výživu a moje doporučení týkající se imunity, spánku, regenerace nebo zvládání stresu. Součástí takového plánu jsou i pravidelné konzultaci, při kterých si plán upravujeme tak, abychom dosáhli nejdříve krátkodobých a později
i dlouhodobých cílů. Prostě jako u všeho, i tady je to o komunikaci. 

Změnil se během nemoci nějak tvůj pohled na trénování nebo přístupu k němu? 

Vůbec. Co se změnilo, je to, že 90% mých klientů tvoří ženy, a já musím řešit právě takové věci, jako je návrat menstruace, kterou třeba několik let neměly. Několik let devastovaly svá těla a tréninky byly o tom, dělat nesouvisle co nejvíc aktivit. K tomu životní styl plný stresu a denní příjem kolem 800 kcal denně. Proto pořád všem opakuji, že zdraví mých klientů musí být na prvním místě. 

Mimochodem, víte, že absence menstruace se u vytrvalkyň vůbec neřeší?!? Upřímně doufám, že se to
v dalších letech změní, protože… no… jde tu o zdraví. 

Jsem ráda, že jsme se dostali i k běhu. Zařazuješ běh i do tréninku svých svěřenců? 

Během korona – paniky, kdy byl zákaz trénování v posilovně, jsem běh využíval ze všeho nejvíc. Tvrdé intervalové tréninky, sprinty, ať už na dráze nebo v kopcích, dokážou s tělem zázraky. Podívejte se na sprinterky napříč tratěmi od 100 do 400 m. Tyhle holky mají brutální zadečky, úžasně tvarované hamstringy a tak akorát narostlé kvadricepsy. Sprinty jsem dělával i já sám, a proto je do tréninku zařazuji moc rád. Dlouhé běhy jsou jako doplněk fajn, ale jako aerobní aktivitu preferuji i svých klientů spíše turistiku, nebo prostě sporty v přírodě a s přáteli – fotbal, volejbal nebo odpoledne u vody. 

Jak už jsem psala, jsi dlouholetým redaktorem časopisu o fitness a my spolu děláme rozhovor do časopisu o běhání. Dokážeš pojmenovat, jaké největší chyby dělají obě skupiny při tréninku? 

Jasně, je to jednoduchý. Pokud někdo nemá opravdu dobré kritické myšlení, nedokáže se naučit z knih a studií, tak z 99% bude trénovat špatně. 99% lidí, které jsem kdy viděl trénovat
v posilovně, trénuje špatně. 

A stejně tak je to u běžců. Holky, které se zaseknou na insta fotkách
z jejich dlouhých běhů a soustředí se jen na vytrvalost, nikoliv na techniku běhu, práci paží, pozici trupu nebo prodloužení kroku, nezařazují intervaly nebo běhy v různých intenzitách, ty se v životě nikam neposunou. 

Fakt je jednoduchý. Lidé prostě trénují špatně a se špatným tréninkem se nikdy nedostaneš tam, kde můžeš doopravdy být. 

Vím, že jsi chvíli trénoval i svou přítelkyni Martinu. Jaké to je trénovat takhle blízkého člověka? 

Já bych neřekl, že jsem někdy Maťu trénoval. Ona je totiž příklad někoho, komu bych jako trenér řekl „ne“, nehodíš se na trénování se mnou. Nikdy mě totiž neposlouchala déle jak týden a pokud jde o stravu, tak to neposlouchá vůbec. Ale je to moje láska a navíc spolu žijeme. Když se ale pak zeptá, samozřejmě jí odpovím. To, co s těmi informacemi ne/udělá, je na ní. Ale jak říkám, ona si moje rady k srdci bohužel moc nebere. 

Takže jaké to je? Nejhorší. Holky, které jsem v životě neviděl, ve mně mají větší důvěru a mají ze mě větší respekt. Proto jim mohu pomoci dosáhnout opravdových výsledků. Dokud Maťa nezmění přístup, nejsem schopný ji nijak pomoci v plnění jejích sportovních cílů. Miluju být jejím přítelem, a tak nepotřebuji být
i jejím trenérem. 

