Začátečníci

B+ Je lepší prodlužovat čas nebo vzdálenost?

Jako běžci jsme zvyklí hodně sledovat čas a čas si tuto naši zvýšenou pozornost někdy opravdu zaslouží. Druhá polovina běhu se vždycky zdá být rychleji než první, tentýž běh nám jednou uteče, ani nevíme jak, a jindy nemá konce. Rozdílnost našeho vnímání času je do určité míry vysvětlitelná jeho souvislostí s úsilím, jež v dané chvíli vynakládáme, a každý, kdo už prošel nějakým tím závodem, bude zřejmě souhlasit, že čím běžíme rychleji, tím déle se nám zdá, že závod trvá.

Čas ale není tím jediným, co nás zajímá, protože pro drtivou většinu z nás není důležité pouze to, jak rychle jsme schopni běžet, ale také jak daleko. Dokonce i když se nás na naše běhání zeptá někdo, kdo sám neběhá a běhání nerozumí, jeho či její první otázkou bude skoro jistě ta na počet námi denně uběhnutých kilometrů.

Doba, kterou během strávíme, však hraje významnější roli než vzdálenost, kterou za tuto dobu urazíme, protože je to právě délka trvání zátěže, co určuje její míru. Rychlejší běžci a běžkyně zvládnou stejnou vzdálenost za kratší čas než běžci a běžkyně pomalejší. Někdo, kdo naběhá týdně 65 km průměrným tempem 4:20/km, bude na nohách stejně dlouho jako někdo, kdo naběhá 45 km pomalejším tempem 6:15/km. Za předpokladu, že oba budou trénovat s vynaložením stejného procenta svého maximálního úsilí, budou oba vystaveni stejně velkému fyzickému stresu. Když se ovšem pomalejší z nich bude snažit naběhat stejné množství kilometrů jako jeho rychlejší protějšek, bude mu to trvat déle, a protože delší tak bude rovněž doba, po kterou bude čelit fyzickému stresu, zákonitě bude více ohrožen rizikem zranění, přestože bude běhat pomaleji a pomalejší běh si s nebezpečím zranění zpravidla nespojujeme.

Totéž platí, pokud jde o dlouhé běhy v přípravě na maraton. V posledních třech měsících před závodem byste měli absolvovat alespoň tři a víc než na zvyšování počtu kilometrů byste se měli zaměřit na prodlužování času, jenž vám tyto dlouhé, pomalé běhy zaberou. Pravdou nicméně zůstává, že skoro všechny závody se běží na předem danou vzdálenost, ne na předem stanovený čas (vyjma závodů na 1, 12, 24, 48 a více hodin nebo dokonce dnů a mimo jiné samozřejmě i tzv. Cooperova 12minutového testu), a proto z 30kilometrového běhu tréninkově vytěží více rychlejší mezi námi než ti, kteří za stejnou dobu uběhnou třeba jenom 25 km.

Závod, měřící 42195 m pro všechny stejně, bude větší zátěží pro pomalejší běžce a běžkyně než pro rychlejší a ti, kdo počítají s časem např. kolem čtyř hodin, by se na to, že poběží čtyři hodiny, měli snažit svoje tělo v tréninku připravit právě postupným prodlužováním času svých dlouhých běhů, ne jejich délky. Háček je v tom, že je nutné nalézt rovnováhu mezi tím, jak dlouho běžíme, a tím, jak dlouho si potom potřebujeme odpočinout, protože příliš „dlouhý“ dlouhý běh by si mohl vyžádat tolik odpočinku, že by to negativně ovlivnilo celý následující tréninkový týden, ne-li dobu ještě delší.

Naše tělo nemá ani ponětí o tom, jak dlouhý je jeden kilometr, ale je si velice dobře vědomo, jak moc a jak dlouho musí vyvíjet fyzické úsilí. Úsilí v závislosti na délce jeho trvání je jedním z klíčových faktorů vyvolávajících biologické signály, jež vedou k fyziologické adaptaci a v konečném důsledku k tomu, o co jde zřejmě nám všem, kdo běháme: zlepšení běžecké výkonnosti.

O Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu

Related Posts

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..