Sign in

close
Create an Account

Shopping cart

close
BĚŽEC TEAM

BĚŽEC TEAM

Články označené tímto autorem jsme pro vás peložili a následně poupravili ze zahraničního zdroje. V pípadě, že u původního zdroje byl uveden zdroj, uvádíme ho na konci článku.

Mr. Run Sebastian „Seb“ Coe

Výjimečný talent s přístupem k tréninku, který rozhodně připomínal „našeho“ Emila Zátopka. A také muž, na kterého nyní světová atletika spoléhá jako na někoho, kdo očistí její jméno od dopingových skandálů. To je Sebastian Coe (63). Bývalý britský mílař, několikanásobný světový šampion a olympijský vítěz nyní stojí v čele světové atletické federace IAAF. A s tím vymetáním špíny pod kobercem a vyklízením kostlivců ze skříně začal hned první den, kdy přišel do práce.

Sebastian Coe, kterému přátelé a vlastně celá Británie (která svého hrdinu samozřejmě miluje) neřekne jinak než „Seb“, je pořadí šestým předsedou Světové atletické federace. A protože federace existuje přes sto let, asi si lze snadno představit, jak úporně se jeho předchůdci teplého místečka drželi. 

On nevypadá, že by byl ze stejného těsta. Spíš působí jako ze železa, za očištěním atletiky se žene se stejnou úporností, s jakou trénoval v kopcích kolem Sheffieldu, a pak na dráze ničil soupeře – včetně svého největšího sportovního rivala Steva Ovetta. 

Když byl zvolen do čela IAAF poprvé – v srpnu 2015 (nyní už tedy absolvuje druhé volební období), psal se srpen 2015. Coe porazil v hlasování bývalého skokana o tyči Sergeje Bubku poměrem hlasů 115 ku 92. Večer napsal na svůj Twitterový účet: „Tvrdá práce začíná.“

Válečník proti dopinku
Bez velké nadsázky… Vstoupil do Augiášova chlíva, atletika se potýkala s obrovskými dopingovými skandály a její štít byl všechno, jen ne čistý. Jedna z reakcí na jeho zvolení však hovoří za vše: „Jsem si jistý, že jestli někdo dokáže pronásledovat podvodníky až na kraj světa, je to Seb,“ řekl tehdy předseda britského atletického svazu Ed Warner. 

Po pěti letech práce se dá říct, že Coe, který na začátku svého působení slíbil vedle boje proti dopingu řadu reforem, zatraktivnění atletiky a modernizaci sportu, rozhodně nezahálí. „V mém životě nebyl úkol, na který jsem byl lépe připraven. Nezklamu důvěru a cítím svoji misi jako poslání. Nejkrásnějších dnů mého života bylo pět. Čtyři, když se mi narodily moje krásné děti a pátý, když jsem dostal příležitost změnit k lepšímu sport, který mi toho tolik dal a který miluji. Vlastně si nepamatuji den, kdy bych otevíral oči bez vědomí, že atletika tak nebo onak ten den ovlivní. Platilo to, když jsem byl závodníkem a platí to i dnes, když pracuji ve své administrativní funkci“ 

Že to myslí vážně, to bylo jasné hned. Odmítl sto dnů hájení, že není čas ztrácet čas. Okamžitě zrušil nájem hříšně draného apartmá v hotelu, které si jeho předchůdce držel po celý rok, nařídil audit… A netrvalo dlouho, než sám zažil opravdu perné chvilky. 

Hned v následujícím roce – 2016 – čelil obvinění, že se dostal do čela federace díky „nákupu“ hlasů u afrických delegátů, ruská vytrvalkyně Lilija Šobuchová ho zpětně obvinila, že se podílel na ututlání dopingového skandálu. Coe všechna obvinění odmítl a kauzy ustál. 

Sympatické je i to, že když už nějaký malér opravdu přijde, rozhodně se nedá říct, že by jej tutlal. Například uznal, že Rada IAAF, jejímž je dlouholetým členem, měla vědět více o korupci v nejvyšších sférách atletiky. Raegoval tak na část zprávy Světové antidopingové agentury WADA, podle které IAAF zcela selhala v boji s dopingem. 

„Zavedli jsem v Radě takový systém, aby se můj nástupce nikdy nedostal do pozice, kdy její členové nevědí o každodenním fungování celé organizace,“ řekl a – jak je pro něj příznačné – hned podnikl kroky, aby se tak opravdu stalo. 

