Začátečníci

B+ Už ti leze pípání sportestru na nervy? Běhej na svůj pocit.

Nedávno si mi jedna z mých svěřenkyň v tréninkovém poradenství postěžovala, že ji pípání sporttesteru stresuje a že raději bude běhat bez něho i za tu cenu, že to nebude v předepsaném tempu. Nejdřív jsem nevěděl, co na to říct (kromě toho, že to otravné pípání se dá vždycky vypnout), ale pak jsem si vzpomněl na anglického cyklistu, mnohonásobného účastníka a vítěze tří etap Tour de France, Davida Millara. Ten v jednom rozhovoru řekl, že na závod si nikdy měřič tepové frekvence nebere, protože chce jet podle pocitu a neustálé připomínání pulsmetru, že jede příliš rychle a nenachází se ve správné tepové zóně, mu prostě leze na nervy.

Z hlediska tréninku význam tepové frekvence spočívá hlavně v tom, že díky ní můžeme správně dávkovat intenzitu fyzické zátěže. Zjednodušeně řečeno, náš tep nám řekne, jestli se šetříme nebo ničíme. Když je příliš vysoký, přestože by neměl být, je to varovný signál, že naše tělo se s něčím potýká (možná s nastupující nemocí) a měli bychom zvolnit nebo dokonce přestat, abychom ho tréninkem v dané chvíli zbytečně neoslabovali.

Tepová frekvence je jedním z nejdůležitějších ukazatelů fyzického stavu organismu a její měření je základem efektivního běžeckého tréninku.

Když se řekne měření tepu, sportovce často jako první věc napadne sporttester neboli pulsmetr. Většina lidí, včetně nesportovců, si puls umí změřit i „obyčejnou” rukou, ale tato metoda je v porovnání s elektronickým měřením, které je okamžité, pomalá a při běhu navíc nepoužitelná.

Upozorňování (ať už doprovázené zvukem či nikoliv) na pohyb mimo předepsané tepové pásmo však pro někoho opravdu může být rušivé a není to zřejmě vůbec problém ojedinělý. Jenomže co s tím? Vzdát se výhod trénování podle srdečního tepu a běhat „na náhodu″ s tím, že občas to přeženeme a budeme pak víc unavení, než jsme museli být, nebo se naopak budeme zbytečně šetřit a z tréninku nevytěžíme, co jsme mohli?

Odpověď zní ne, protože existuje řešení. Je to řešení kompromisní a z hlediska přesnosti s použitím sporttesteru sotva srovnatelné, ale vadí-li vám elektronický „hlídač”, váš trénink na přesnosti stejně asi založený nebude.

Níže uvádím základní tempové úrovně, ve kterých byste měli běhat např. v přípravě na půlmaraton, v souvislosti se schopností současně při běhu mluvit. Pokud nepoužíváte měřič tepové frekvence, toto by vám mohlo posloužit pro lepší orientaci, jak rychle běžíte a jak při tom zatěžujete svoje srdce.

Ale pozor! Běháte-li sami, jediný člověk, se kterým budete moci při běhu mluvit, budete vy. Pokud jste citliví na to, co si o vás myslí okolí, dobře se rozhlédněte pokaždé, než samomluvou začnete zjišťovat svoje tempo, aby si o vás náhodný svědek vašeho zvláštního počínání nemyslel, že běžíte, protože jste na útěku z ústavu pro duševně choré.

  • 60-70 % MHR. Velmi volný, pomalý a spíše regenerační běh, dle trénovanosti v délce 45-90 min. Při běhu můžete bez jakýchkoliv problémů mluvit.
  • 70-80 % MHR. Klidný, o něco rychlejší a spíše vytrvalostní běh v aerobním pásmu. Pořád ještě můžete při běhu vést jednoduchou konverzaci.
  • 80-85 % MHR. Souvislý běh (závodní tempo na 10 km), dle trénovanosti v délce 30-45 min. Souvislá konverzace je velice obtížná až nemožná.
  • 85-92 % MHR. Rychlý vytrvalostní běh (závodní tempo na 5 km), dle trénovanosti v délce 10-20 min. Konverzace je možná pouze v krátkých slovech s velkými pauzami.
  • 95-100 % MHR. Běh v anaerobním pásmu blízko 100procentního maxima (závodní tempo na 800-1500 m), dle trénovanosti v délce 1-5 min. Pro žádnou konverzaci není prostor, velice obtížné je už i samotné dýchání.

SLEDOVÁNÍ TEPOVÉ FREKVENCE při tréninku je důležité, protože pomáhá zvyšovat jeho efektivitu. Nejvhodnějším způsobem měření tepu je použití SPORTTESTERU, který vás upozorní pokaždé, když se dostanete mimo určenou tepovou zónu. Vadí-li vám takovéto „hlídání”, navíc doprovázené zvukovým signálem, zkuste se orientovat podle toho, jak moc či málo jste při běhu SCHOPNI MLUVIT. Není to stejně přesné jako údaj na displeji pulsmetru, ale danému účelu, kterým je zpravidla kvalitní příprava na závod, to při troše praxe a zkušeností může POSLOUŽIT STEJNĚ DOBŘE.

O Pavel Baběrád

V současné době po 34 létech běhání jsem stále běhu věrný, jen už nezávodím. Navíc jsem sám sebe "přeřadil" ze skupiny běžců do skupiny běhajících. Abych Vám to vysvětlil, tak dle mne je běžec ten, kdo se systematicky a cíleně připravuje na určitý výkon, na určitý závod, jeho příprava má daný řád a ctí určité postupy a pravidla, zkrátka trénuje. A běhající, což jsem nyní já, je ten, kdo sice také běhá, ale již netrénuje, respektive se na nic systematicky nepřipravuje a jeho běhání (i když třeba to moje je každodenní a týdně naběhám dle okolností 70 - 100km) nemá žádnou tréninkovou strukturu, žádný řád, žádný plán. Je to prostě běh, který je součástí mého života. Nic víc, nic míň. Jestli je to málo, a nebo hodně.......? Umístění, kterých si cením nejvíce: titul mistra České republiky v maratonu (1993), titul vicemistra České republiky v běhu na 100 km (2000), 2x 6. místo na maratonu ve Florencii, 9. místo na maratonu ve Vídni, 1. místo na maratonu v německém Arolsenu (doposud tam držím traťový rekord), 1. místo na mezinárodním mistrovství Rakouska v půlmaratonu (zde jsem porazil i Helmuta Schmucka, rakouského reprezentanta - maratonce, který měl osobní rekord na maraton 2:13,17), 3. místo v rámci mistrovství ČSFR při Košickém maratonu, pětinásobný vítěz (třikrát po sobě) Malého svrateckého maratonu

Related Posts

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..