Sign in

close
Create an Account

Shopping cart

close
Stepan Horak

Stepan Horak

Od 100m k maratonu

Do svých 30 let jsem byla nechutná kariéristka, co pracovala 12 hodin denně, obědvala cigáro a kafe na benzince, sport byl pro mě sprosté slovo a ztráta času, a myslela jsem si, že když polevím v práci, zhroutí se beze mě svět. Naštěstí jsem v té době potkala svého budoucího muže, který mi vysvětlil, že nezhroutí, a že mít třeba rodinu a děti by mohlo být fajn. Protože jsem maximalista, tak jsem to vzala zgruntu a během 5 let porodila tři děti.

Tím se mi otočil život o 360 stupňů. Z člověka, který byl zvyklý lítat po světě, vydělávat velké peníze (bohužel ne sobě, ale korporátu), se stala tlustá mamina, která znala jen plíny, unudlený nosy a křik. Byl to pro mě fakt nápor na nervy. Dodnes blahořečím svého muže, že se se mnou nerozvedl, protože jsem musela být příšerná. Unavená, tlustá, nevyspaná.

Přesně si pamatuju, kdy se stal ten zlom. Byl říjen, večer. Doma jsem měla sestavu půlroční mimino, 2 a 4 leťáci. Bylo hnusně, děti nachlazený, protivný. Viděla jsem, že musím něco udělat, nebo skočím z okna, nebo z něj vyšoupnu ty děti. Ještě jsem kojila, takže jsem měla tak hodinku času. Uvařila jsem večeři, nakojila mimino, v sedm večer, když manžel přišel domů, jsem mu mezi dveřmi šoupla děti a vyběhla….Byl to úžasný pocit….který trval přesně 100 metrů. Pak jsem se zhroutila. Fyzička na bodu nula, plíce jsem hledala asi pět minut.

Nadávala jsem si, že mi přece ani tak nešlo o sport, jako o únik, a že kdybych si koupila flašku vína a sedla na lavičku, tak by to mělo stejný efekt. Naštěstí bylo tak hnusně, že se sedět na lavičce nedalo, a tak mi nezbylo nic jiného, než vytrvat (takže vlastně díky počasí je ze mě dneska běžec a ne alkoholik). Naštěstí mě manžel podporoval a každý večer mě hnal ven. Šlo to samozřejmě pomalu. Do teď si pamatuju, jak mě v noci budila bolest nohou. Ale ten psychický přínos byl pro mě tak velký, že jsem vydržela.

V dubnu jsem se šla podívat na pražský půlmaraton, a když jsem viděla, že tam běží úplně normální lidi jako já (nejen vysportované gazely), tak jsem si týden na to v tréninku ten půlmaraton zkusila taky. Dala jsme ho tenkrát za rovné dvě hodiny a byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků v životě.

A pak už jsem běhat nepřestala. Letos to bude 10 let. Zažila jsem nástup do práce (a tu jsem i dvakrát měnila), nástupy dětí do školek, do školy. Někdy to šlo hůř, vždycky bylo potřeba se nějak přizpůsobit dětem a práci, ale vždycky to šlo nějak udělat. Začal běhat i manžel. Postupně jsme začali pěstovat maratonskou turistiku, kdy jsme takhle spolu odběhli už 6 zahraničních maratonů a díky tomu procourali 6 evropských metropolí. (Jsou to pro nás jediné chvíle, kdy někam cestujeme bez dětí, takže to má další rozměr). Vloni manžel přesedlal na triatlon a letos se chystá na ironman. Já taky jezdím na kole a plavu, ale závodit v tom nechci. Přes léto spíš dělám support jemu, kdy s ním třeba odběhnu jako vodič ten závěrečný běh.

Mám samozřejmě radost, když se mi nějaký závod povede, ale vlastně ani moc nezávodím, pořád běhám hlavně kvůli psychice. Ta chvíle, kdy běžím, je jediná, kdy na mě nikdo nemluví, nic po mě nechce, je kolem mě ticho. Běhám především brzy ráno, i o víkendu tak, abych se vrátila a stihla uklidit, uvařit oběd, a být po zbytek dne v pohodě.

Letos mi bude 46 let, mám za sebou 7 maratonů (a doufám, že ještě hodně před sebou). V květnu bych ráda dala 6hodinovku a na podzim možná ještě nějaký terénní závod kolem 60 km.

Stepan Horak

Stepan Horak

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO
Share on facebook
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Kup si aktuální číslo časopisu BĚŽEC+

95 Kč

  • cena včetně poštovného
  • ON LINE verze aktuálního čísla
Scroll To Top Sidebar
Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Prohlížením tohoto webu souhlasíte s naším používáním souborů cookie.