Sign in

close
Create an Account

Shopping cart

close
Pavel Baběrád

Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu

Máte odvahu běžet pomalu?

Ptám se proto, že pomalé vyklusávání neboli jogging přesně tohle někdy vyžaduje. Odvahu. Jste si opravdu natolik jistí běžcem či běžkyní hluboko uvnitř sebe, že se v den, kdy před sebou máte jenom lehký, regenerační běh, klidně necháte předběhnout lehce obézní sousedkou s iPodem v jedné ruce a vodítkem, na jehož konci je čivava, v ruce druhé?

I když si třeba zrovna vy sami sebou jistí jste, snad mi i tak dáte za pravdu, že běžet pomalu není vůbec snadné a že to často vyžaduje notnou dávku disciplíny. Jenomže skutečné běhání už je jednou takové a skutečným běžcům a běžkyním na tom, co si myslí ti, kdo běhání nerozumí, nezáleží. Chápou totiž, že když chce člověk zůstat zdravý a když chce hlavně dobře závodit, chtě nechtě musí někdy běžet taky pomalu, aby tělo dostalo šanci zotavit se po tréninkové nebo závodní zátěži a mohlo se připravit na další.

Ale jak pomalu je dostatečně pomalu? Např. pro někoho, kdo uběhne 5 km za 20:15, je to tempo kolem 6:30/km, takže zhruba 60 % maximálního úsilí, což už je opravdu hodně pomalu, uznávám. Má to však svoje důvody.

Především, v „lehké“ dny je důležitější, aby byl běh příjemný pro vaše srdce a plíce, méně tak pro vaše nohy. Proč? Protože čím více je v organismu kyslíku, tím více svaly kvůli energii spalují tuk. Uhlohydráty, které sníte během 48 hodin mezi dvěma intenzivními zátěžemi, jsou tak ušetřeny a mohou se přeměnit v glykogen, jinak také palivo rychlého běhání.

Je to prosté. Čím blíže spodní hranici své aerobní zóny poběžíte, tím více uhlohydrátů ušetříte, zatímco svaly budou spalovat tuk. Rychleji se vám obnoví zásoby glykogenu a ten bude vašim svalům k dispozici, až budou při dalším těžkém tréninku nebo závodě pracovat v pásmu anaerobním.

Výše uvedených hodnot byste se měli zkusit držet, zejména pokud budete mít den před závodem. Pokud ne, nemusíte na sebe být až tak přísní a můžete běžet trochu rychleji – zhruba na 65-70 % maximálního úsilí (u 5 km za 20:15 tomu odpovídá tempo v rozmezí 6:40-6:55/km). To proto, že regenerační běh slouží ještě dalšímu účelu, než jenom regeneraci, a tím je rozvoj obecné vytrvalosti. Když svaly kromě tuku spotřebují také určité množství glykogenu, svalové enzymy budou tuk na energii štěpit efektivněji.

Tak co? Je vaše pomalé tempo dost pomalé?

Pavel Baběrád

Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu
LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO
Share on facebook
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Kup si aktuální číslo časopisu BĚŽEC+

95 Kč

  • cena včetně poštovného
  • ON LINE verze aktuálního čísla
Scroll To Top Sidebar
Soubory cookie používáme pro zlepšení vašich zkušeností na našich webových stránkách. Prohlížením tohoto webu souhlasíte s naším používáním souborů cookie.