Závodní tipy

B+ Závodní taktika na maraton

Jenom běžet při maratonu nestačí. Chce to taky přemýšlet. Závodní běžecká taktika na jakékoliv trati, a tedy i na trati maratonské, musí stát na pevných základech vybudovaných cíleným běžeckým tréninkem. Úmyslně říkám běžeckým tréninkem, protože můžete být výborně trénovaným fotbalistou, hokejistou či tenistou, a přesto nejste dobře připraveni na maraton. Totéž platí, když máte dobře natrénováno na 10kilometrovou trať – ani tehdy ještě nejste na maraton dobře připraveni. Zkrátka, každý sport chce svoje a stejně tak každá běžecká trať vyžaduje speciální přípravu. Fyzickou, ale také duševní.

Maraton je specifický mimo jiné tím, že bez ohledu na to, jak skvěle jste na něj připraveni, je více než pravděpodobné, že vás v jeho průběhu potkají jedna nebo více fyzických krizí (mohou být ale rovněž psychického rázu). V angličtině se v této souvislosti používá výraz „narazit do zdi” a označení je to opravdu příhodné, protože se vám dlouho běží lehce a přesně v tempu, které jste si předsevzali držet, a najednou vám během několika málo kroků ztěžknou nohy a velká neviditelná ruka jako by vám bránila v pohybu kupředu.

Taková situace může, ale nemusí znamenat konec všem nadějím na splnění vašeho cíle v daném závodě. O tom, jestli se z ní dostanete, rozhodnou vaše psychická odolnost, vůle bojovat a taktická připravenost. Pokud jste do závodu vstoupili se správnou taktikou a drželi jste se jí, máte šanci se z krize dostat bez větší úhony, a navíc díky ní získat navrch nad těmi, kteří ji tak dobře jako vy nezvládli.

Vaši závodní taktiku na maraton by vždy měly určovat především vaše ambice:

1. Chcete si splnit svůj sen nebo cíl a tím je uběhnout maraton.
Zde kladu důraz na slovo „uběhnout”, protože maraton je v prvé řadě během, a tedy žádnou indiánskou chůzí, ani procházkou Prahou či jiným velkým městem se startovním číslem na tričku. Vám doporučuji především jedno: buďte soudní a na závod se přihlaste opravdu až v okamžiku, kdy budete fyzicky a psychicky schopni maratonskou trať uběhnout. Do přihlášky napište, že maraton běžíte poprvé, nebo do kolonky Dosažený čas uveďte takový čas, kterého předpokládáte, že realisticky můžete dosáhnout. Není nic horšího, než když se přeceníte, a díky nahlášenému času vás zařadí do startovní vlny, v níž výkonnostně nemáte co dělat. Všichni startující za vámi, kteří jsou rychlejší než vy, vás budou od začátku předbíhat a vy jim budete překážet (o vyšším riziku zranění pro vás a pro všechny kolem vás ani nemluvě). Kromě toho, takovýmto průběhem závodu bude otřesena vaše psychika.

Podcenit se taky není dobře. V průběhu závodu sice budete neustále někoho předbíhat, ale úvodní časovou ztrátu díky „bloudění” mezi pomalejšími běžci budete jenom těžko dohánět. Teď k vlastní taktice. Hned po startovním výstřelu „neblázněte” a nedejte se strhnout davem. Vyrazte do závodu v tempu, které máte vyzkoušené z tréninku a ve kterém vydržíte běžet po co nejdelší delší dobu. Pokud to bude až do cíle, výborně – zvolili jste optimální tempo. Pokud ne a vy budete víc a víc zpomalovat, až budete třeba dokonce nuceni přejít do chůze, pak jste tempo přepálili a je to pro vás zkušenost propříště (za předpokladu, že vás maraton chytil za srdce a budete uvažovat o dalším).

Když v druhé polovině trati dokážete trochu zrychlit, jste pan maratonec a paní maratonkyně a klobouk dolů. Výsledný čas není v daný okamžik důležitý. Budete-li s ním spokojeni, je to bonus navíc. Doporučuji využít pro lepší orientaci služeb vodičů, kteří po celou dobu závodu udržují tempo odpovídající konkrétnímu výslednému času.

2. Chcete si vytvořit osobní rekord nebo běžíte na jiný, předem stanovený čas.
V tomto případě je taktika jasná, vše je podřízeno výslednému času. Ideální je od začátku do konce držet konstantní tempo bez jakýchkoliv taktických a jiných změn. Každá změna tempa vás stojí obrovské množství sil.