S Maťou tvoříte pár 3 roky. Začali jste spolu chodit jen o chvíli dřív, než ti byla diagnostikována ALS. Ale již od začátku se k tomu stavíte úplně jinak. Ty jsi takový tichý bojovní, člověk by řekl až bez emocí. Maťa je naopak urputná lvice, která by pro tebe udělala první i poslední. Proč nechceš, aby se o tvém příběhu vědělo víc? Máš pocit, že to nikoho nezajímá nebo nechceš, aby tě někdo litoval? Vždyť medializace těchto příběhu už mnoha lidem pomohla? 

Protože je to můj příběh, můj život a hlavně moje zdraví. V tuhle chvíli neexistuje žádný lék, který by mě vyléčil. Je mi úplně jedno, jestli mě někdo lituje nebo ne, nebo jestli to někoho zajímá, jak dlouho budu žít
a jaký život budu mít s Maťou. Tohle je o tom, jak se moje genetika
a imunita popasuje s tímhle nerovným bojem. Všechno ostatní je navíc. Bonus. A já ten čas, který mám, chci věnovat Matě, která pro mě znamená úplně všechno. Nechci o tom víc psát ani mluvit. Chci žít svůj život, jak nejlépe umím se ženou, která je mým smyslem života. Já nikomu tím, že
o tom budu mluvit, nedám lék. Myslím, že ani tímhle nikoho neinspiruju a ani nemám pocit, že ty řeči by někomu pomohly. Navíc tím, že bych o tom mluvil, bych se okrádal o čas, který mohu věnovat mé lásce. A to nechci. Je to jedna z mála věcí, které mohu stále ještě ovlivnit. Takových věcí už totiž tolik není. 

Když už jsi nakousl otázku možností a věcí, které můžeš ovlivnit, zeptám se. Tvůj stav se poslední týdny zhoršil a v mnoha ohledech přestáváš být soběstačný. Můžeš pro představu popsat, jaké jednoduché úkony už sám nezvládneš? A zvládáte vše zatím sami s Maťou, nebo už vám chodí někdo pomáhat? 

Kde začít: nevyčistím si zuby, nedokážu použít toaletní papír. Naštěstí se dokážu ještě stále osprchovat, ale je to adrenalin. Dva roky nemůžu psát perem a ani si nerozstřihnu sáček s rýží. Ruce se mi začnou klepat dřív, než si uvařím kuřecí maso na pánvi. To, že ho nerozkrájím syrové ani uvařené, nemá smysl zmiňovat. Obleču se za 10 minut, ale sebere mi to veškerou energii. Nezapojím si notebook k síti. Mám pokračovat? 

Nedokážu psát prsty, proto píšu hlasem. Nemůžu jít sám ven, protože hrozí obrovské riziko pádu, kterému nedokážu nijak zabránit.
I to způsobuje tahle nemoc. Poslední 3 pády byly zlé a krvavé. Nevezmu do ruky naší želvu. Jejích 130 g jsou na mě už těžké. S velkou únavou si odnesu talíř do pokoje, ale používání lžíce nebo vidličky je těžší a těžší. Prostě ruce slábnou. 

Řekl bych, že tohle je pro představu až až. Než dokončím tenhle rozhovor, tak si jdu na chvíli lehnout do postele. Ale Maťa mě musí přikrýt, to už sám nezvládnu.  

Veškerá tvá slova se vždy vrací k Matě. Jak moc je ona pro tebe
v těchto chvílích důležitá? Ve vašem posledním podcastu otevřeně mluvíte o tom, že ona to zvládá hůř než Ty? 

Kdyby nebyla Maťa, tak už tu nejsem. Přeberte si to, jak chcete. Tak moc důležitá je. A ano, zlvádá to mnohem hůř, ale protože se bojí a musí to celé sledovat. Nedokážu si představit, jaké to pro ní je. Každopádně jsem rád, že to není naopak. 

Nedávno jste se vrátili z dovolené v Řecku. Co je na cestování nyní nejtěžší? 

