Asi se vám to už taky stalo. V létě vás nečekaná bouřka zastihla příliš daleko od jakékoliv možnosti se schovat před deštěm. Nebo to v zimě byla studená a mokrá břečka, která nám v posledních letech dělá zvlášť ve městech společnost častěji než bílý, tiše křupající sníh, po němž (když ho není moc) je tak
V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......?
Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu
Pavel Baběrád Některé metody a způsoby tréninku jako by byly vytesány do kamene – člověk musí pochopit principy, ve správném pořadí je uplatnit a pak už zpravidla jen zbývá čekat, jestli se dostaví výsledky. Až na to, že vždycky to takhle nefunguje. Při dlouhodobém trénování beze změn se dostaví stereotypnost, jež se může stát překážkou
Bezec TEAM Pro každého běžce máme něco
