Zdraví

B+ Je dopad na patu při běhu škodlivý?

Běh se od chůze odlišuje tím, že v jedné fázi kroku se obě nohy ocitnou ve vzduchu. Tato “letová fáze” nastane vždy, bez ohledu na rychlost běhu. Při běhu dopadáme na jednu nohu a navíc z pozice bez opory, což činí běh fyzicky náročným. Běžíme-li naboso, došlapujeme na přední až střední část chodidla, tento typ dopadu je považovaný za přirozený. Dává to smysl, běh je v podstatě totožný s poskakováním z nohy na nohu. Pokaždé, když noha dopadne na zem, proběhne tělem náraz 6x+ 12x větší, než je naše hmotnost (dle intenzity běhu). Dopad na přední část chodidla umožní chodidlu a kotníku zafungovat jako pružina a absorbovat tak účinek nárazu. Ze skoku nedopadáme na patu z prostého důvodu – bolí to. Ale studie prokazují, že 75 – 90% běžců na paty dopadá. Co se přitom s tělem děje?

Rozlišujeme tři hlavní způsoby, jakými chodidlo dopadá na zem:

  • Dopad na špičku: vnější hrana přední části nohy se země dotkne první, po ní následuje pata
  • Dopad na celé chodidlo: přední a zadní část dopadnou na zem zároveň
  • Dopad na patu: pata se dotkne země jako první a po ní postupně dopadne na zem zbytek chodidla

Dopad na patu je ve většině případů vhodný při chůzi, protože celá váha se na nohu nepřenese, dokud není na zemi celé chodidlo. Jak se každým krokem pohybujeme vpřed, váha je postupně přenášena z nohy na nohu. Zadní část chodidla poskytuje podporu a neopustí zem, dokud se přední část chodidla nedotkne země. Ve chvíli, kdy celá váha těla spočívá na jedné noze, je ta už celou plochou na zemi a poskytuje tak úplnou podporu.

Při běhu také chceme mít na zemi nejprve přední část nohy, protože na nohu je přenášena váha těla. Běžec dopadá na zem z pozice bez podpory (druhá noha je už ve vzduchu), váha je na nohu přenášena mnohem dřív po kontaktu se zemí, než je tomu při chůzi. Přední část nohy je anatomicky dobře vybavená pro absorpci nárazu a také ji svaly dolní části končetiny dynamicky podporují (dynamicky brzdí náraz), měla by tedy být na zemi nejdřív.

Výrazný dopad na patu neumožní chodidlu ani svalům spodní části nohy podílet se na absorpci nárazu. Síly nárazu pak působí přímo na kolena a kyčle. Právě způsob, jak tělo dokáže naložit se silami vzniklými při různém způsobu došlapu, vyvolalo myšlenku, že došlap na patu je méně účinný a zvyšuje riziko běžeckých poranění.

Došlap a rychlost
Porovnání výkonu při různých typech došlapu hraje roli při bězích na dlouhou trať. Pro vzdálenosti do 10K je totiž došlap na špičku/střed nohy jednoznačným vítězem. Všichni sprinteři a elitní běžci středních tratí běhají s dopadem na přední část chodidla.

U běhů nad 10K se zvyšuje procento dopadu na patu a to dokonce i u elitních závodníků. Z toho jasně plyne, že je skutečně možné podávat výborné výkony i při dopadu na patu. Přesto ale vysoké procento nejrychlejších běžců dopadá na střed chodidla a pomalejší časy běžci mají běžci s dopadem na patu.

Elitní dálkaři, kteří běhají přes paty, používají techniku nazývanou proprioceptivní dopad na patu. Pata se země dotýká jen zlehka a plná váha se na nohu přenese až ve chvíli, kdy se země dotýká celé chodidlo. Právě to je odlišuje od rekreačních běžců, kteří dopadají na paty plnou vahou ve chvíli, kdy prsty směřují ještě vzhůru v úhlu 45°.

Dobří a výkonní běžci, bez ohledu na způsob dopadu, který využívají, neprotahují krok přes míru (tzv. overstride). Overstriding přenáší na nohu zlomovou sílu, snižuje výkonnost a zvyšuje kroutivé momenty v kolenních a kyčelních kloubech. K přílišnému prodlužování kroku dochází při dopadu na celé chodidlo, nejčastěji ale při dopadu na patu. Můžete si to sami vyzkoušet při bosém běhu na místě. Jakmile se noha ocitne pod těžištěm těla, automaticky došlapujeme na přední až střední část chodidla, stejně tomu je i při přeskocích z nohy na nohu.