To, že jsou věci, které prostě nemůžu dělat. Nemůžu jít po schodech, nemůžu jít někam sám a kvůli tomu tam nemůže ani Maťa. Jsem na ní závislý, ale tím omezuju jí. To je pro mě ta největší bolest. Také to, že je prostě tolik míst, na které se už nikdy v životě nepodívám, protože mi to tělo nedovolí. Paradoxní je, že moje tělo bylo mou největší výsadou. Rychlost, síla, obratnost, koordinace, dynamika. Pokud to bylo v lidských možnostech, tak jsem věděl, že to dokážu. Tohle všechno je pryč. 

Honzo, mám na tebe poslední otázku a vím, že nebude jednoduché odpovědět. Ale zkus to, protože by to mohlo motivovat lidi, kteří stále váhají, jestli se do Letní výzvy pro srdcaře přidat. Prozradíš mi, kam by ses rád podíval, kdyby to ještě šlo? 

Hmmm, jak na tuhle otázku odpovědět? Tahle nemoc mi již sebrala všechny moje vášně. I věci, pro které jsem se mohl nadchnout. Zůstala jen Maťa a právě to cestování, i přes to, že je to každý týden složitější. Pokud bych měl ale jmenovat jen jedno místo, nedokážu jmenovat žádné. Podstatné je pro mě to „s kým“. 

Ale když dostanu šanci říct, na jaká místa bych se ještě mohl
i přes všechny potíže podívat a není vyžadováno očkování, které není s mou diagnózou slučitelné, mým přáním je vidět pyramidy
v Egyptě, Saudskou Arábii a kéž bych mohl vidět Irán, Pakistán, vrátit se na západní pobřeží Kanady nebo do Izraele s Jordánem. Rád bych navštívil Sokotru, Singapur, Šanghaj, Japonsko, Krétu, Instanbul, Alžírsko, Maroko. Je toho strašně moc. Ale mnohem víc je míst, která už nenavštívím. A tak moc rád bych je zažil a ukázal Matě. 

Rádi byste i vy podpořili tento projekt a pomohli tak Honzovi aspoň částečně splnit jeho sny? Zapojte se na stránkách www.jedenmesicbezce.cz do Letní výzvy pro srdcaře 2020. 

BĚŽEC TEAM

BĚŽEC TEAM

Články označené tímto autorem jsme pro vás peložili a následně poupravili ze zahraničního zdroje. V pípadě, že u původního zdroje byl uveden zdroj, uvádíme ho na konci článku.
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO
Share on facebook
Share on whatsapp
Share on email

Dlouho očekávaný časopis Běžec+ je zde. Předělali jsme design a hlavně zajistili skvělý obsah. Získali jsme ty nejlepší kolegy jaké lze v běžeckém světě potkat. Ale především vám dáme časopis v elektronické podobě zadarmo. Pokud chceš dostat časopis hned jak ho doděláme ZAREGISTRUJ se k odběru časopisu právě teď.

Kup si aktuální číslo časopisu Běžec+

95 kč

Koupí časopisu podpoříš Fond ohrožených dětí – Klokánek 25 Kč

Tištěná verze je opravdu exkluzivní. Obálka 250g křída mat a vnitřek 115 g křída mat spolu s formátem B5 nás řadí mezi nejkvalitnější časopisy na trhu co se technických parametrů týká. O těch obsahových nepochybujeme. Pouze v tištěné verzi budeme uvádět slevové kupony našich partnerů, které vám ušetří tisíce korun. Co třeba Adidas nebo Reebok od LionSport se slevou 30% nebo náš běžecký dres se slevou 20%? Protože chcemena Klokánka letos vybrat 250.000 Kč rozhodli jsme se věnovat z každého kusového prodeje časopisu Běžec+ 25 Kč ve prospěch Fondu ohrožených dětí – Klokánka.

Startovní balíček Blondýnka proti všem pro Klokánka

Scroll To Top Sidebar
Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Prohlížením tohoto webu souhlasíte s naším používáním souborů cookie.