Zpět na hlavní stranu / Závodní tipy / Poslední překážky před závodem …

Poslední překážky před závodem …

Velký závod se blíží, přímo úměrně tomu, jak stoupá vaše kilometráž, klesá intenzita vašeho společenského života a zničehonic, čtyři nebo pět týdnů před startovním výstřelem se objeví nečekané potíže. Nestihnete důležitý trénink, to, co vás zatím jenom pobolívalo, vás začíná pořádně bolet a k tomu všemu s úžasem sledujete, jak se vám najednou nechce, cítíte se opotřebovaní a jako byste neměli motivaci dokončit, na čem jste týdny a měsíce tvrdě pracovali.

Je snad všechno ztraceno?
Jistěže ne, ale musíte zůstat soustředění. Řada běžců a běžkyň začne v takovéto situaci panikařit a překotně měnit trénink ve snaze rychle dohnat, co se zmeškalo, nebo vylepšit, na co už nezbývá dost času. To je velice nebezpečné chování, protože jinak disciplinovaný trénink může tímto způsobem vyústit ve ztrátu formy nebo dokonce ve zranění, a to v tom nejnevhodnějším okamžiku.

Každý dlouhodobý tréninkový plán počítá s tím, že z různých důvodů nebude vždy možné vše přesně dodržet. Navzdory vynuceným úpravám tréninku však o šanci na úspěch nemusíte přijít – za předpokladu, že nespustíte ze zřetele svůj konečný cíl a až do konce nepolevíte.

Když v závěru vynecháte jeden nebo dva klíčové dlouhé běhy,
zachovejte klid a v žádném případě se nepokoušejte běžet tři v rozmezí pěti dnů. Dlouhé běhy jsou sice důležitým, ale jenom jedním, kamínkem ve složité mozaice vaší přípravy na jakoukoliv vytrvaleckou vzdálenost a v době těsně před závodem máte většinu z nich už beztak za sebou, takže vytrvalost potřebnou k dokončení závodu máte. Na zmeškané tréninky se člověk navíc může dívat jako na neplánovaný odpočinek, díky němuž půjde do závodu s nějakou tou energií navíc.

Pokud jste toho ovšem kvůli nemoci nebo třeba pracovním povinnostem propásli víc, není žádnou ostudou, když svoje plány pro blížící se závod přehodnotíte a místo útoku na svůj nejlepší čas poběžíte „pouze“ na svoje okamžité maximum. Budete tak moci doběhnout s hlavou vztyčenou a k tomu vybaveni cennými zkušenostmi pro závod příští.

Když vás něco začne hodně bolet,
je to normální, protože v pokročilé fázi vytrvalecké přípravy se drobné bolístky, které jste doposud mohli ignorovat, mají tendenci spíš zhoršovat než zlepšovat. Není divu, když uvážíte, jak těžké zátěži byl váš organismus až do této chvíle vystaven. První pomocí je přejít do klidového režimu, postižené místo s přestávkami ledovat, pak stáhnout obvazem a odpočívat s nohama nahoře. Nezbytným se může ukázat snížení objemu (= počtu naběhaných kilometrů) o 30 až 50 %.

Obranou proti ztrátě kondice je jezdit na kole nebo běhat ve vodě buď v mělkém bazénu, patříte-li mezi normální smrtelníky, nebo na speciálním podvodním běžeckém pásu, patříte-li mezi smrtelníky s přístupem k nadstandardnímu vybavení (viz obrázek). Jestliže však díky bolestem můžete stěží chodit, natožpak běhat, váš jediný běh by měl být k lékaři, jenž s definitivní platností určí, jestli je vaše zranění ještě zvládnutelné nebo jestli vaše závodní ambice zůstanou protentokrát bohužel nenaplněny.

Když se vám ani trochu nechce,
sotva pomyslíte na další 2,5hodinový trénink, vězte, že nejste sami, koho něco takového potkalo, a že proto nejste o nic menší běžec nebo běžkyně než dřív. Stejně jako se při náročném tréninku opotřebovává naše tělo, opotřebovává se totiž i naše mysl, a mysli často pomůže změna. Takže změňte pořadí tréninků, sem tam si vyběhněte s přáteli nebo zkuste netradiční trasu (ať vás třeba někdo autem odveze 30 km od domova a vy běžte nazpátek).

Ani sebelepší fyzická příprava vám nebude k ničemu, když se na poslední chvíli před závodem dostanete do stavu obávaného „vyhoření“ bez jakékoliv chuti pokračovat. Kromě fyzické přípravy tedy mějte na paměti také přípravu mentální a dbejte na to, aby vás běhání ve všech fázích tréninku aspoň trochu bavilo.

Přehled Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu

Také zkontrolujte

Tipy pro začátečníky při masových bězích

Při vašem prvním závodě se budete cítit lépe, když si budete vědom toho, že každý

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

%d blogerům se to líbí: