Sign in

close
Create an Account

Shopping cart

close
Stepan Horak

Stepan Horak

Z bývalého šatníku nosím jen ponožky

Ještě před dvěma lety Dana oblékala velikost 52. Když jde dnes do obchodu, vybírá mezi kousky velikosti 38. Takové, jaké vlastně ještě nikdy ve svém životě nemohla nosit. Čtyřnásobná maminka shodila šedesát kilogramů – takže vlastně ze sebe sundala jednoho dalšího celého člověka – a běh jí v tom byl velkým pomocníkem.

Zlomový okamžik, který ji přiměl se svým životem něco udělat, si pamatuje přesně. „Podívala jsem se na fotku z oslavy maminčiných šedesátin a měla jsem pocit, že se dívám na někoho cizího. Říkala jsem si, že to přece nemůžu být já.“ Ale byla. Čtyři těhotenství, kolotoč kolem rodiny a práce, mlsný jazýček… Když se to všechno sešlo dohromady, byla sympatická tmavovláska s průzračnýma modrýma očima jako kulička. „Neměla jsem se vůbec ráda, nedívala jsem se na sebe do zrcadla, ani se mi nechtělo se hezky strojit – protože co na sebe seženete, když máte velikost 52?“ Popisuje pocity, které se s těmi dnešními snad ani nedají srovnávat. Ve svém šatníku po dvou a půl letech musela vyměnit úplně všechno včetně spodního prádla a některých vahou rozšlápnutých bot. Zůstaly jen ponožky. „Fyzická přitažlivost je jedna věc, každá žena přece chce být hezká a když vypadá jako mrož, na náladě a sebevědomí jí to nepřidá. Takže ruku v ruce s tím jde pošramocená psychika. Nemáte dobrou náladu, nemáte energii podniknout s dětmi něco zábavného nebo akčního a co je nejhorší, přidají se zdravotní problémy.“ Zjednodušeně řečeno, unést samu sebe, to byla pro Danu velká práce. Bolely jí nohy, záda… „Pracovala jsem jako předák na farmě, k mojí práci patřily pravidelné obchůzky a vzpomínám si, jak jsem je kolikrát skoro nemohla zvládnout.“

Ale pak přišla ta chvíle, kdy se Dana rozhodla se svým životem něco udělat. „Jsem už takový typ, který když se do něčeho pustí, nerad se vzdává,“ usmívá se. Po konzultaci s výživovou poradkyní změnila jídelníček, ale žádné přesné návody a denní rozpisy potravin po ní nechtějte. „Lépe řečeno chtít můžete, ale já je nemám. Celkově jsem změnila stravování, ale nepatřím k lidem, kteří by ujížděli na zdravé výživě, vážili každou porci a nebo si vyčítali, když si dají čtvereček hořké čokolády. Spíš se dá říct, že jsem najela na rozumnou zdravou stravu, která je vyvážená a vyškrtla ze svého stravování takové ty dřívější hříchy, které mě nakonec dovedly tam, kam dovedly.“ Dana také nedá dopustit na proteiny, kterými vyrovnává fyzickou zátěž po běhání a dalším cvičení, kterému se věnuje, aby zpevnila svaly. „Nebylo to nic lehkého a moje postava není dokonalá, ale naštěstí mám dobré geny a kůži pružnou, takže se mi podařilo všechnu přebytečnou kůži zatáhnout cvičením. To mám opravdu kliku, že moje tělo takto reaguje – bylo to tak i po všech porodech. Rozhodně jsem nechtěla jít na žádnou operaci, ze které by ze mě odstraňovali přebytečnou kůži. To radši pořádně zaberu v tělocvičně a ty peníze nechám dětem.“

Když vážíte moc kilogramů, není to s běháním tak jednoduché. „Kdybych se rozběhla hned naráz, už bych s vámi možná vůbec nemluvila,“ žertuje Dana. Začala, stejně jako mnoho lidí s velkou nadváhou nejprve chodit. „Neřešila jsem, jestli mám stylové oblečení nebo obuv. Prostě jsem zavázala tkaničky na botách, co jsem měla doma, a vyrazila.“ Chůze byla základním kamenem prvních úspěchů. Dana chodila v práci, ve volném čase, doma… „Denně jsem udělala 44 tisíc kroků. Což je tedy opravdu hodně… Myslím, že kdo nemá možnost chodit v práci, jen těžko se na takové číslo dostane.“ 

Na změnu k lepšímu a zkrásnění někdy partneři reagují paradoxně. Přejí si mít toho druhého „jako dřív“, protože se náhle cítí nejistí. To ale není Danin případ. Partner ji od začátku ve všem podpořil. „Rodina byla a je úžasná. Fandí mi všichni včetně dětí. Je hezké vědět, že za vámi někdo stojí.“

A vidět reakce okolí, to je taky velká radost. Dana žije v malé vesnici v Dolánkách nad Ohří nedaleko Litoměřic. Místním, kteří ji mají za pohodovou ženskou a smíška, který nezkazí žádnou legraci, samozřejmě velká proměna neušla. „Jejich hezké reakce mě motivovaly, když jsem měla krize. A ty přišly hlavně na začátku, než se všechno pohnulo směrem k lepšímu. Překonat úvodní úskalí, kdy vás všechno bolí, nemáte žádnou kondičku, honí vás chutě a tak dále, kdy dřete a není to na vás zatím vidět, to je opravdu těžké. Proto bych každému, kdo se do toho právě pustil, ráda popřála hodně sil a pevnou vůli. Proto jsem taky vyprávěla svůj příběh. Ani ne tak, abych se pochlubila, ale jako inspiraci. Jsem moc ráda, že jsem ve skupině, protože takovou koncentraci vzájemné motivace jsem zatím nikde jinde nenašla.“

Veselé sympatické a hlavně odhodlané Daně změnil celý život, ale neklaplo by to, kdyby ona nezměnila sebe zevnitř. „Chodím běhat, cvičím, snažím se nepolevit. A jedno vím jistě. Tuhle šanci na lepší život, kterou jsem si sama vybojovala, už nepustím.“

Stepan Horak

Stepan Horak

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO
Share on facebook
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Kup si aktuální číslo časopisu BĚŽEC+

95 Kč

  • cena včetně poštovného
  • ON LINE verze aktuálního čísla
Scroll To Top Sidebar
Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Prohlížením tohoto webu souhlasíte s naším používáním souborů cookie.