Počíná si tak razantně, že jeho druhá volba v roce 2019 už byla jednomyslná (203 hlasů). Mezi hlavní úkoly na další čtyřleté období patří úprava kalendáře závodů, pořádání jednodenních mítingů a změna role manažerů a agentur. Vedle toho, že dál „jde“ po dopingu, samozřejmě. „Veřejnost, atleti, sponzoři i média nás nakonec budou soudit podle toho, jaké změny uděláme, jak se k věcem postavíme. Co nejrychleji musíme vstřebávat vše, co se bude ukazovat jako naše slabost. Nemůžeme prosit o důvěru, musíme si ji zasloužit. Je to běh na dlouhou trať – můžeme zavádět změny, můžeme je dělat rychle, ale nějaký čas potrvá, než se nám podaří změnit všeobecné povědomí,“ tvrdí. „Musíme se s tím poprat, protože sport je vzácný. Je to univerzální řeč, která spojuje národy a staví mosty mezi lidmi rychleji než cokoliv jiného.“

Pracuje deset hodin denně, dovolenou některé roky úplně vynechává, maximálně si občas zajde zahrát svůj milovaný kriket nebo si večer pustí milovaný jazz. Počíná si se stejnou urputností, s jakou si nakládal tréninkové dávky. Když se podíváte na YouTube na velmi působivý dokument „Born to run“ zjistíte, že Sebastian Coe se nastavením myšlení skutečně velmi blížil touze Emila Zátopka vítězit. 

Ačkoliv porovnávat podmínky k tréninku u těchto dvou běžců samozřejmě nejde, spojovala je ochota sebedestrukčním způsobem posouvat svoje vlastní limity. Jít až na dřeň. „Po celou dobu kariéry bylo mým cílem se posouvat. Chtěl jsem být lepším atletem, než jsem v danou chvíli byl. Lepším zítra, za další týden, za měsíc, za rok. Medaile byly jen odměnou za dosažení mých cílů.“

Lovec medailí
A že jich posbíral požehnaně. Vítězil na středních tratích, dvakrát vyhrál olympiádu v roce 1980 v Moskvě a o čtyři roky později v Los Angeles na trati 1500 metrů. Stal se mimo jiné také evropským šampionem z roku 1986 na trati 800 metrů a během své sportovní kariéry vytvořil celkem osm nových světových rekordů. Tři za sebou v průběhu pouhých 41 dnů, což se zatím nikomu nepodařilo zopakovat. „Věděl jsem ale, že světové rekordy má člověk vlastně jen půjčené. Že přijde den, kdy o ně přijdu a budou patřit dalším.“ 

Vytáhlý sympatický chlapec začal běhat už za základní škole v Leedsu. „Když žijete v Leedsu a jmenujete se Sebastian, je potřeba, abyste se buď naučili prát nebo běhali rychle,“ žertuje. 

Brzy bylo jasné, že je lepší než ostatní. Mnohem lepší. Zprvu ho trénoval otec a ten ho také dovedl k prvním úspěchům. Všichni ostatní trenéři, kteří s ním spolupracovali se shodli na jednom: Nikdy jsem neviděl nikoho trénovat tolik, jako on. Limity si nastavoval a posouval sám, překonával i velké svízele jakou bylo například onemocnění toxoplazmózou, které mu zničilo prakticky celou jednu sezónu. Když na trati 800 metrů prohrál se svým největším rivalem Stevem Ovettem, kamery viděly i jeho slzy. 

„Miloval jsem běhání a vždycky budu atletice vděčný za to, kam nasměrovala můj život.“ 

A co dál?
Po skončení aktivní kariéry ve 34 letech působil v politice, komentoval jako expert řadu významných závodů pro britská média, působil v IAAF a blížil se obrovskému úkolu: zvládnout ve funkci předsedy organizačního výboru Letní olympijské hry v Londýně 2012. 

„Uspořádat olympiádu je tou nějštěší a nejkomplikovanější výzvou, před kterou může jakékoliv město za normálních okolností stanout. Každý den, každou hodinu, každou minutu přicházejí další úkoly,“ vysvětloval na jedné z tiskových konferencí před olympiádou a pracoval ještě víc, než kdy dřív. Uspěl a dnes říká, že všechno to, co se naučil, dnes a denně používá k tomu, aby očistil jméno atletiky a pomohl jí získat zpět ztracenou důvěru. Velmi mnoho lidí si myslí, že pokud to někdo na světě dokáže, tak ON.

BĚŽEC TEAM

BĚŽEC TEAM

Články označené tímto autorem jsme pro vás peložili a následně poupravili ze zahraničního zdroje. V pípadě, že u původního zdroje byl uveden zdroj, uvádíme ho na konci článku.
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO
Share on facebook
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Kup si aktuální číslo časopisu BĚŽEC+

95 Kč

  • cena včetně poštovného
  • ON LINE verze aktuálního čísla
Scroll To Top Sidebar
Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Prohlížením tohoto webu souhlasíte s naším používáním souborů cookie.