Porovnání úrazů
Obecně: dopad na přední část chodidla umožňuje lepší absorpci nárazů, a tedy snižuje riziko běžeckých zranění. Vyčíslení rozdílu počtu zranění u jednotlivých typů došlapů se ale věnovalo pouze několik studií. Studie “Division I cross country runners” z roku 2012 prokázala dvojnásobný počet zranění běžců s došlapem na paty oproti zraněním běžců s předním/středním došlapem.

Jiná nedávno publikovaná studie prokázala, že střídání dopadu na patu a na špičku, pomáhá při léčbě chronického námahového kompartment syndromu – zranění vyskytujícího se téměř výhradně u běžců. Vědci pracující na této studii se shodují, že vyšší síly při kontaktu se zemí, delší doba kontaktu se zemí a délka kroku, hrají roli v četnosti zranění.

Jak jsme již zmínili, dopad na patu přenáší náraz nikoli na kotník a lýtko, ale přímo do kolene a kyčle. Z toho logicky plyne, že došlap na špičku může snížit počet poranění kolen a kyčlí, ale zas vést k poranění chodidla a kotníku. Já se ale domnívám, že opak je pravdou. Svaly chodidla a kotníku jsou uzpůsobené k tomu, aby zvládly absorbovat nárazy lépe než koleno, a ve skutečnosti tím lépe odolávají zranění, čím víc jsou používané. Dopad na špičku je navíc univerzálnější, umožňuje lépe reagovat na nerovnosti povrchu a přizpůsobit přítlak chodidla typu povrchu, proměňuje tedy intenzitu nárazů, které tělo zpracovává, což také poskytuje ochranu před zraněním.

Proč je došlap na patu tak častý?
Vysoké procento běžců s dopadem na patu uváděné ve studiích odpovídá tomu, co jsem pozoroval při práci s rekreačními sportovci – nejen mezi běžci, ale i u sportů, kde byste dopad na patu nečekali – třeba při basketbalu. Největší vliv na dopad na patu má obuv. Vyměkčená bota zcela mění způsob, jak noha přichází do kontaktu se zemí a prohlubuje tendenci dopadat na paty. Pěnový polštář pod patou při kontaktu se zemí vymaže pocit nepohodlí a nárazu. Navíc také omezí senzorický feedback (vjem dopadu) a abychom tento nedostatek vykompenzovali, o to tvrději na patu dopadáme.

Víc než 90% běžeckých bot má zvýšenou patu, stejné procento běžců dopadá na paty. Náhoda?

Další logický faktor je, že většina rekreačních běžců se učí běhat v pomalém tempu, zaměřují se úmyslně na vzdálenost, ne na tempo. Toto může vést k běhu, který svým charakterem připomíná spíš zrychlenou chůzi. Ale chůze a běh jsou odlišné způsoby pohybu. Pouhé přidání “letové” fáze do chůze vede k overstridingu (nadměrnému prodloužení kroku) a často se pojí se zraněním.

Shrnutí
Dopad ze vzduchu na zem je hlavní rozdíl mezi během a chůzí. Tělo přirozeně kompenzuje náraz dopadem na přední část chodidla, ale vyměkčená obuv umožňuje běžcům dopad na paty, a proto je mezi rekreačními běžci tak neúměrný počet těch, co došlapují na paty. Existují důkazy, že dopad na patu zvyšuje riziko běžeckých poranění – částečně je to kvůli špatně zpracovanému kontaktu se zemí (koleno, kyčel), ale také zvětšenou délkou kroku (v porovnání s dopadem na špičku).

Běh se od chůze odlišuje tím, že v jedné fázi kroku se obě nohy ocitnou ve vzduchu. Tato “letová fáze” nastane vždy, bez ohledu na rychlost běhu. Při běhu dopadáme na jednu nohu a navíc z pozice bez opory, což činí běh fyzicky náročným. Běžíme-li naboso, došlapujeme na přední až střední část chodidla, tento typ dopadu je považovaný za přirozený. Dává to smysl, běh je v podstatě totožný s poskakováním z nohy na nohu. Pokaždé, když noha dopadne na zem, proběhne tělem náraz 6x+ 12x větší, než je naše hmotnost (dle intenzity běhu). Dopad na přední část chodidla umožní chodidlu…
Líbil se ti článek? Ohodnoť ho na stupnici kvality. Vaše hodnocení nám pomůže při zpracování dalšího obsahu. Děkujeme ti za tvůj čas...

OHODNOŤ KVALITU ČLÁNKU...

BODŮ

Líbil se ti článek? Ohodnoť ho na stupnici kvality. Vaše hodnocení nám pomůže při zpracování dalšího obsahu. Děkujeme ti za tvůj čas...

User Rating: 4.06 ( 7 votes)

O BĚŽEC TEAM

Články označené tímto autorem jsme pro vás peložili a následně poupravili ze zahraničního zdroje. V pípadě, že u původního zdroje byl uveden zdroj, uvádíme ho na konci článku.

Related Posts

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..