Je samo sebou, že čas, o který budete usilovat, pro vás musí být reálný a musí vycházet z vašich výsledků v tréninku. Znovu platí, že se nesmíte dát „vyhecovat” spoluběžci, kamarády, diváky ani atmosférou závodu. Začnete-li příliš rychle (nebo příliš pomalu), čím blíže budete k cíli, tím více se vám vysněný čas bude vzdalovat. Zde opravdu doslova a do písmene platí, že jste pány svého času.

3. Běžíte na umístění (celkové vítězství v závodě, vítězství ve své kategorii apod.).
Výsledný čas ani v tomto případě není důležitý, a když bude nakonec dobrý, opět je to jen bonus navíc. Historie se nikdy neptá, v jakém čase doběhl olympijský vítěz, mistr světa či Evropy, a nezajímá ji to ani u dalších v pořadí. Z hlediska historie má větší význam, kdo doběhl kolikátý, kdo získal titul, popř. kdo se dostal na stupně vítězů.

Taktika pro takovýto závod je úplně jiná než při běhu na čas. Je velice náročná a nezvládne ji každý. Odhalí, na jaké úrovni je vaše běžecké myšlení. Avšak samotné její zvládnutí nestačí – i v tomto případě musíte mít dostatečně natrénováno. Čím více, tím lépe. Nemůžete totiž předpokládat, že se svým osobním rekordem 2:20 budete bojovat o přední umístění, jestliže dalších deset závodníků má aktuální osobní rekord 2:10 nebo lepší. To však neznamená, že některé z těchto běžců a běžkyň nemůžete porazit, když vaše taktika bude lepší než ta jejich.

Běžíte-li na konkrétní umístění, jde o nejnáročnější běh se vším všudy. Vy neurčujete v podstatě nic, vše určují soupeři a vy na to jen dobře či špatně reagujete. Soupeře si musíte hlídat v průběhu celého závodu, musíte reagovat na nástupy a trháky a prakticky celý závod se musíte šetřit a běžet co nejekonomičtěji, abyste ušetřili co nejvíce sil a měli je k dispozici v závěru závodu, kdy se o umístění rozhoduje především.

Závodníci s ambicemi na vítězství mají jasno, kdo v daném okamžiku vede, kdo všechno je v čelní skupině, kdo prožívá krizi, kdo už ztrácí a kdo se naopak k čelní skupině dotahuje. Horší to mají ti, kteří soupeří v jednotlivých věkových kategoriích. I když jsou náhodou zrovna startovní čísla podle věkových skupin od sebe barevně odlišena, je těžké orientovat se, kdo a kde se v průběhu závodu pohybuje. To platí dvojnásob, pokud se závodu účastní zahraniční běžci, jejichž výkonnost neznáte, nebo účastníte-li se vy závodu v zahraničí, kde máte o síle svých soupeřů omezenou představu jakbysmet.

Vždy je rozumné snažit se před závodem o běžcích, kteří budou s největší pravděpodobností vašimi soupeři, získat alespoň nějaké informace. Dá vám to výhodu, která vám v průběhu závodu může až nečekaně pomoct.

A ještě poznámka na závěr. Na základě svých vlastních zkušeností, ale i zkušeností jiných běžců, s nimiž jsem dnes a denně ve styku, doporučuji přistupovat k maratonské trati s jistou pokorou. Neříkám, abyste se jí obávali, ale abyste si zapamatovali, že je to trať, která vám nepřipravenost neodpustí.

Taktická příprava hraje při maratonu NEZASTUPITELNOU ROLI, protože může a často rozhoduje o vašem úspěchu či neúspěchu v něm. Taktiku byste měli vždy volit na základě toho, O CO VÁM V ZÁVODĚ JDE – zdali chcete jen doběhnout do cíle v jakémkoliv čase a na jakémkoliv místě, zdali vám jde o konkrétní čas nebo chcete-li doběhnout do určitého místa a více než na výsledném čase vám záleží na konečném umístění. Ať už se ale na maratonskou trať vydáte s jakýmkoliv cílem, nikdy ji NEPODCEŇUJTE a vždy se DOBŘE PO VŠECH STRÁNKÁCH PŘIPRAVTE, protože i s nejlepší přípravou budete potřebovat mít taky zrovna trochu štěstí, které vám ale bez důkladné a dostatečné přípravy samo nebude k ničemu, byť byste ho měli onen pověstný pytel.

O Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu

Related Posts

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..